Umberto Eco (83), světoznámý spisovatel, vědec a filosof, hovořil 28.9. v Interview ČT24 o svém novém románu Nulté číslo a mimo jiné komentoval i současnou krizovou situaci s běženci. Cituji:

„...Záleží, jak rozumíme slovu krize. Jeho etymologický význam se rovná velké změně. To nemusí být nutně negativní. Současná Evropa je ve stejném stavu jako Římská říše ve IV. století. Přicházely barbarské národy, jak se tehdy říkalo, které ale barbarské vůbec nebyly, protože už se dávno staly součástí byrokratického a vojenského systému říše. Tlak této migrace měnil tehdejší svět a stejné je to dnes. My si to musíme uvědomit. Nejde o migraci jako když se Italové nebo Irové stěhovali do Spojených států. Přesouvají se celé národy. Už před třiceti lety jsem říkal: ,Evropa bude barevný kontinent‘. V každém případě tahle hluboká proměna bude stát mnoho krve... Před několika týdny došlo v této souvislosti k zásadní změně. Existoval dojem, že Evropa tváří v tvář této krizi nechápe, co se děje, nedokáže to přijmout. Pak se náhle všechno změnilo a tady je třeba vzít v potaz politického génia Angely Merkelové, která se ukázala jako velká státnice. Evropa objevuje solidaritu, dokonce se změnil tradiční obraz Němce, kterého si lidé často stále představují v uniformě SS, nebo obraz Rakušana, který hlavně pro nás, pro Italy, symbolizoval nepřítele. A teď se z nich najednou stali dobrovolníci, kteří uprchlíkům pomáhají. Je to epochální změna, která se zblízka dotýká i vašich zemí, které se snaží tomuto fenoménu ubránit. Ale dřív nebo později budou muset přijmout stav věcí...“

Nepochybně vynikající člověk, encyklopedista, ve svých románech, esejích i ostatních knihách úžasným způsobem nejen zobrazující a vykládající, ale též kombinující současný život s historií i s fantazijním světem umění, tato esence intelektuála vnímá nezvladatelný příliv lidí ze sousedních kontinentů jako jím předvídanou nevyhnutelnou dějinnou událost a smeká před politickým géniem spolkové kancléřky. Barbary starověkého Říma srovnává s dnešními uprchlickými davy, ty ovšem ani při nejlepší vůli s naším systémem příliš srostlé nejsou a naši byrokraté i vojáci se jich spíše děsí. Ve stále vyhrocenější a zjednodušující se debatě; exodus ano nebo ne, přidává další ano, přestože přitom věští krev, argument pro ne. Rozhovor ale pokračuje, pan profesor svá předchozí slova zpochybňuje:

„...Může se jednat jen o chvíli dojetí, o dočasné rozuzlení jako ve švédských thrillerech, na které si za pět let nikdo nevzpomene...“

Umberto Eco psal o migraci z jihu na sever už v roce 1990 ve svém pravidelném sloupku v týdeníku L’Espresso a viděl ji jako „historickou událost nedozírných následků“. Tehdy se mu jevila jako „nepostřehnutelná, přilétající letadly nebo připlouvající na lodích v nenápadných pokorných hloučcích“, sloupek tenkrát uzavřel konstatováním: „Velké migrace nelze zastavit. Zkrátka se připravme na to, že budeme žít v nové éře afroevropské kultury“.

Nenápadné hloučky se proměnily v nekončící proud, pokora se mění v nárok a postmodernista Eco se nezapře, i když on sám takové škatulkování nemá rád. Postmoderna je považována za konec moderní epochy, signalizuje vyčerpání, každý může mít svoji pravdu, postmoderní architektura cituje z minulosti, totéž dělá literatura. Může být postmoderní i politika? Zjevně ano, multikulturní model společnosti do postmoderního vzorce přesně zapadá. Přijde po vyčerpání varianta konce nebo nám budoucnost, jako dosud vždy, dopřeje odpočinku a nových sil? Ona ani ta nevyhnutelnost není nevyhnutelná, víme přece, jak dopadl navždy zvítězivší socialismus nevyhnutelně směřující ke komunismu.

Z rozhovoru s Umbertem Ecem jsem na rozpacích, ale jeho novou knihu si koupím. Po přečtení ji v knihovně přidám k té dlouhé řadě, ze které často vybírám.