Poslanec Tomio Okamura říká některé věci, které by neměly zapadnout – například to, že Evropa se musí starat o to, aby se zmenšily migrační tlaky ve zdrojových zemích. Kritizuje to, že se Evropa podílela na destabilizaci přechodových zemí, přes něž migranti nyní snadno přecházejí. V tomto má Okamura pravdu a je zcela na místě neustále tlačit na vládu, aby statečně a neústupně konala nápravu, neboť jiné cesty není.

Poslancova podivná expertiza

Okamura ale zcela nesmyslně brojí proti integraci těch migrantů, kteří dojdou až na naše území. Snaží se snad Okamura dosáhnout toho, aby se zde neintegrovaní migranti sdružovali do ghett a následně vytvořili no-go zóny? Vždyť někteří migranti prostě vždycky přijdou, zcela hermeticky hranice uzavřít nelze, ani ze minulého režimu to nešlo. Integrace migrantů není podbízení, ani ustupování, ani zvaní, ale snaha se tu s nimi bez větších problémů srovnat, aby se tu dalo žít. Vláda je povinna v první řadě zajistit bezpečnost vlastních občanů. Každá vláda. Naše vláda nemůže suplovat jiné. Může pouze zmírňovat důsledky chyb jiných.

Ještě horší však je, když se Okamura pouští na pole religionistiky (jako například 22. prosince po 20. hodině na ČT24) a vykládá cosi o tom, že chybou Evropy je „nepochopení podstaty islámu, který je v podstatě expanzivním náboženstvím a svatá válka, takzvaný džihád, a vyplývá to z koránu, nekončí do okamžiku, dokud nebudou všichni nevěřící vlastně převráceni na věřící. To znamená, v podstatě je to nekončící souboj, který je již prověřený mnoha staletími“.

A protože podle Okamury „vyznavači islámu a muslimové v podstatě jsou nebezpeční často v té druhé, třetí generaci, kdy jsou naopak (...), protože ta víra v toho Mohameda a v ten islám v podstatě je nijak nemění a jsou neintegrovatelní dokonce ani po několik generací v západní Evropě“, navrhuje „zavést prostě nulovou toleranci migrace v rámci současné migrační vlny alespoň do České republiky a zakázat holt islámské právo džihád, propagaci islámského práva džihád a šaríja na území České republiky“.

A tím podle Okamury „máme migraci vyřešenou a budou se nám pochopitelně nepřizpůsobiví migranti zcela vyhýbat“.

Argumentace podle Okamury

Podívejme se podobným „hodnotovým“ prizmatem na „rizikové pozadí“ samotného řečníka. I on žije nějaký čas v Evropě, ale pochází ze země, která proslula takovými krutostmi, že je tamní obyvatelé nejspíš musí mít v genech, nebo ve víře, nebo v obojím.

Zvěrstva japonské armády v průběhu 2. světové války předčila i nacistické hrůzy. Česká televize zveřejnila 13. srpna 2015 článek „Horší než Mengele: Japonci při pokusech zmasakrovali tisíce lidí“. Pojednává o „Jednotce 731“, která u čínského Charbinu prováděla nepředstavitelně kruté pokusy s biologickými zbraněmi mimo jiné i na amerických zajatcích.

Japonsko sice opakovaně vyjádřilo lítost za způsobená utrpení, píše se na webu ČT24, zločiny Jednotky 731 ale nepřiznalo. Premiér Šinzó Abe se v roce 2013 dokonce nechal vyfotit v jakési stíhačce, ale s číslem 731, což je v Asii považováno za arogantní provokaci. (Je to něco podobného jako číselná symbolika nacistických jmen a symbolů používaná neonacisty.)

Nadto japonská armáda (kromě krátkého německého pokusu o podobný způsob boje) jako jediná na světě vychovávala své bojovníky k sebevražedným misím kamikaze.

Podle Okamury se tyto sklony ke zlu vlastně dědí. Kombinace japonské krutosti a sebevražedné tradice nám však dává stejně explozivní výsledek, jako fenomén islamistického terorismu.

Že se tyto anticivilizační sklony dědí, mohlo by být v „okamurovském smyslu doloženo“ existencí Japonské rudé armády, teroristické organizace působící od konce šedesátých až do devadesátých let, na jejímž kontě je třeba hrůzný útok na izraelském letišti Lod v roce 1972. Dalším „důkazem v okamurovském smyslu“ by mohl být teroristický útok členů sekty Óm šinrikjó v tokijském metru v roce 1995.

Na základě takto účelově seřazených tvrzení bychom pak mohli začít hlásat, že „Japonce tady v Evropě nechceme“!

Bude to Okamurovi stačit, aby se podíval do zrcadla a „začal brzdit koně“? Vždyť v minulosti se zdálo, že právě on by mohl být dobrým důkazem možnosti multikulturního soužití! Je hrozné, ale nezbytné končit konstatováním, že tím, jak všechno „vlastenecky“ (sic!) přehání, jako by chtěl spáchat harakiri. Vždyť vším, co poví obecně a bez rozlišování proti islámu, poskytuje střelivo proti sobě samému. Je to nezbytné? Nebo jsou ty sebevražedné geny opravdu tak silné?

LN, 28.12.2016