Končí se už sedmnáctý rok jednadvacátého století, brzy zazáří do tmy měst i vesnic vánoční světelné výzdoby, v metropolích západního světa vztyčí se na náměstích, vedle kašen a morových sloupů ohromné vánoční stromy zářící opět novou světelnou technologií. A někde napadne sníh, v Austrálii bude léto. Atmosférou i poštovními doručovateli budou sdělována přání veselých Vánoc, zdařilého Nového roku a hlavně dobrého zdraví! Čas dospěje k Silvestru... a jak asi letos bude probíhat v mnoha městech evropských, opět ve znamení minulé brutální zločinnosti nezvaných migrantů, policejní pohotovosti s omezenou účinností, a nebo proběhne pokojně, jak bylo běžným zvykem, nežli náš západní svět napadl mor nové ideologie politické správnosti a multikulturalismu?

Když jsem si před časem přečetl upozornění pana Dana Drápala na knihu Douglase Murraye The Strange Death of Europe (Zvláštní smrt Evropy), nelenil jsem, knihu si objednal v knihovně, netrpělivě na ni čekal, dočkal se a včera jsem ji dočetl.

Evropa páchá sebevraždu. Nebo přinejmenším její vůdcové se rozhodli sebevraždu spáchat.Tak kniha začíná a takto končí: Vězňové minulosti a přítomnosti, pro Evropany zdá se, že neexistují slušné a patřičné odpovědi. A dle toho dopadne konečná, smrtelná rána.

Mezi tímto začátkem a koncem je na 320 stranách zevrubně a zasvěceně pojednáno o důvodech takového hodnocení situace. Autor procestoval mnoho zemí, uvádí fakta o nespočtu teroristických akcí spáchaných v Evropě nejen už řadu let v ní žijícími radikálními muslimy, ale i těmi, které přinesla ta děsná migrační vlna posledních dvou let. O mnohých těch zrůdnostech inforrnovala media, ale kniha uvádí i řadu méně známých zločinů spáchaných muslimy. Tato kniha jen potvrzuje to, co si normální a situaci alespoň průměrně sledující člověk může myslet o té dramatické proměně Evropy, která nezačala teprve migrační vlnou, jež naplno vypukla v roce 2015, ale jejíž počátek je v neuvážené imigrační politice posledních nejméně dvaceti let, jejíž ošidnost a nebezpečí politickými mudrci a neschopnými státníky byla zaměňována za pro demograficky i jinak slábnoucí Evropu blahodárné oživení a v mnoha směrech pomoc.

Nemám v úmyslu opakovat, co už je bohužel dobře známo. Co vidí a čemu se brání stále více obyvatel Evropy, jak ukazují mnohé průzkumy veřejného mínění ve zmíněné knize citované. Místo toho o zcela nepochopitelném a až zločinném počínání vůdců Evropy v čele s kancléřkou Angelou Merkelovou. Navzdory určitému obratu, jak se ukázalo v nedávných volbách v Německu a Rakousku, ne ale ve Francii, kde Macron zatím zůstává záhadou, je zatím nedostatek činů, které by mohly potvrdit, že naznačované změny budou uskutečňovány. Spíš snad naopak. Je totiž až neuvěřitelné, co už se třetím rokem v Evropě děje, a je zbytečné říkat, že jde o dnes tak neblaze proslavené fake news, neboť toto je naprosto obrácená strana mince. Jsou to události, teroristické útoky dokonale známé a publikované, stejně jako o zločiny individuální, dějící se bez větší pozornosti, neb nejde o veliký počet obětí. Bohužel, o všechny takové úděs vyvolávající události není, nerad se opakuji, skutečně není nouze.

Proč tedy je nezbytné brát současnou situaci, výstižně popsanou ve zmíněné knize, s krajní vážností? K tomu snad stačí jen stručný soupis současných evropských problémů: demografie běženci působená, nedostatek moudrosti a vize vedoucích politiků evropských, již delší dobu trvající sebemrskačská kritika naší západní, křesťansko-židovské civilizace, dosud chabá znalost islámu, takže se snadno mohou šířit báchorky o jeho mírumilovnosti a ušlechtilosti, každodenně se prokazující nejen neschopnost, ale doslova odpor běženců k integraci; z této jejich nezařaditelnosti vznikají ohromné zátěže na ekonomiku migrací postižených zemí, horentně se zvyšující náklady na bezpečnost, se stále trvající neřešitelností dostavuje se posléze únava cokoli řešit, případně vzdorovat nesprávnému počínání mocných a vládnoucích; hodnostáři i na nejnižších úrovních (kupř. starostové měst) v trestných činech spáchaných muslimy na obyvatelstvu, převážně pak znásilněných ženách, nepochopitelně muslimské zločince obhajují a netrestají, ale postižené osoby nejednou ignorují. Tohle považuji za strašlivé selhání morálky těch, kteří se takto obracejí proti vlastním spoluobčanům! Směšnou báchorkou je víra, že běžence je možné poslat zpět, byť se tak v ojedinělých případech stalo. Nad Evropou jako zlověstný mrak klene se vidina budoucnosti, neb příliv migrantů pokračuje a prosté počty jako by byly situaci neřešícím politikům španělskou vesnicí

Tím vším se jako ne červená, ale jedovatá nit táhne otázka, proč má Evropa trpět za nevraživost mezi soukmenovci, vyznavačů Alláha, z nichž každý ho vyznává jinak, a nohsledů zločinného Mohameda, kteří se zachraňují u nevěřících psů, aby i jim jejich normální život dokonale rozvrátili!

Jaké je tedy, je-li vlastně vůbec nějaké, více či méně reálné řešení tohoto novodobého problému a nebezpečí nemalého pro nás i budoucí, jsem se nedočetl v citované knize, snad díky svojí nepozornosti.

Zato v českém tisku o tom, že v Brně poslanci několika stran a v celkovém počtu třiceti zmatených duší odsouhlasili zavedení arabštiny na úřadech! To je tedy smutný závěr mého povídání....