Globální pakty o migraci jsou tak (ne)povinné, až budou povinné

Migrace je základní lidské právo, a nemáme proto rozlišovat mezi uprchlíky a ekonomickými migranty, kteří jen chtějí za lepším – to jsou dvě základní teze Globálních paktů OSN k migraci, které už odmítla podepsat řada zemí.

V současné době plní média zpráva o tom, že se rakouský kancléř Sebastian Kurz rozhodl neposlat do Marrakéše zástupce Rakouska, aby podepsali tzv. Globální pakt o bezpečné, řízené a pravidelné migraci, který vznikl na půdě OSN a na jehož dodržování by měla dohlížet UNHCR, tedy Rada OSN pro lidská práva.

Jsem rád, že se tak děje, protože se jedná o jednu z mezinárodních smluv, ke které by se měla vést celospolečenská diskuze. Ale doteď se nevedla. Osobně jsem se o ni pokoušel poté, co jsme o paktu hlasovali v Evropském parlamentu. Hlasoval jsem proti už na Výboru LIBE a i na plénu jsem vystoupil se striktně odmítavým postojem. Varující tiskovou zprávu lidovců tehdy ale média bohužel naprosto ignorovala a nebýt několika aktivistů, kteří si zprávu přečetli, vláda by ji v tichosti přijala.

Nezávaznost, kterou se zavážeme

Někteří lidé říkají, že pakty (jsou dva, ještě existuje Globální pakt o uprchlících, proto se občas mluví o „globálním kompaktu“, kdy jsou zahrnuty i Newyorská deklarace a Marrakéšská deklarace) jsou nezávazné, a klidně to tedy podepsat můžeme, ať všem ukážeme, že nám záleží na dodržování lidských práv... K tomu bych řekl, že deklarace nezávazné skutečně jsou, slovem pakt už je ale myšlena smlouva a např. podle člena Stálého rozhodčího soudu v Haagu, docenta Vladimíra Balaše, už teď o mezinárodní smlouvu skutečně jít má a měla by tak být nadřazena českým zákonům, podobně jako to bylo u jiných smluv od OSN.

I kdyby to mělo být rozhodnutím vlády jinak, pořád bude platit velmi dobrý postřeh německého Die Welt: „V dokumentu je na jednu stranu ujišťováno, že obsah by neměl být zavazující, protože se počítá s tím, že státy mají suverénní právo, aby si svou azylovou politiku určovaly samy. Na druhou stranu v (34stránkovém) dokumentu najdeme 87x slova jako „zavazujeme se“ nebo „povinnost“, a to v souvislosti s migranty, jejichž počet je celosvětově odhadován na 250 milionů.“

O tom, jak moc je vše nezávazné, nás mohou přesvědčit i reakce z OSN a od dalších levicově smýšlejících politiků na rakouské odmítnutí. Zvláštní vyslankyně OSN pro otázky mezinárodní migrace Louise Arbourv rozhovoru pro německý Der Tagespiegel ostře zkritizovala Rakousko, a to proto, že přece už souhlasilo s Newyorskou a Marrakéšskou deklarací, text paktů připomínkovalo, tak jak se teď prý může opovážit nesouhlasit. K tomu vypočítala další smlouvy, ke kterým Rakousko v minulosti také přistoupilo. Takže opravdu je vše dobrovolné?

Osobně tomuto přístupu říkám „salámová metoda“, jak někoho donutit podepsat i něco, co už nechce, protože to překročilo mez, kterou je ještě ochotný akceptovat. Jenže této progresi se musíme umět postavit, začít všechny smlouvy číst a dělat si na ně vlastní názor. Nesmí to být tak, že „na Západě souhlasili, musíme taky, ať nejsme za zaostalý Východ!“, to je totiž cesta do pekla, kdy mě oprávněně napadá příměr s otázkou: „Až ti řeknou skoč z mostu – skočíš?“

Politici a státy se bojí vystoupit z davu

Je samozřejmě těžké udělat první krok z davu, ale jak vidíme na případu lidovce Sebastiana Kurze, nemožné to není, máme na výběr. Chce to jen mimořádnou politickou odvahu a ochotu snést argumentaci „jsi stejný jako (konzervativní) Trump a Orbán“ a bojovat při tom za to, o čem jsem přesvědčen, že je správné a do budoucna skutečně udržitelné. Pokud chceme bojovat s populisty, nesmíme jim dávat podobnými smlouvami, pakty a úmluvami munici.

Za mě potřebujeme v otázce migrace hlavně systémové řešení tak, aby lidé nejraději vůbec nemuseli utíkat do Evropy a snažili se přeměnit své země. V paktu se ale spíše hledají způsoby, jak všem cestu do Evropy ještě více usnadnit. Tak by se ale vyřešila jen současná nelegálnost přesunů, ne samotná krize s příliš velkým počtem přicházejících.

Z paktů vyplývá, že migrace je základním lidským právem každého člověka - a tím rozhodně není. Přijmout tuto logiku totiž znamená povinnost členských států přijmout a postarat se na svém území o každého, kdo svůj domov opustí v důsledku špatné finanční, vzdělávací, zdravotní, sociální anebo dokonce jen klimatické situace. Dodnes byli tito lidé označováni za tzv. ekonomické migranty, což by Globální pakt pomohl změnit.

Závěrem bych rád řekl, že argument tzv. „lidskými právy“ se začal používat jako zbraň pro protlačení i toho nejvíce utopického a socialistického názoru. Je snaha tvrdit, že absolutně všichni jsme si rovni naprosto ve všem, a všichni tak mají mít nárok naprosto na vše. Podobně tomu bylo v marxistických teoriích. Proto se nikdo nemůže divit, že se o bojovnících prosazujících tato nová „lidská práva“ mluví jako o neomarxistech. A s jejich pojetím světa rozhodně nesouhlasím a nikdy souhlasit nebudu.

Text paktů k přečtení:
Globální pakt o uprchlících, finální verze (v AJ)
Globální pakt o bezpečné, řízené a pravidelné migraci, finální verze (AJ)

Související blog:
Státy EU by měly následovat USA a opustit Radu OSN pro lidská práva