Radikálové na pražských náměstích odsuzovali německou kancléřku Angelu Merkelovou a vyhlašovali revoluci, sešlo se jich však jen pár stovek.

Zajímavější byl předseda strany Svobodní Petr Mach, který objížděl Prahu s autem, na kterém stál billboard s nápisem „Kein Diktat, sonst Czexit“. Heslo svědčí, že Mach ani jeho přátelé neumějí německy.

„Žádný diktát, jinak czexit.“ Lépe by to neřekl příslovečný massa Bob a to ještě v češtině nezní věta tak hrozně jako v německém originále. Machova neznalost upozorňuje, že lidé, kteří se sešli k protestům proti kancléřce, nemají velkou znalost poměrů, které tak vehementně a nahlas kritizují.

Všichni vycházejí z premisy, podle níž může za příchod uprchlíků z Blízkého východu do Evropy Německo a jeho kancléřka. Z toho pak vyvozují, že za tím vším jsou nějaké temné úmysly, které chtějí mimo jiné poškodit český národ.

Bylo by zbytečné polemizovat, protože špatná je už zmíněná premisa. Přitom ji používají i tzv. seriózní politici. Jak známo, patří k obvyklé výbavě maďarského premiéra Viktora Orbána, a vycházejí z ní i představitelé českého státu.

Proto stojí za připomenutí, co se vlastně stalo před rokem, když do Evropy dorazila milionová uprchlická vlna. Je jisté, že desítky tisíc uprchlíků byly v Řecku už v březnu. V červenci bylo podle pohraniční služby Frontex v Maďarsku nejméně 200 tisíc uprchlíků. Ti se snažili dostat ilegálními cestami dál, přesto jich v srpnu každý den několik tisíc přibývalo.

Hoď kamenem, kdo jsi bez viny

Maďaři si s přílivem očividně nevěděli rady, stejně jako jiné země balkánské cesty od Řecka po Srbsko. Ovšem Maďaři jako členský stát Evropské unie měli povinnost všechny uprchlíky zaregistrovat a posílat je dál až ve chvíli, kdy se Evropská unie dohodne na kvótách, jak budou přerozděleni. Jinak by se jim z jiných zemí vrátili.

O tom, že Němci uprchlíky pozvali, se začalo mluvit koncem srpna, kdy vyšlo najevo, že se běženci ze Sýrie mohou v Německu zaregistrovat, i když do země vstoupí ilegálně. Tuto zprávu rozšířili aktivisté nevládních organizací a všichni uprchlíci se začali chystat do Německa. Maďarská vláda pochopila a jednoho dne začala vozit uprchlíky do rakouské hranice.

Kancléřka Merkelová tehdy opravdu udělala bezprecedentní krok, když pod tlakem akceptovala postup Maďarů. Tak se otevřela cesta a do konce roku do Německa dorazil zmíněný milion, ze kterého byla jen třetina Syřanů.

Otevření německých hranic na přelomu srpna a září bylo podnětem, že do Evropy vyrazilo ještě víc cizinců. O kolik jich bylo víc, to se dodnes neví. Je to možné dávat za vinu kancléřce už jenom z toho důvodu, že podcenila organizaci a nedomyslela důsledky.

Ovšem odpovědnost nesou i vlády ostatních evropských států. Jako dříve otálely s převzetím uprchlíků z Maďarska, tak dodnes odmítají přerozdělení migrantů z Německa podle pravidel Spojených národů.

Dnes jako před rokem platí, že bylo třeba něco s uprchlíky dělat, ze světa nijak vymazat nešli. Když všichni před tímto problémem zavírali oči, tak je těžké kritizovat někoho, kdo se aspoň o něco snažil, i když při tom dělal chyby.

Hoď kamenem, kdo jsi bez viny. Známé úsloví je praktickým nástrojem pro hodnocení uprchlické krize v Evropě. K tomu se může dodat, že také pro debatu o uprchlících je dobré si nejdřív obstarat informace.