S čím zápolí migrační dohody EU s třetími státy

Kdybychom nevěděli, že Angela Merkelová a Viktor Orbán zosobňují dva protipóly v Evropě, dva neslučitelné postoje vůči problémům migrace, azylu a otevřenosti EU, z toho, co bylo řečeno na víkendovém „migračním sumitu“ ve Vídni, by nás to ani nenapadlo. Jistě, dikce maďarského premiéra je jadrnější, pro leckoho trumpovská či zemanovská. Naproti tomu dikce německé kancléřky je unijně progresivní. Ale jejich cíl má víc společného než rozdílného.

Oba chtějí dostat rozhodování o migračním proudu před hranice EU, na území Afriky a Blízkého východu. Merkelová preferuje dohody s třetími zeměmi (po vzoru té s Tureckem). Orbán chce, aby EU zřídila „gigantické uprchlické město“ na pobřeží Libye: tam by se vyřizovaly žádosti o azyl v EU, aby se do Evropy dostali jen ti uznaní a prověření.

Jak už bylo řečeno, ty přístupy mají více společného než rozdílného. Podívejme se spíše na to, kde mohou narážet v praxi, v čem se liší Dichtung projevů od Wahrheit skutečnosti.

To, co navrhují Angela Merkelová i Viktor Orbán, vyžaduje dohodu EU s třetími státy, což v tomto případě znamená často „nestáty“. Už uzavření dohody s Tureckem přineslo nejistotu i kritiku, a to bylo před tureckým pokusem o puč. Teď vystupuje Ankara ještě drsněji a s větším vyděračským potenciálem vůči EU (nekompromisně žádá bezvízový styk). Lze takovou dohodu uzavřít s Afghánistánem (jak by chtěla Merkelová) či s Libyí (jak chce Orbán)? Jen těžko.

Úspěšnou dohodu s Libyí uzavřela roku 2008 Berlusconiho Itálie. Uzavřela ji s „polepšeným ďáblem“. Muamar Kaddáfí se po svržení Saddáma Husajna rozhodl, že se zachrání tím, že bude hodný a vyjde Západu vstříc: odhalil vývoj zakázaných zbraní, propustil zadržované zdravotní sestry z Bulharska a za pět miliard dolarů přistoupil na vracení ilegálních migrantů. Fungovalo to tři roky, než „polepšený ďábel“ – za přispění Evropy – padl rukou povstalců. Od té doby v zemi není jednotná autorita schopná vymáhat pravidla ani uzavírat smlouvy.

Jaké poučení z té libyjské zkušenosti vyplývá? Asi takové. Chce-li EU uzavírat migrační smlouvy s třetími státy, nejlépe to funguje podle hesla „raději s ďáblem, kterého známe, než s andělem, kterého neznáme“. Problém je v tom, že „ďáblové, které známe“ už v regionu docházejí.

LN, 26.9.2016