Södertälje je samostatné město s asi 100 000 obyvateli, které je vzdálené pouze 35 km od centra Stockholmu.
Před 8 lety jsem dělal statiku a prováděcí výkresy na novou radnici a divadlo, a tak jsem se s tímto městem docela dobře seznámil.
V Södertälje jsou dvě velké továrny důležité pro švédský export, které měly vždy velikou potřebu pracovních sil. Ve 40. letech lákaly do Švédska Italy, později všechny možné jiné přistěhovalce, hlavně z Finska. Od 70. let se tu začali usazovat křesťanští uprchlíci z Turecka, později z Iráku a dnes ze Sýrie. Těch bylo se stoupajícími nepokoji na Středním východě stále více a více. Pro ně už na Středním východě není místo. Statistika města Södertälje informuje, že 55 % obyvatel Södertälje je narozených v zahraničí, nebo jsou to děti rodičů narozených v zahraničí. Ještě vyšší procento cizinců by ukázala statistika, která by započítávala i třetí generaci přistěhovalců a děti ze smíšených manželství. V tomto směru je Södertälje ve Švédsku unikátní. V mnoha městech jsou jednotlivá sídliště, kde převažují cizinci, ale zde to platí pro celé město.
Spolu s Finy v důchodovém věku, kterých je tu mnoho, jsou tu zastoupeny snad všechny přistěhovalecké skupiny. Převážnou většinou cizinců v Södertälje však tvoří křesťané ze Středního východu. Zajímavé je, že jsou organizováni ve dvou odlišných církvích, přibližně stejně početných. Asyrská církev Východu a Syrská pravoslavná církev. Mezi církvemi je jistá forma rivality. Obě dvě mají v Södertälje několik desítek tisíc věřících, obě tu mají své „katedrály“ a biskupy.
Taková koncentrace cizinců s sebou přinesla všechny následky, které fenomén přistěhovalectví provází. Vzniklo mnoho nových podniků, hlavně obchodů a restaurací. Vznikly tu dva fotbalové kluby, ten jeden, Assyriska, hrával nejvyšší švédskou ligu a jednou se probojoval i do finále poháru.
Ti více podnikaví se rychle integrovali a našli si byt ve městě, hlavně kvůli školám, které tam jsou lepší. Ti méně podnikaví se usadili ve velkých obecních sídlištích. Jsou tak blíže ke svým příbuzným, mohou tam hovořit svým jazykem, mají blíže do své katedrály. Tak se vytvořila v Södertälje čtyři segregovaná sídliště, kde bydlí téměř výhradně cizinci.
S tak silným přistěhovalectvím se objevily během času jevy jako kriminalita, narkotika, ilegální herny, vydírání a podvody, které se koncentrovaly do těchto sídlišť. Tuto činnost ovládla přistěhovalecká mafie, taktéž rozdělená podle náboženství. Asyrská mafie, která bojovala o moc s tou syrskou. Mám obavu, že v této kriminální činnosti byly zapletené právě i církve. Jednu dobu sedělo v base pro podezření z podvodů při čerpání příspěvků pro uprchlíky celé vedení jedné z těch církví. Situace se vyhrotila asi před 11 lety, kdy byl zavražděn kapitán fotbalového klubu Assyriska, došlo k dalším vraždám a střílení v těchto segregovaných čtvrtích. Situace vyvrcholila, když jeden z vedoucích mafiánů vyprázdnil zásobník svého samopalu do oken policejní stanice, snad aby ukázal, kdo má v Södertälje hlavní slovo. Pak došla úřadům trpělivost a do Södertälje přispěchaly policejní posily ze Stockholmu, tenkrát bylo policistů více.
Za nějakou dobu seděla ve vězení veliká řada mafiánů, někteří s doživotními tresty. Dnes je v Södertälje poměrně klid, nedějí se tu excesy, o kterých slyšíme z jiných míst; střílení, výbuchy nebo hořící auta jsou tu výjimkou. Policie má tato sídliště více pod kontrolou. Problémem Södertälje není kriminalita, ale skutečnost, že křesťanských uprchlíků ze Středního východu přišlo v posledních letech více, než co dokáže město Södertälje zvládnout. Školy a sociální služby jsou přetížené.
Dlouhá léta jsem měl švédského kolegu, který se v Södertälje narodil, žil tam celý život a nedal na město dopustit. Každý den tak dojížděl 45 minut vlakem do zaměstnání v centru Stockholmu. Södertälje popisoval jako malebné město s barokním kostelíčkem a dřevěnou radnicí ležící na březích kanálu, kterým projíždí velké námořní lodě směřující do jezera Mälaren. Tom Titt Experiment, vědeckotechnické muzeum vyhlášené v celé Skandinávii a veliký místní skanzen. Zvláště si cenil tržnice, kterou už dávno ovládli cizinci. Protože na Středním východě je zelenina důležitou složkou každého jídla, zařídili si svoje vlastní kanály, jak dodávat do města levnou a kvalitní zeleninu. Dnes je už můj kolega v penzi a nejsme v kontaktu, ale jsem přesvědčen, že stále žije v Södertälje.
Při posuzování těchto faktů si musíme uvědomit, že tento vývoj, který zde popisuji, proběhl během 70. let a všichni, co jsou mladší, se již narodili do „multikulti“ města, ve kterém etničtí Švédové již dávno činili menšinu. Pokoušel jsem se vypátrat, jak tuto situaci vidí další Švédové v Södertälje. Žádný takový průzkum jsem nenalezl. Zmíním ale dva příklady, které situaci ilustrují.
Ve Švédsku nikdy nebyl zakázán nacismus - právo na svobodu projevu a shromažďování zákaz neumožnilo. Malé skupiny nacistů se vždy ve Švédsku objevovaly a opět mizely. Je možná málo známé, že Ingvar Kamprad, zakladatel IKEA, byl kdysi členem takové skupiny. Později se za tuto mladickou nerozvážnost tisíckrát omluvil. Takové skupiny se dnes znovu objevují v menších městech, ve kterých zkrachovala místní fabrika, nastala nezaměstnanost a do uvolněných bytů posílá stát uprchlíky, protože bytů je jinak nedostatek. Tam pak bývá rozpor mezi Švédy a cizinci nejostřejší a dnes tam opět řádí malé nacistické bojůvky. Když se shromáždí nějaká stovka mužů, kteří s prapory a ve svých stejnokrojích pochodují městem, hajlují a vykřikují nesnášenlivá hesla proti židům, muslimům a homosexuálům, skončí obyčejně taková demonstrace ohromnou rvačkou, na jejíž uklidnění nemá police v menším městě dost personálu. Takové případy v Södertälje nikdy nebyly.
Jiný příklad – strana Švédských demokratů, která je negativní vůči přistěhovalectví, má ve Švédsku 17% podporu. V Södertälje má 12 %.
Ty zmíněné velké exportní podniky v Södertälje fungují čím dál lépe. Vedení podniků i města je velmi optimistické.
Špičková anglicko-švédská továrna na léčiva Astra Zeneca odstěhovala po brexitu větší část své výroby z Anglie do Södertälje. Dnes se hovoří o vakcíně proti covidu-19. Ta se bude ale vyvíjet a vyrábět v Oxfordu. V Södertälje na to není dostatek místa.
S nákladními auty Scania se setkáte v celém světě. Viděl jsem je v Číně, Singapuru, ale i v Čechách. Ve městě se dokončuje nová slévárna pro motory Scania a projektuje se továrna na úpravu lithiových baterii pro nákladní auta této značky.
Oba podniky, které exportují více jak 90 % své produkce, jsou velmi důležité pro švédskou ekonomiku. Nikdo nepochybuje o tom, že bez všech těch přistěhovalců by tyto dva podniky dnes neexistovaly.
Málokterý starý nostalgik by si přál vrátit se 100 let nazpět, do čistě švédského Södertälje, roztomilého dřevěného městečka vyhlášeného svými preclíky, které södertäljské hospodyňky prodávaly ve Stockholmu. Preclík Kringlan je stále symbolem města.
Zde se dostávám ke švédskému dilematu, které ale není jen švédské.
Ti, co tvrdí, že stoupající přistěhovalectví s sebou přináší problémy s integrací a s tím často i vyšší kriminalitu, mají pravdu. Ti, co tvrdí, že Švédsko by bez tohoto přísunu pracovních sil zdaleka nedosáhlo té ekonomické úrovně, na které dnes je, mají také pravdu.
I když jsou občas slyšet aktivisté, kteří tvrdí, že naše životní úroveň je dostatečně vysoká a že bychom měli hledat jiné životní hodnoty, tak naprostá většina občanů a všichni politici si přejí další pozitivní ekonomický vývoj.
Zde docházíme k jinému paradoxu dnešního vývoje. Etničtí Švédové již odmítají některé práce dělat. Toto není žádný nový fenomén, jen se více a více prohlubuje.
Hluboké tmavé lesy na severu, typické Švédsko. Dříve zde žil možná milion občanů, kteří z těchto lesů žili. Dnes to již neplatí. Tato krajina se pomalu ale jistě vylidňuje. Do problematiky tohoto světa mne zasvěcuje můj přítel Åke Johansson, vlastník několika set hektarů lesů. Kácení, zpracování a odvoz dřeva provede speciální firma s několika velice efektivními stroji a s minimálním personálem. Problémem je sázení nových stromů. Desetitisíce sazenic se musí roznést a zasadit do země v několika málo správných týdnech během roku. Sazeničky se musí zasadit na vhodné místo. Ve švédském kamenitém terénu se musí najít místo mezi kameny, kde je trochu hlíny, aby tam sazenička přežila. Tuto práci stroje zatím nedokáží dělat. To je velmi těžká práce, kterou již Švédové, dle Åkeho, nezvládnou. Tu dělají sezónní dělníci z Běloruska, Ukrajiny a pobaltských států. Sázení také zprostředkují specializované firmy, které zajistí i personál. Åke velice rád vypráví historky ze svého dětství, před 65 lety, kdy pomáhal svému otci kácet stromy a za pomoci koně je vytahovat z lesa. Dnes sedí ve svém bytě v Uppsale a najímá přes telefon a počítač na všechny práce ve svých lesích speciální firmy. Občas se autem jede na své lesy podívat a zkontrolovat, že vše bylo provedeno podle jeho přání. Švédsko už dávno není takové, jaké bývalo.
Podobná je situace se sběrem borůvek a brusinek, což bylo dříve vítaným přivýdělkem pro vesničany ve švédských lesích.
Někdy před 20-25 lety se objevilo, že pěstitelé rýže z chudé části severního Thajska jsou na tuto práci velice šikovní. Prý to připomíná sklizeň rýže. Navíc v tomto období roku nemají v Thajsku co dělat. Od té doby přilétá každý rok nějakých 8 000 sběračů borůvek z Thajska, aby sklidili švédskou úrodu lesních plodů. Každý prý natrhá více jak 100 kg za den.
Vše se tak nějak zaběhlo a nikdo se nad tímto podivným dělením práce nepozastavoval. Až letos, když byly najednou hranice zavřené a nepřijeli ani sazeči stromků, ani sběrači borůvek. Veřejnost a mnozí politici poukazovali na to, že na severu je plno nezaměstnaných, jak Švédů, tak i přistěhovalců. Pracovní úřady a A-kassa (odborové pojišťovny zřízené na podporu nezaměstnaných) dělaly reklamu i nátlak na tyto potenciální pracovníky. Mnoho informací zatím do tisku neproniklo, ale mám dojem, že akce dopadla pod všechna očekávání. Prodírat se celý den v neustálém dešti mírně shrbený houštím a houfem komárů a dostat za to pár korun, protože výkupní ceny jsou nastavené podle těch Thajců, to už dnes žádný Švéd dělat nebude. Většina sazeniček přišla letos do země příliš pozdě a uschla. Větší část letošní neobyčejně hojné úrody borůvek a brusinek shnila ve švédských lesích. Miliardové škody. Mám dojem, že příští rok budou všichni sezónní pracovníci velice vítáni.
Mnohé moderní evropské inovativní ekonomiky vyvíjejí nové technologie a produkty. Švédsko patří v tomto oboru ke špičkám. K ekonomice se později vrátím. K vyvinutí takové nové technologie je třeba mnoho kvalifikovaných techniků, výzkumníků a vysokých škol, které tento vývoj dále rozvíjí. Je ale třeba i lidí, kteří ty nové produkty potom vyrobí. Dále je třeba i řidičů autobusů, kteří je dovezou do továrny, zaměstnanců restaurací, personálu v obchodech či nemocnicích i lidí, kteří postaví a pečují o sídliště, kde tito lidé bydlí, a mnoho dalších osob, které pracují především v servisních oborech. Takových lidí je v těchto zemích nedostatek.
Vyspělé evropské státy se již bez přílivu pracovních sil, tedy migrantů, neobejdou. To platí nejen pro Švédsko, ale i pro celou řadu jiných ekonomicky úspěšných států. Nejbohatší Švýcarsko má 25 % migrantů, ostatní severské státy a Holandsko 12-18 %; také Irsko, ještě nedávno vystěhovalecká země, má dnes 16 % migrantů.
Švédsko zvolilo trochu jinou politiku. Jako jedna z nejbohatších zemí na světě hlásá jistou morální povinnost pomáhat těm méně šťastným zemím. Já jsem si vědom, že v Čechách se nad tímto názorem mnozí usmívají, ale já ho zcela akceptuji a jsem rád, že v zemi, která má takové principy, žiji.
Ze švédského státního rozpočtu jde 1 % na pomoc chudým zemím. To činí dnes 47 miliard švédských korun, tedy více jak 110 miliard českých korun. Peníze jdou do těch nejchudších zemí a pomáhají tam, kde je to nejvíce třeba, většinou ženám a dětem. Jinou formou pomoci postiženým národům bylo také rozhodnutí vlády koncem 70. let – místo pracovních přistěhovalců, kteří tenkrát přicházeli z Jugoslávie a Řecka, se bude dávat přednost politickým uprchlíkům. Od té doby přišel do Švédska nejméně milion uprchlíků. Některé skupiny byly velmi úspěšné, jako Iránci, Bosňáci, později Kurdové, některé méně úspěšné, jako Somálci či Afghánci. Stejnou politiku mělo Švédsko i v roce 2015, kdy Putin bombardoval Aleppo a Evropou proudila velká vlna uprchlíků. Málokdo ve Švédsku pochybuje o tom, že Syřané potřebovali pomoc. S nimi se svezli všichni další uprchlíci z Balkánu, Afghánistánu, Somálska a vůbec Afriky. Vláda později tento proud zastavila a pouštěla do Švédska jen uprchlíky ze Sýrie. Dnes panuje názor, že taková situace se už nesmí opakovat a že počet uprchlíků se musí zásadně snížit, aby se tento velký příliv z minulých let dokázal integrovat do švédské společnosti. To bude nějaký ten rok trvat.
Jiné státy přijímají menší procento uprchlíků a ostatní migranty podle kvalifikace a potřeb národního hospodářství. To je samozřejmě mnohem efektivnější a racionálnější forma migrace. Podle diskuze, která probíhá mezi politiky, soudím, že na tuto politiku přejde i Švédsko.
Kladete si asi otázku – když přichází do Švédska tolik migrantů a nahrazují Švédy na jejich pracovištích, co potom dělají Švédové? Stručnou odpovědí je skutečnost, že společnost je čím dál komplexnější. Více osob potřebuje zdravotnictví, sociální péči, školství, všechny možné služby a také je tu nová forma rozsáhlejší státní i komunální byrokracie. Mezi etnickými Švédy ve větších městech a obcích je nezaměstnanost minimální, naopak veliká nouze je o mnohé kvalifikované profese. Ve statistikách nezaměstnaných převládají uprchlíci.
Náročnější je hledat odpověď na otázku, jak může Švédsko financovat tento stoupající počet byrokratů a obecně „neproduktivních“ osob?
Zde se musím odvolat na švédskou ekonomiku, která je velmi úspěšná. To je také odpovědí na názory řady čtenářů, že švédská ekonomika se pod náklady na migraci musí brzy zhroutit. Ne, nezhroutí se.
Švédská ekonomika se za posledních 20-25 let vyvíjela velice příznivě. Vidím to na stoupající životní úrovni svých kolegů, na jejich bydlení, chatách, letních bytech ve Španělsku a hlavně na jejich lodích. Každý správný Švéd musí mít loď, i když ji, vzhledem ke klimatu, používá sotva dva měsíce v roce. Ano, jsou tu i chudí lidé. Většinou cizinci v těch segregovaných čtvrtích nebo Švédové s psychickými či sociálními problémy, často hraje roli alkohol a narkotika.
Švédští politici odjakživa prosazovali politiku, že se nemají podporovat podniky, které v silné světové konkurenci nemají budoucnost, ale má se sázet na novou techniku. Možná jste sledovali agónii firmy SAAB Automobile. Já a mnozí Švédové plakali, když auta Saab, která jsme milovali, šla do hrobu. S vysokými švédskými platy nemohla tato firma ostatním evropským automobilkám konkurovat.
Tedy ne tuctovou techniku, která má ve světě velikou konkurenci, ale špičkovou, která i v menších objemech přináší mnohem vyšší zisky. Lidi, kteří ztratí zaměstnání, rychle přeškolit za státní peníze. Sázet na prvotřídní léčiva, jaká vyrábí Astra Zeneca, na jedinečnou zdravotní techniku jako nadále vyvíjené švédské vynálezy – kardiostimulátor, Leksellův nůž či umělá ledvina. Ne obyčejná ocel, ale vysoce kvalitní ocel na vrtáky, kuličková ložiska či lopatky do turbín. Vojenská letadla a radary firmy SAAB. Anebo inovativní výroba, doprava a prodej nábytku, se kterými přišla IKEA. Firma Ericsson, hrála hlavní roli při rozvíjení systémů G3 a G4, bude opět velmi důležitou pro rozvíjení G5.
Švédsko bylo, podle agentury Bloomberg, nejvíce inovativní zemi na světě. Vloni nás na druhé místo odsunula Jižní Korea.
Firma Northvolt staví ve Skellefteå největší evropskou továrnu na lithiové baterie. Úspěšné bylo i umístění serverových hal Facebooku v Luleå. Takové haly plánují i Microsoft a Google. O umístění rozhodl dostatek levné elektřiny, chlazení v moři a výborná infrastruktura včetně kvalifikované univerzity. Evropské konsorcium pro vědeckou infrastrukturu, kterého je i Česko členem, umístilo do Lundu veliký vědecký akcelerátor ESS a Max IV. V ostrém boji s Německem a Francií se nakonec ocitl ve Švédsku, protože Švédsko pravděpodobně nabídlo nejlepší podmínky.
Naši školu, Královské vysoké učení technické ve Stockholmu (KTH), kde pracuji na katedře architektury, navštívil v roce 2013 Barack Obama. Byl na oficiální návštěvě ve Stockholmu a z nabízených studijních objektů si vybral KTH, která měla již tehdy špičkový výzkum v oblasti biochemie. Naše škola patří, podle průzkumu časopisu Time, mezi první stovku nejlepších univerzit na světě. Dnes se úroveň výzkumu ještě mnohonásobně zvýšila, když Wallenbergovi, jedna z nejvlivnějších průmyslnických rodin, věnovali více jak půl miliardy eur na výzkum umělé inteligence v projektu WASP. Počet doktorandů, kteří přichází z celého světa, se zvýšil o dalších tři sta. Ti nejlepší z nejlepších se stávají na této škole profesory. Již dnes tvoří nejméně 20 % profesorského sboru cizinci. V Americe se tomu říká Brain Drain (odliv mozků), kde díky tomuto fenoménu získaly americké univerzity více jak polovinu všech Nobelových cen.
Nedaleko od nás leží stockholmská medicína, Karolinska Institutet, také jedna z univerzit, která patří do té první stovky. Zde, na institutu SciLifeLab, probíhá již více než sedm let výzkum v molekulární biologii, který jde až na úroveň genů. Výzkum na této úrovni má otevřít úplně nové možnosti pro moderní medicínu. Špičky tohoto oboru, Jennifer Doudna a Emmanuelle Charpentier, obdržely letos Nobelovu cenu za chemii za nástroj na „stříhání“ genů. Tento výzkum financuje Stefan Persson, majitel švédské firmy Hennes & Mauritz (H&M).
Sociálně demokratické vlády cílevědomě budovaly s podporou odborů švédskou energetickou základnu, často přes silný odpor veřejnosti a opozice. Dnes nám náš „elektrický mix“ mnozí závidí. Máme asi 40 % jádra, 40 % vodní energie a 12 % produkují větrné elektrárny, hlavně na severu, kde vítr stále fouká. Zbytek tvoří spalování odpadků z domácností a švédských lesů. Švédské vlády odolaly jakkoli výhodným nabídkám od Brežněva nebo Jelcina. Dnes plyn nemáme a nejsme na nikom závislí.
Pro všechny nové projekty, které jsou na cestě, bude tato země potřebovat ještě mnoho kvalifikovaných pracovníků z celého světa. Ti sem stále proudí, po brexitu z Velké Británie a také z Iránu kvůli ajatolláhům. Bude ale potřeba i méně kvalifikovaných pracovníků, jako třeba těch, co přišli před pěti lety ze Sýrie.
Stockholm