15.11.2019 | Svátek má Leopold


MIGRACE: Švédové na útěku

26.10.2019

Švédové se stěhují. Problémy v mnoha obcích vedou Švédy k přesunu do jiných oblastí s menšími sociálně-ekonomickými problémy. O tuto problematiku se nedávno začala zajímat také švédská mainstreamová média.

Vezměme si například malé malebné město Filipstad s 10 000 obyvateli. Švédská televize o tomto městě, které se nachází ve finanční i existenciální krizi, nedávno natočila dokumentární film. „Jsme svědky výměny obyvatel. Můžete si o tom myslet, co chcete... Ale faktem prostě je, že tím procházíme a musíme se s tím vypořádat,“ říká ve filmu Jim Frölander, manažer integrace ve Filipstadu. V letech 2012 až 2018 opustilo město 640 domorodých Švédů a do města se přistěhovalo 963 cizinců. Ti, kteří odešli, byli lidé v produktivním věku (20 až 64 let) a v důsledku toho daňové příjmy obce prudce klesly, což zhoršilo finanční krizi města.

K největšímu přílivu imigrantů došlo během migrační krize v roce 2015. Filipstad byl podle dokumentárního filmu jedním z měst, které v přepočtu na obyvatele přijaly nejvyšší podíl imigrantů. Starosta Filipstadu Claes Hultgren ve své poslední finanční zprávě napsal:

„Ve Filipstadu je asi 750 dospělých ze Sýrie, Somálska, Eritreje, Afghánistánu a Iráku... V této skupině je velmi vysoká nezaměstnanost a úroveň vzdělání je velmi nízká. Pro tuto skupinu je reálným rizikem dlouhodobé vyloučení, které již teď silně zatěžuje městský rozpočet.“

Hultgren vysvětlil, že mnoho příchozích nemá žádnou kvalifikaci pro vstup na trh práce.

„Někteří jsou příliš staří a negramotní a ostatní mají jen velmi nízkou úroveň vzdělání. Musíme si uvědomit, že mezi nimi jsou lidé, kteří budou po celý život potřebovat podporu společnosti.“

Podle tohoto dokumentárního snímku je nezaměstnanost mezi obyvateli města, kteří se narodili v mimoevropských zemích kolem 80 %. Město přitom trpí vážným nedostatkem učitelů a zdravotních sester. Za deset let se výdaje Filipstadu na sociální zabezpečení zvýšily o 300 % - z 10 milionů švédských korun (1 milion dolarů) v roce 2009 na téměř 30 milionů švédských korun (3,1 milionu dolarů) v roce 2018. Předpoklad pro rok 2019 je 31 milionů švédských korun (3,2 milionu dolarů). Filipstad však letos těch 31 milionů švédských korun ve svém rozpočtu jednoduše nemá.

Filipstad zdaleka není jediné švédské město, které se potýká s těmito problémy.

Podle Jima Frölandera bojují komunity s vysokou nezaměstnaností, nárůstem dětské chudoby a rostoucími výdaji na sociální zabezpečení, což je vše důsledkem masového přijímání imigrantů v relativně krátkém časovém období, a to nejen během mimořádné migrační krize v roce 2015, ale i během let 2012-2017.

„V menších obcích jsou tyto problémy mnohem viditelnější. Nemůžete je odsunout na předměstí a pak předstírat, že ‚se nic zvláštního neděje‘. V menších obcích se tyto problémy dotýkají všech obyvatel a tato situace se nakonec rozšíří do celého Švédska.“

Jim Frölander zjevně není proti imigraci, a je přesvědčen, že imigranti jsou „dobří lidé“.

Novinářka Lotta Gröning ve švédském deníku Expressen nedávno napsala, že podle zprávy Švédské asociace místních samospráv a regionů (SKL) měla každá čtvrtá obec a každý třetí region v roce 2018 rozpočtový schodek. Místní samosprávy mají po dobu tří let dostávat navíc 5 miliard švédských korun (517 milionů dolarů) ročně, ale Lotta Gröning píše, že tato částka nebude stačit, protože 22 miliard švédských korun (2,27 miliardy dolarů) stále „chybí“:

„Na základní prvky sociální péče demokratického státu, tedy na školství a na zdravotní péči prostě není dost peněz. Bezprecedentní vlna uprchlíků vyvinula obrovský tlak, v neposlední řadě i na chudé komunity, a nyní se náklady na sociální péči ještě dále zvyšují. Kromě toho zde máme stárnoucí populaci a za dveřmi hospodářskou recesi.“

„Vláda je kritizována nejen místními politiky, ale také bývalým lídrem Sociálních demokratů Göranem Perssonem, který upozorňuje na neudržitelnou situaci v místních komunitách. Předseda Konfederace švédských odborů (LO) Karl-Petter Thorwaldsson, který je také členem výkonného výboru Sociálních demokratů, varuje premiéra Stefana Löfvena před krizí v místních komunitách a požaduje po něm, aby konal...“

Švédové opouštějí svá města i z jiných důvodů, jedním z nich je například nedostatek osobní bezpečnosti. Je to důsledek očividného násilí páchaného gangy, pumových útoků, střelby a zapalování aut. 31. srpna 2019 publikoval deník Aftonbladet příběh Emmy Zetterholm, která se po 18 letech života v Malmö rozhodla se svou rodinou město opustit. „Malmö mám stále ráda, ale moje rodina a já tady už nemůžeme žít,“ řekla. „Násilné incidenty se neustále přibližovaly ke mně, mým příbuzným, přátelům a kolegům.“

Před šesti lety se Emma Zetterholm přestěhovala do idylické staré vilové čtvrti. Velmi brzy se tam však v noci začala objevovat střelba, výbuchy a jiné výtržnosti, například zapalování aut. Poblíž byl ilegální noční klub a hluk kolem něj, zejména výbuchy a střelba, mnohdy trvaly celou noc. Sousedům, kteří si stěžovali, místní násilníci hlasitě vyhrožovali a házeli jim do oken kameny. Jednou byl u dětského hřiště plného lidí zavražděn za bílého dne jeden muž. Jindy byly místní děti ohroženy kulkami, které prolétly okny.

Emma Zetterholm řekla, že měla pocit, že se její rodina dostala do bizarního prostředí, ale stále se ještě snažila přesvědčit sama sebe, že to až zas tak zlé není. Řekla, že je „strašné“ být součástí trendu, kdy „vzdělaní bílí lidé prchají z problematických čtvrtí.“

„Snažila jsem se Malmö omlouvat,“ řekla Emma Zetterholm, „ale jak plyne čas a člověk si uvědomí, že se situace nelepší, tak nakonec ztratíte trpělivost.“ Řekla, že její čtvrť nyní opustilo nejméně deset rodin a mnoho z nich se přestěhovalo do jiných oblastí na jihu Švédska.

Mnoho Švédů opouští svá města, a někteří se dokonce rozhodli vystěhovat se ze země. 4. září 2019 došlo v Malmö k výbuchu před bytovým domem. Výbuch bylo slyšet v mnoha čtvrtích města. Jeden Dán ze čtvrti Magne Juul žijící v Malmö již 15 let deníku Kvällsposten řekl, že po tomto posledním pumovém útoku vážně uvažuje o návratu do Dánska.

Bývalý ministr práce a sociálních věcí Sven Otto Littorin, který nyní žije a pracuje v Dubaji, nedávno na své facebookové stránce napsal:

„Nemohu říci, že bych litoval rozhodnutí přestěhovat se do zahraničí. Přišli jsme do země s jednou z nejnižších úrovní zločinnosti na světě... Otázkou je, zda se vůbec někdy odvážíme vrátit zpět do Švédska.“

Otto Littorin, který také v minulosti působil jako celostátní tajemník Umírněné strany, svůj příspěvek napsal po přečtení příběhu švédského chlapce, který byl zneužíván, okrádán a všeobecně ohrožován gangy. Švédské úřady tomuto chlapci poradily, aby nehlásil nic policii, protože by se jeho situace mohla ještě zhoršit. „Už jsem velmi dlouho nečetl tak hnusný příběh,“ napsal bývalý ministr.

„Jako rodič jsem naštvaný a zoufalý... Výsledkem je, že ti, kdo si to mohou dovolit, se z Uppsaly nebo ze Saltsjö Boo přestěhují do klidnější části země nebo do zahraničí. Ti, kteří takovou možnost nemají, musí zůstat tam, kde jsou. Je to naprosto zdrcující...“

Švédsko je však, jak dokládá švédská statistická agentura Statistiska centralbyrån, mezi zeměmi, kde má největší procento obyvatel problémy přímo ve čtvrtích, kde bydlí. Podle Statistiska centralbyrån „mělo v roce 2017 ve Švédsku problémy se zločinností, násilím a vandalismem ve svých domovských čtvrtích přibližně 13 procent populace. Je to jedna z nejvyšších hodnot v Evropě.“ Ostatní skandinávské země přitom patří k zemím s nejnižším podílem populace, která má ve svém bezprostředním sousedství podobné problémy. V Norsku mají problémy s násilím, zločinem a vandalismem asi 4 % lidí. V Dánsku má tyto problémy 8 % a ve Finsku 6 % lidí.

Není tedy divu, že se mnoho Švédů rozhodlo ze svých domovů odstěhovat a přesunout se do lépe fungujících měst, nebo Švédsko dokonce opustit.

Autorka je komentátorka, právnička, politická analytička a významná spolupracovnice Gatestone Institute.

Překlad původního textu:Swedes are Fleeing
Překlad: Helena Kolínská, Libor Popovský

Převzato z webu Gatestone Institute








 Neviditelný pes
Toto je DENÍK: do sítě jde obvykle nejpozději do 8.00 hod. aktuálního dne. Pokud zaspím, opiji se, zešílím nebo se zastřelím, patřičně na to upozorním - neboť jen v takovém případě vyjde Pes jindy, eventuálně nikdy.
Šéfredaktor Ondřej Neff (nickname Aston), příspěvky laskavě posílejte na adresu redakce Jiřímu Wagnerovi, redaktorovi NP (nickname JAG). Rubriku Zvířetník vede Lika.