Visegrád nabízí alternativu k plánu Merkelové. A naráží na odpor, ale i pochopení v EU

V jisté verzi to působí jako vzpoura deprivantů. Lidi, nastojte. V Praze se sešli lídři visegrádských (rozuměj postkomunistických) zemí a chtějí posílit vnější ostrahu Schengenu. Ale ne na řeckých ostrovech, nýbrž na hranici Bulharska a Makedonie s Řeckem.

Část EU v čele s Angelou Merkelovou to vnímá jako podraz. Jako podraz vůči její vládě, která sází na dohodu o migraci s Tureckem. Jako podraz vůči Řecku, jež je výspou Schengenu a nelze ho jen tak obejít. Vlastně jako podraz „buranů z východu EU“ vůči kultivované Evropě.

V podobných situacích bývá východ peskován jako zaostalý, úzkoprsý i xenofobní. Ale tato situace se liší. Už zítra začíná summit EU, kde se bude o migraci jednat. Tam se ukáže, nakolik je rebelie visegrádských zemí „vzpourou deprivantů“ a nakolik odráží širší náladu v Evropě.

Bude zajímavé sledovat, zda tam půjde o souboj západu a východu EU (jako loni, když šlo o běženecké kvóty), nebo o širší opozici k politice německé vlády.

Nedělat nemožné, ale potřebné

Leccos nasvědčuje pro druhou možnost. Už teď se projevují rebelie i na tradičním západě EU, kde nežijí deprivanti z postkomunistického a ušmudlaného světa.

Francie v sobotu odmítla přijímat další uprchlíky. Přijme ty podle loňských kvót, ale už žádné kontingenty navíc z Turecka (což by odpovídalo plánu Angely Merkelové). Tak to řekl v Mnichově premiér Manuel Valls. Hrome, to není podraz?

A ještě rebelštější je Rakousko. Ministr zahraničí Sebastian Kurz nejen souhlasí s posílením hranice Makedonie a Bulharska s Řeckem. Nejen nabízí policejní a technickou pomoc (tak jako visegrádské země v čele s Maďarskem), ale pro případ potřeby i vojáky. Tak to je síla. Lidi, nastojte. Neutrální Rakousko posílá vojáky na makedonsko-řeckou hranici. Hrome, není to podraz?

V takovém srovnání nevypadá visegrádský plán na střežení hranice Řecka až tak divoce. Kritika na adresu východu není až tak paušální jako loni. A německá „vítací kultura“ není zdaleka tak pevná jako ještě před půl rokem. Proto nejsou tak pevné ani argumenty na její podporu.

Loni měl probouzet pocit viny v Evropanech obrázek chlapce Ajlana utonulého v Egejském moři. Letos ho má probouzet obrázek běženci přetíženého Německa či Řecka hekticky stavícího hotspoty. „Všichni dělají vše pro to, aby se loňská migrační vlna neopakovala,“ píše iDnes, čímž sugeruje, že země Visegrádu nejen nedělají nic, ale ještě evropské úsilí sabotují. Ale to je sugestivní argument, který vytěsňuje realitu.

EU přece nemusí „dělat možné i nemožné“. Vždyť už loni by bylo stačilo, kdyby dělala, co dělat má, co nařizují závazné mezinárodní dohody, hlavně ta dublinská (azyl vyřizuje první stát EU, na jehož území běženec vstoupí). Přesněji: při takové kalamitě by to jistě nestačilo, ale tím spíš se měly řešit otázky: co udělat, čím solidárně pomoci Řecku, aby to bylo stačilo? Ale místo toho Německo jednostranně potlačilo dublinskou úmluvu a otevřelo své hranice neřízenému a nekontrolovanému proudu migrantů.

Toto je reálný problém. A politický problém spočívá v tom, že ačkoliv Německo už ví, že přestřelilo, vláda Angely Merkelové stále odmítá přijímání azylantů omezit. Zavazuje ji k tomu ústava. Proto chce přenést rozhodování na jiné (na Turecko), aby si tak opatřila alibi. A proto vnímá jiný postoj, například nyní ten visegrádský, jako podraz.

Samo rozhodlo, samo odpovídá

Jiní to vnímají jinak. Země Visegrádu i Rakousko jako plán B pro případ, že Turecko příliv běženců neztlumí, jako alternativu, která je vedle dohody s Ankarou po ruce. Kancléřku, jež si oblíbila výraz alternativlos (to nemá alternativu, německé „paslovo“ roku 2010), tím ale neobměkčí. Pro ni je to podraz jejího plánu B a možná i jí osobně.

Kdyby byla Angela Merkelová levicová liberálka, bylo by to jednodušší. Asi by znala větu, kterou říkají emancipované ženy ve filmech: „Raději mít a nepotřebovat než potřebovat a nemít.“ Mají tím na mysli kondom v kabelce. Levicoví liberálové tomu říkají zásada předběžné opatrnosti. Velmi si ji oblíbili, a jde-li o globální oteplování či jadernou energii, vytáčejí ji do výše. Proč by neměla platit i při migrační kalamitě z Blízkého východu? Proč by neplatilo, že raději mít nachystanou ostrahu na vnitrozemské hranici Řecka a pak ji nepotřebovat než ji potřebovat a nemít?

Německá společnost není monolit. „Okolo kancléřky se šíří prázdno, i když ona to nechce vnímat.“ To nepíše jízlivý bloger, ale novinářská ikona Theo Sommer (85) v listu Die Zeit. A takto píše o visegrádském návrhu Die Welt: „Ta alternativa má stále víc stoupenců ve vládní koalici, hlavně na ministerstvu vnitra. Nechce-li Německo zasáhnout na své hranici s Rakouskem, ať alespoň pomůže v Makedonii,“ říká se tam.

Média připomínají: když Německo loni otevřelo hranice jednostranně, bez konzultace s evropskými partnery, musí se naučit, že samo ponese i důsledky svých rozhodnutí. Takže by mělo chápat rebelie jiných. No, teprve uvidíme.

LN, 17.2.2016