Hrůza, šok, zděšení. Je mnoho slov, jak se dá popsat včerejší událost, a žádné z nich nedokáže plně vystihnout realitu a osobní prožitek přímo zúčastněných, kterým se podařilo uniknout běsnění teroristů.

Před několika měsíci byl celý svět Charlie. Po masakru redakce satirického časopisu jsem se řečnicky ptal, kolik redakcí bude muset být vystříleno a kolik lidí bude muset zemřít, než špičky EU pochopí, že je nutné bránit se muslimské migrační invazi. Nyní je jasně vidět, že představitelé EU nic nepochopili a Charlie Hebdo pro ně nebylo varováním.

Migrantská vlna přitom v sobě skrývá velké nebezpečí. Zpravodajské služby celého světa ve svých zprávách říkají, že z celkového počtu 1,2 miliardy muslimů je 15 až 25 procent radikálů ochotných svou víru prosazovat se zbraní v ruce a ve jménu svého náboženství zabíjet. Nejde o žádné malé množství, ale o 250 miliónů lidí tíhnoucích k terorismu.

Jen letos dorazilo do Evropy hrubým odhadem milión lidí muslimského vyznání. Německo letos očekává ještě o půl miliónu víc migrantů. Tito lidé vstupují na území států EU ilegálně se snahou vyhnout se jakékoli registraci. 80 procent migrantů přitom tvoří muži ve věku 18 až 50 let. Kolik z nich je potenciálních teroristů? K pátečnímu útoku se přihlásil Islámský stát. Ten se nijak netají tím, že své bojovníky pašuje do Evropy právě mezi migranty. I kdyby mělo jít o pouhé procento, mohla by se v Evropě nacházet desetitisícová armáda, která se zde, připravena kdykoli na povel zaútočit, pohybuje zcela nekontrolovaně.

Evropští státníci, stejně jako ti světoví, vyjadřují své povinné zděšení a vyslovují Francii soustrast. Za pár dní se vše vrátí do starých kolejí a zase nás budou evropští pohlaváři zahrnovat „sluníčkářstvím“, připravovat masivní kvóty na přerozdělování migrantů proti vůli některých států a uklidňovat, že ne každý muslim je terorista. To je fakt, ale zrovna tak je fakt, že téměř každý terorista je muslim.

Islámský stát se nechal slyšet, že na území Evropské unie je už mezi pěti až sedmi tisíci jeho bojovníků. Číslo je okamžitě tzv. sluníčkáři zpochybňováno. Německá kancléřka Merkelová tento týden prohlásila, že „to zvládneme“, a postěžovala si, že Evropa nechce být solidární. Jenže žádný jiný evropský státník nepozval migranty do Evropy, jen ona. Jako z jiné planety zní slova německého ministra Gabriela, že je zapotřebí zavést masivní kvóty členským státům na migranty a že by EU měla migranty sama dovážet, aby připravila pašeráky o kšefty. Hlavně by pak prý migranti dorazili do Evropy živí a v pořádku a vyhnuli by se možné smrti na moři.

A tak se tedy Evropská unie podle Gabriela postará o to, aby žádný migrant nezemřel, zatímco při útocích dovezených migrantů budou umírat nevinní lidé jen proto, že jsou Evropany a nevyznávají islám. Nepřijde vám to poněkud zvrhlé? Jeden ze sebevražedných teroristů požádal před měsícem o azyl v Řecku. Měl syrský pas. Zvláštní, vždyť ze Sýrie utíkají samí vzdělaní lidé před hrůzami války. Anebo je to úplně jinak?

Petr Robejšek, nezávislý analytik, napsal: „Věřme, že nápadný počet mladých mužů mezi uprchlíky nechce nic jiného než vydělávat peníze a posílat je domů. Avšak migranti mohou představovat problém i tehdy, když nechtějí nic jiného než lepší podmínky pro život. ... Většina těch, kteří utíkají před náboženskou válkou nebo útlakem nějakého potentáta, tak nečiní výlučně proto, že by byli tak mírumilovní a liberální, nýbrž mnozí také proto, že jsou ve vnitropolitickém střetnutí momentálně slabší. Je pravda, že migranti jsou nezřídka v těžké situaci. Ale jisté je také to, že si ve své zemi nedokázali udělat nebo udržet pořádek. Je proto třeba velice přesně zvažovat, kteří z nich jsou schopní se zapojit do našeho společenského pořádku a kteří mohou být zdrojem podobného nepořádku, jaký je u nich doma.“

A zde je přesně zakopán pes. Stále je nám vnucován obraz nešťastných lidí prchajících před válkou. Pokud by tomu tak bylo, byli by takoví lidé šťastní za první stát, kde se neválčí a kde dostanou najíst a střechu nad hlavou. Takoví lidé si obvykle nevybírají, že nechtějí být v bezpečné zemi, ale o několik tisíc kilometrů dál, tam, kde je vysoké sociální zabezpečení. Takoví lidé nevyhazují materiální ani potravinovou pomoc, která jim je poskytnuta. Takoví lidé si nevynucují násilím průchod nějakým státem na cestě do země zaslíbené.

Evropské špičky totálně selhaly. Když Maďarsko začalo stavět plot proti ilegálním migrantům s tím, že jim bude umožněno vstoupit na území Maďarska jen na oficiálních přechodech, kde se budou povinně registrovat, odevzdají své otisky prstů a nechají se vyfotit, Západ křičel a nazýval Maďary xenofoby a fašisty. Maďarsko tímto opatřením dosáhlo toho, že se každodenní několikatisícový proud migrantů ztenčil na pár jednotlivců.

Po pár měsících staví plot Slovinsko, Rakousko staví humanitární usměrňovací zařízení (česky plot) a o plotu uvažuje i Bavorsko. Evropské špičky selhaly v tom, že nedokázaly přimět hraniční státy, aby zabezpečily vnější hranici, ač na to dostaly a dostávají od EU finance. Namísto toho představitelé EU planě plkají a vymýšlejí, ne jak zastavit proud migrantů, ale jak ho co nejlépe rozdělit proti vůli členských států.

Jean-Claude Juncker jako by si vůbec nepřipouštěl riziko, které nekontrolovaná migrantská vlna představuje, a přišel hned s prohlášením, že teroristický útok ve Francii nesmí zabránit přijímání migrantů do EU. Doufám, že půjde vzorem a ubytuje ve svém sídle alespoň třicítku migrantů. A ne že si je pečlivě vybere.

Západ je kvůli své pseudohumanitě blízko kolapsu. Vše nahrává tomu, aby se legálně k moci dostaly radikální strany. Ty přinesou jednoduché řešení migrantské vlny, ale zároveň mohou stejně snadno přijít s totalitním režimem. Současná reprezentace to bude mít po příštích volbách spočítané. Obávám se, že Paříž je pouze začátek. Teď krvácí Paříž, ale brzy může krvácet celá Evropa.

Co se dá dělat? Zastavit migrantskou vlnu, třeba i vojskem na hranicích. Nepouštět čluny s migranty do evropských vod. Migranty, kteří jsou už na území EU, urychleně zaregistrovat a identifikovat. Ekonomické migranty okamžitě vrátit do zemí, odkud přišli, stejně jako každého, kdo nebude mít nárok na azyl. Azylové podmínky zpřísnit a nepovolit, aby za jedním migrantem přijela celá dvacetičlenná rodina. Mělo by se přestat s hyperkorektností a začít nazývat věci pravým jménem.

Neoznačovat každého jako uprchlíka před válkou. Ekonomičtí migranti nejsou nic jiného než lidé toužící po plodech dlouholeté práce někoho jiného s požadavkem, aby jim tyto plody a vymoženosti byly okamžitě zadarmo věnovány. Děláš binec při čekání na azyl? Pojedeš domů jako vyhoštěná osoba. Nechceš dodržovat zdejší zákony? Čeká tě deportace. Nechceš se naučit jazyk? Nesplňuješ podmínky pro poskytnutí azylu.

Jedině tvrdým postupem se dá situace ještě jakž takž zachránit. Deportace budou drahé, ale v důsledku přijdou laciněji než živit nepřizpůsobitelné a negramotné nezaměstnané, frustrované tím, že jim jejich sen o ráji nevyšel. Pochopí evropské špičky, že je vteřinu po dvanácté? A pokud ne, kolik ještě bude muset zemřít nevinných obětí na koncertech nebo v kavárnách? Stovky? Tisíce? Desetitisíce?

Převzato z Polanecky.blog.idnes.cz se souhlasem autora