Na samém začátku migrační vlny v srpnu roku 2015 jsem pro časopis Reflex napsal článek analyzující její důvody a předpovídající její důsledky. Dnes, po třech letech, bych na něm nemusel měnit ani čárku. Při vší skromnosti mohu říci, že to se mi daří dosti často. Ale ohledně naplňování jedné prognózy jsem zklamán. A sice z toho, jak trestuhodně liknavě reagují politici, kteří nesou zodpovědnost za budoucnost evropských zemí a osudy budoucích generací.
Hrozně pomalu se totiž naplňuje moje následující předpověď:

„Je pouze otázkou času, kdy budou západní vlády nuceny na migraci reagovat podle vzoru „pevnost Evropa“. Hranice sice nemohou být nikdy úplně vodotěsné, ale přístup do evropských zemí bude – i za pomoci nevybíravých opatření – do té míry ztížen, že se migrační vlna obrátí do těch míst, kde sice není tak útulno, ale která jsou snáze dosažitelná. A posléze zeslábne na zvládnutelnou míru. Čím dříve se to stane, tím větší šanci mají Evropané udržet si svůj způsob života.“

Ano, i tato předpověď se naplňuje, ale bohužel ne dost rychle. Drtivá většina evropských politiků totiž přehlíží zájmy drtivé většiny voličů a pohybuje se sice správným směrem, ale jen po milimetrech. Dlouhodobě viděno směřují tendence rozhodnutí evropských vlád k uzavření kontinentálních hranic. Ale jelikož typičtí politici dělají správná rozhodnutí až když není vyhnutí, brání se i v tomto případě zuby nehty.

My Realisté kritizujeme tento muzeální styl politiky právě za to, že přehlíží důležité proměnné a vyhýbá se rychlému provedení účinných rozhodnutí. A politiku většiny evropských politických vůdců kritizujeme oprávněně. Posuďte sami.

Před pár dny rozhodl summit EU o dalších opatřeních v otázkách migrace. Západoevropští vůdci opakovaně pohrozili těm státům, které provádějí rozumnou migrační politiku a odmítají kvóty. A za sebe přijali obvyklý koktejl zčásti symbolických a zčásti nesmyslných opatření. Tak kupříkladu: Pod taktovkou známé odlehčené jestřábice Federicy Mogherini, která zodpovídá za bezpečnostní (sic) politiku Evropy, bylo rozhodnuto postupovat proti pašerákům lidí. Ano, čtete správně. Ale neradujte se předčasně. EU prý ztíží export gumových člunů do Afriky. Člověk, kterému chybí státnická moudrost výkvětu evropské politiky, je tímto sdělením tak vyveden z míry, že se ani nezeptá, jak to, že se ty čluny až doteď exportovat směly. Mně se přitom automaticky vybavila Leninova slova o tom, že kapitalista prodá i oprátku, na které bude oběšen.
Ale přece jenom existují náznaky opravdového pokroku. Rakouský ministr zahraničí Sebastian Kurz jako první západoevropský politik jasně pojmenoval nutnost vracet migranty zpět na severoafrické pobřeží. Argumentuje jako Realista, když říká, že je třeba skoncovat s představou, že přistání u břehů Evropy znamená vstupenku na evropskou půdu.

A na závěr něco, co mne naplňuje velkým zadostiučiněním. Jsou to právě společnosti střední a východní Evropy, které odmítají pasivně přihlížet existenčnímu ohrožení evropské civilizace. Jdou naopak příkladem oněm tradičně namyšleným a vůči „Východu“ často arogantním západoevropským vládám.