Uprchlíky bychom měli uvítat s otevřenou náručí, protože jejich pracovní síla bude důležitým příspěvkem k budoucí prosperitě. Tak zní jeden z komentářů k probíhající uprchlické vlně. Jiný komentář ovšem říká pravý opak: Uprchlíkům je třeba zabránit v cestě na Západ, protože si práci beztoho nenajdou a vytvoří pouze vyloučené enklávy chudoby a násilí.

Rozhodnout, kdo má pravdu, je mimořádně obtížné, protože zkušenosti s takovou vlnou uprchlíků neexistují.

Něco ovšem mohou naznačit dosavadní zkušenosti, které má s přistěhovalci dnes hlavní přistěhovalecká země. Zpráva německé Spolkové pracovní agentury, citovaná deníkem Süddeutsche Zeitung, není úplně jednoznačná, v žádném případě přitom nevzbuzuje zvláštní optimismus.

Přistěhovalci ze zemí mimo Evropskou unii mají v Německu nárok na sociální dávky, pokud získají azyl a marně shánějí práci. Údaje z července ukazují, že v Německu pracuje 492 000 migrantů ze zemí, jejichž státní příslušníci mohou žádat o azyl, tedy například z Afghánistánu, Pákistánu nebo z Ukrajiny. To je o 36 000 víc než rok předtím. Příjemců sociálních dávek původem ze zemí postižených válkou je třetina, tedy 160 000, o 30 000 víc než rok předtím.

Není to úplně skvělá bilance, protože podíl příjemců sociálních dávek pro nezaměstnané dosahuje 25 % a tyto údaje se zhoršují. Varovné je další číslo, podle kterého se půl milionu blíží počet příslušníků rodin, ve kterých nepracuje žádný z jejich členů.

Leccos lze vysvětlit tím, že přistěhovalci jsou v zemi teprve krátkou dobu a třeba ještě nestihli překonat jazykovou bariéru. O tom svědčí, že z 45 000 Syřanů je třikrát víc nezaměstnaných než těch, kteří platí sociální pojištění a tedy pracují.

Úřady také evidují zhruba stejný počet pracujících jako nezaměstnaných Eritrejců, Iráčanů a Somálců. Třetinu nezaměstnaných eviduje Spolková agentura mezi Pákistánci a Íránci, necelou čtvrtinu mezi Nigerijci.

I z těchto čísel je vidět, jak se liší úspěšnost při zařazení na pracovní trh podle jednotlivých zemí. V každém případě je zřejmé, že je třeba něco zlepšit a že to nebude snadné. Na druhé straně není třeba přeceňovat údaje o současné nezaměstnanosti a vykládat ji jako selhání integrace přistěhovalců z kulturně vzdálených zemí.

Německo má potíže i s migranty z členských států Evropské unie, kteří nejsou žádnými uprchlíky před válkou, ale po otevření hranic v roce 2014 se do Německa stěhují z ekonomických důvodů. Dnes víc než čtvrtina Bulharů pobírá sociální dávky, což je na úrovni například Nigerijců. Ani to ovšem neznamená, že uprchlíci z Balkánu selhávají. Lépe se integrovali Rumuni, mezi kterými je jenom 11 % nezaměstnaných.

Říkat, že přistěhovalci přinášejí nové podněty ekonomice, je v každém případě z nouze ctnost. Německu nezbývá než významně zvýšit sociální výdaje i aktivity na integraci nově příchozích, aby se tento příslib naplnil. Pokud se to v dohledné době nepodaří, pak budou k dispozici konkrétní čísla, že Německo, vlastně Evropa, má problém.