29.3.2024 | Svátek má Taťána


MIGRACE: Rok 1948 a dnešek

28.2.2017

Psal se rok 1948 a i tehdy tonula Evropa v problému uprchlickém, který byl však zcela jiný než ten současný. Základní rozdíl mezi nimi byl, že tehdy se utíkalo z východu na západ a ne z jihu na sever. A protože jsem kdysi byl jedním z řad těchto osmačtyřicátníků, tak se možná trošku v této problematice vyznám.

Lidé jsou všelijací. A jak říkával Jan Werich: zvláštně někteří. I mezi uprchlíky: jsou mezi nimi rošťáčkové a vyložení rošťáci, ale také chudáci, kteří si rozhodně zaslouží naší pomoc. To myslím platí za všech okolností, ale zváště dnes, kdy ČR trpí neodostatkem pracovních sil a stárnoucím obyvatelstvem.

Ovšem je třeba dodat, že je nutno dnešní běžence ze zemí, kde vládne násilí, patřičně prověřit. To si zpravidla vyžaduje určitou námahu a také ovšem výdaje. Tehdy v tom osmačtyřicátém po dobrodružném odchodu na lyžích z nově komunistické ČSR se naše rodina ocitla v okupovaném, ale stále ještě válkou zdevastovaném Německu.

Nepřipravení Američané takzvané prominenty tehdy ubytovali u Frankfurtu v Alaska Hausu a jali se naše otce vyslýchat. Právě se totiž pořádala blokáda Berlína a západním mocnostem konečně došlo, že se možná schyluje i k té další světové. Také že od těchto lidí prchajících před vražedným komunismem by bylo patrně možno se toho o proradných Sovětech něco kloudného dozvědět.

Nebylo to bez obtíží. Jednou ráno se třeba táta šel holit a u umyvadel tam stáli dva muži v esesáckých kalhotách. Můj zcela udivený otec, který před několika málo lety přežil Osvětim, si šel stěžovat na americké vedení. Ukázalo se, že hlídka, která válečné zločince přivezla k výslechu, nebyla informována o nové funkci Alaska Hausu a udivení esesáci byli poté spěšně přesunuti do vazby jinam.

Poněkud jiné to bylo s údajně z ČR uprchlým mužem, který se Američanům představil jako bývalý staatsekretär, tedy státní sekretář. Tento údajně vysoký funkcionář byl ihned přesunut do Alaska Hausu, kde se ho ujala skupina nedůvěřujících zpravodajských českých důstojníků Byli to spolupracovníci generála Moravce, někdejšího architekta atentátu na Heydricha.

Po patřičném prověřovacím řízení (po kterém byl domnělý státní sekretář odnesen na nosítkách) tito důstojníci informovali Američany, že došlo k nedorozumění snad způsobenému sekretářovou nesprávnou výslovností a jejich neprocvičeným sluchem: byl prý jen stadtsekretär, což ovšem v překladu znamená jen městský sekretář a v důsledku toho zcela jiné (a daleko slabší) kafe. Dodatečně se pak zjistilo, že nedostatečně vycvičený sekretář byl vyslán ministerstvem vnitra.

Jak tedy prezident Reagan kdysi opakoval Sověty a nabádal: Věřit, ale prověřovat!

A toto pravidlo by mělo sloužit i dnes. Obrátit se zcela zády k problému arabských zemí a přehlížet jejich utrpení se nejen příčí judeo-křesťanským zásadám, na kterých je západní civilizace založena, ale také hraje do rukou muslimských radikálů, kteří popírají, že takové zásady existují, natož pak naší společnost řídí.