Německá politika vymknuta z kloubů šílí

Milí čtenáři, současné zvraty v německém sporu o vracení migrantů jsou opravdu divoké. Zasloužíte si aspoň rámcový přehled toho, co se za poslední dny stalo, a nějaké úvahy o tom, kam by to mohlo jít. Nic ale není jisté. Během čtyřiadvaceti hodin může být zase všechno úplně jinak.

Aspoň minulost se snad už nezmění (i když v době Internetu je možné všechno…), takže můžeme začít tím, jak šly věci za sebou až dosud.

*****************************

V sobotu 30.6. se kancléřka Angela Merkel vrátila ze summitu EU, kde na důkaz své úlevy a únavy poobjímala finského premiéra Sipilu (video), a ohlásila: čtrnáct zemí mi přislíbilo, že budou ve zrychleném řízení přijímat odmítnuté migranty z Německa zpět. V seznamu se sice nenacházela nejdůležitější Itálie, kde se loni vylodilo cca 120 tisíc lidí, ale i tak to vypadalo jako velký úspěch.

Během několika hodin se však ozvaly Česko, Polsko i Maďarsko s protestem: nic takového jsme neslíbili, co tedy dělají naše jména na seznamu? Situace začala připomínat špatný vtip. Zprávu o tom, že středoevropské státy dementují svoji údajnou spolupráci, přinesly snad všechny německé noviny.

Reakce čtenářů, lze-li soudit podle komentářů, byla poněkud konsternovaná. V takové věci má přeci lež velmi krátké nohy; jaký má tedy smysl lhát?

V neděli 1.7. se sešly špičky CDU a CSU na separátních jednáních. Horst Seehofer, ministr vnitra, označil kancléřčiny výdobytky ze summitu za nedostatečné a neodpovídající tomu, co Bavoři požadovali. Konečně jsme se také dozvěděli, co obsahuje Seehoferův „Masterplan“, který až do té chvíle byl tajný. (PDF s textem plánu.) V podstatě je to dost mírný plán, takoví Dánové nebo Maďaři jsou daleko tvrdší; mnoho překvapivých položek v něm není.

Nicméně onen bod o odmítání migrantů, zaregistrovaných v jiných státech EU, který vyvolal konflikt s CDU, ten tam opravdu je. Mluví se i o Schleierfahndung, závojových kontrolách, což znamená, že pohraniční stráž by mohla provádět kontroly nejen na hranici, ale i do určité hloubky území za ní. Konkrétní počet kilometrů není uveden. (To je technika, kterou bavorská policie v minulých letech uplatňovala i u české hranice, Schengen-neschengen.)

Nedělní jednání byla dost napjatá a nebylo nijak patrné, zda vůbec může dojít ke kompromisu či nikoliv. Seehofer už na začátku jednání informoval novináře, že večer učiní nějaké významné prohlášení, načež je nechal sedm hodin spekulovat o tom, co to asi bude.

Po večerním zasedání vedení CSU oznámil Seehofer, že odstupuje ze všech funkcí. Dvě hodiny poté si však svoje prohlášení rozmyslel a řekl, že ještě neodstupuje a že si v pondělí dá poslední schůzku s kancléřkou, podle níž se rozhodne, zda svoji hrozbu odstoupení splní či nikoliv.

(Čistě technicky nemůže Seehofer ze své pozice ministra vnitra jednostranně odstoupit. Musí požádat kancléřku, aby jej uvolnila. Ale ona by jej nejspíš v úřadě nedržela proti jeho vůli.)

V pondělí 2.7., aby těch plánů a rozdílů nebylo málo, představila i další koaliční strana, SPD, svůj vlastní pětibodový plán k imigraci. Pokud jde o obsah, ještě větší recyklát než ten Seehoferův.

Navečer téhož dne se konala ona krizová schůzka mezi špičkami CDU a CSU. „Nenechám se vyhodit kancléřkou, která sedí v úřadě jenom díky mně,“ sdělil Seehofer novinářům, když na ni šel. CSU se na místo dostavila se zpožděním jedné hodiny proti původnímu plánu. Těžko říci, zda šlo o náhodu, nebo o druh psychologického nátlaku na partnery.

V časných ranních hodinách v úterý 3.7. pak účastníci krizové schůzky oznámili, že dosáhli kompromisu a Seehofer zůstane ministrem vnitra. Popravdě, pojem kompromis není na místě. Je to spíše kapitulace kancléřky, dost překvapivá ve své úplnosti – zvlášť vezmeme-li v úvahu, jak tvrdošíjný předtím kladla odpor.

Podstatou ujednání jsou tyto body:

1. Migrantům, za jejichž azylové řízení odpovídá jiný stát EU, má být zabráněno ve vcestování do Německa.
2. Pokud by se nenechali jen tak odmítnout na hranici, mají být přemístěni do tzv. tranzitních center, hlídaných a uzavřených táborů, kde má být zjištěno, zda mohou být na základě své registrace odsunuti do jiné země EU. Pokud ano, mají být ve zrychleném řízení deportováni.
3. Pokud „jiná země EU“ odmítne migranty zrychleně přebírat a uzavřít za tímto účelem vzájemné dohody o přebírání, má být dotyčný opět postrčen zpět do Rakouska na základě ujednání s rakouskou stranou.

(Zdroj.) Od původních požadavků CSU – nevpustit vyjmenované typy běženců dále do Německa – se sjednaný postup tedy nijak zásadně neliší. CDU vyklidila pozice.

Update 3.7. v 19.30: Proti původním požadavkům CSU je tam přeci jen odchylka. CSU požadovala odmítat každého, kdo je registrován v jiném státě EU. Kompromis však bude odmítat osoby, za jejichž žádost o azyl zodpovídá jiný stát EU. To je podmnožina té první množiny: například osoby, které mají v Německu rodinu, mohou požádat o převedení svého azylového řízení pod Německo, i když byly registrovány v Itálii.

*****************************

Co se děje právě teď (aktuální čas je 3.7.2018, 17:15 h).

Z hlediska Rakušanů jde o poplašnou zprávu, protože tím by se jim mohli odmítnutí migranti začít hromadit na jejich území. Vídeň ihned oznámila, že připravuje zvýšenou ochranu své jižní hranice, což nejspíš znamená kontroly na všech přechodech. Klíčová otázka je, zda Rakousko opevní Brennerský průsmyk, jednu z hlavních obchodních cest mezi střední a jižní Evropou. Rozsah provozu v Brenneru je ohromný, za loňský rok tamtudy projelo 2,25 milionu kamionů. Kdyby je rakouská pohraniční stráž začala důkladně kontrolovat, výsledkem by byl dopravní infarkt.

Rakouská ministryně zahraničí protestuje proti tomu, že v kompromisu je řeč o ujednání s rakouskou stranou, aniž by Rakušané vůbec byli přizváni k debatě. Kancléř Sebastian Kurz prohlásil, že žádnou dohodu nevýhodnou pro Rakousko uzavírat nebude.

Rovněž německá SPD, třetí koaliční partner v rámci GroKo, se cítí poněkud ukřivděně. Návrhy uzavřených tranzitních center totiž nejsou ničím novým, padaly už v roce 2015 a už tehdy byla SPD kategoricky proti. Na svém negativním postoji strana trvá. Dojednaný kompromis nemá oporu v koaliční smlouvě, a tedy ani zajištěnou většinu hlasů v parlamentu.

V úterý 3.7. večer se má sejít koaliční výbor a zde se CDU a CSU pokusí socialisty uchlácholit a přesvědčit, že uzavřené tábory, proti kterým strana bojovala, jsou vlastně i v jejím zájmu. Jisté je, že v zájmu SPD nejsou předčasné volby: preference strany jsou momentálně ještě horší, než loni na podzim, takže SPD by riskovala pěknou „nakládačku“ a možná by následně ani nebyla přizvána do koaličních jednání.

Proto tipuji, že se Genossen s rozhodnutím, které bylo upečeno za jejich zády, smíří, a to i přes mocné nadávání na Internetu. Aspoň vedoucí představitelé ano; je ale možné, že se jim začne vzpěčovat členská základna. Na scéně se opět vynořil Kevin Kühnert, předseda mládežnické organizace, který požaduje, aby strana kladla odpor. Kühnert už se zjara pokoušel rozestřelit předem dojednanou velkou koalici kampaní vedenou v místních sdruženích po celém Německu.

A poslední bonbónek: policejní odbory oznámily, že podle jejich právního názoru nemůžou tranzitní centra vůbec vzniknout, protože jsou založena na právní fikci, že zadržená osoba vlastně nevkročila na německé území. Podobná ustanovení platí na letištích, jejich použití na pozemní hranici však podle odborů nemá oporu v aktuálním znění zákona.

Je tedy možné, že celý dojednaný kompromis je vlastně neplatný či právně nerealizovatelný. Přežije aspoň týden?

*****************************

Hudební epilog
Při sledování těchto událostí má jeden dojem, že místo čaje konzumoval zcela jiný nápoj.