V listopadu roku 2015 jsem zde na Neviditelném psu v článku Obrana České republiky, vyslovil obavy z vývoje mezinárodní situace. Obavy z politiky USA a jejich spojenců v Evropě, z jejich představ o vývozu demokracie západního typu do zemí, kde taková demokracie nikdy nebyla, být nemůže a kde o ni nikdo ani moc nestojí. Obavy z rozvrácení mocenských struktur těchto sice diktátorských, ale relativně stabilních zemí. Obavy z následného chaosu a anarchie v těchto zemích a tím iniciované migrační vlny.

Vyslovil jsem znepokojení z politiky Evropské unie, zejména Francie a Německa, z jejich fantasmagorické vize multikulturní Evropy, která nás vede do záhuby.

Psal jsem, že zatím na tom nejsme tak jako Francie, nebyli jsme koloniální velmocí, nemáme tolik přistěhovalců, naše letadla nikoho nebombardovala. Ale že vzhledem k tomu, že jsme v EU a v NATO a že z naší armády je expediční sbor, který působí spolu s jednotkami dalších států v „krizových oblastech“, je asi jen otázkou času, kdy bychom mohli přijít na řadu.

V těchto obavách a znepokojení jsem napsal a v říjnu 2015 poslal předsedovi vlády ČR a předsedům obou komor Parlamentu ČR Žádost o obranu České republiky s těmito návrhy a doporučeními.

1. Zásadně a nekompromisně odmítnout princip kvót, a to bez ohledu na to, zda to je nebo není v souladu s právem EU.

2. Pokud se nepodaří ve velmi krátké době zastavit vlnu migrantů na hranicích Schengenského prostoru, bude nezbytně nutné co nejdříve, nejpozději do jara ochránit naše hranice vybudováním plotu, výrazně posílit bezpečnostní složky a připravit je i na případný zásah silového charakteru. K tomu je nutné urychleně připravit a schválit příslušné zákony. Když se toto nepodaří, bude to, dle mého názoru, počátek konce evropské civilizace, možnosti vzniku občanských konfliktů, rozpadu národních států, jejich struktur, chaosu, rabování, násilí, zabíjení a vraždění. Současný vývoj událostí a konání, nebo spíše nekonání špiček EU, ale i řady našich politiků (kromě prezidenta republiky), mě bohužel utvrzují v tom, že výše nastíněný scénář by mohl časem nabýt reálných obrysů.

3. V krajním případě, pokud se v rámci EU okamžitě nezačne urychleně konat maximum pro záchranu obyvatel Evropy a národních států, vyhlásit referendum o vystoupení z EU. K tomu je nutné veřejnosti objasnit zásadní negativní dopady nečinnosti, nebo spíš činnosti EU proti samé podstatě našeho bytí.

4. Urychleně připravit a přijmout zákony na obranu republiky, a to i za cenu toho, že by byly dočasně omezeny některé občanské svobody, neboť mnohé samozvané „morální autority“ a různé nevládní organizace napomáhají příchodu migrantů, přímo ho organizují, řada z nich je dokonce zve. Těmto organizacím, ale i jednotlivcům vyslovit zákaz veřejně vystupovat proti zájmům České republiky a omezit nebo zastavit jim příspěvky ze státního rozpočtu, pokud nezaměří svou činnost pouze a jen na pomoc potřebným mimo území EU, respektive České republiky.

Blíží se konec července 2016, uplynulo devět měsíců od podání (doporučeně) mé Žádosti na obranu České republiky.

Násilí, brutalita, zvěrstva, vraždy a teror se během těch devíti měsíců rozšířily po Evropě s jen těžko uvěřitelnou intenzitou. Dnes již nemůže být pochyb o tom, kdo jsou v drtivé míře jejich pachatelé. A je už jedno, zda jsou to potomci přistěhovalců ve druhé nebo třetí generaci nebo ti, kteří se spolu se statisíci migrantů dostali do Evropy a to především díky roušce falešné humanity, solidarity a milosrdenství některých evropských politiků s německou spolkovou kancléřkou v čele.

New York, ale i Londýn, Madrid, Paříž, Brusel. To bylo ještě pořád relativně daleko. Ale Mnichov a Bavorsko, to už je jiná káva. To už je doslova za humny. Tady už přestává všechna legrace. A tak si myslím, že je nejvyšší čas bilancovat, co pro naši bezpečnost udělali nejvyšší ústavní činitelé, tedy politici, kteří se dostali do svých funkcí díky našim hlasům.

Vždyť co by mělo být vyšší prioritou politiků, než bezpečnost občanů, kteří si je zvolili.

První bod
Vláda sice odmítá princip kvót, ale např. nedávná zpráva, že ČR přijme několik desítek migrantů na základě dohody EU s Tureckem(!), svědčí o tom, že drží dávno již neudržitelnou linii Bruselu.

Druhý bod
Žádný plot ani přípravy na jeho stavbu jsem ani neviděl a ani o nich neslyšel. Posílení bezpečnostních složek je dle mého názoru absolutně nedostatečné. Jak to také udělat, když žádnou armádu, která by byla schopna na hranice nastoupit, nemáme, že? O přípravě příslušných zákonů jsem neslyšel.

Třetí bod
Možnost vyhlášení referenda o vystoupená z EU se dnes již nejeví nereálně, ale současní nejvyšší ústavní činitelé (snad kromě prezidenta republiky) tímto směrem nekonají.

Čtvrtý bod
Z vyjádření některých našich tzv. „morálních autorit“, ale třeba i ze zpravodajství a publicistiky České televize je zjevné, že ani v tomto bodě se toho příliš nestalo.

Když to tedy shrneme, z těch čtyř bodů mých návrhů a doporučení vláda a Parlament neudělali téměř nic! Ale jak je k tomu donutit? Občanskou neposlušností? Demonstracemi? Jsou to přece jen demokraticky zvolení politici.

Ale tady už půjde o naše životy. To už musí jít ohledy stranou.

A když už nejsou vláda, Poslanecká sněmovna ani Senát schopni nebo ochotni „zavelet“ příslušným složkám k obraně republiky, měly by ji jít hájit vlastníma rukama. Začít mohou stavbou plotu s ostnatým drátem.

A nemusí mít žádné výčitky. Ani Jiří Dienstbier starší, ani Hans-Dietrich Genscher to už neuvidí.