Podle německých průmyslníků potřebuje Německo čtyři sta tisíc nových pracovních sil ročně navíc, aby byly zajištěny jeho výkony.

Některé z největších německých korporací se sjednotily v podpoře rozmanitosti na pracovištích. Vzácná účast vedoucích představitelů těchto společností na veřejné debatě signalizuje narůstající obavy z dopadů nacionalismu na ekonomiku, uvedla agentura Bloomberg. Podle ní německé firmy potřebují přistěhovalce, aby se vyrovnaly se stárnutím své pracovní síly. Mezi ekonomy narůstají obavy, že v Německu nebude v blízké budoucnosti dostatek cizinců na to, aby pokryli potřeby tamního pracovního trhu. Bloomberg cituje německý Institut pro výzkum zaměstnanosti, podle kterého země potřebuje minimálně 400 tisíc nových zaměstnanců z ciziny ročně, aby udržela svou konkurenceschopnost.

Prohlášení německých průmyslníků současně odsuzuje projevy nenávisti vůči přistěhovalcům, které se objevily po vraždě v Chemnitz. Výše uvedené informace potvrzují, že nedostatek mladých pracovních sil v Německu může stát i za rozhodnutím německé kancléřky Angely Merkelové o přijetí uprchlíků ze Sýrie. Již tehdy jsem se podivoval, proč se tak vehementně usiluje o „začlenění uprchlíků do společnosti“, pokud by se mělo jednat o relativně krátkodobý pobyt na dobu, než skončí válečný konflikt v Sýrii. Ve světle požadavků německých průmyslníků se mi jeví tehdejší německý postup jako velmi srozumitelný. Nicméně, a to je zapotřebí jedním dechem dodat, takto si já osobně a zřejmě i mnoho dalších lidí řešení stárnutí německé, potažmo evropské, populace vůbec nepřestavuji.

Chápal bych, pokud by německý průmysl inicioval poptávku po nových pracovních silách v zahraničí, mimo jiné zejména v zemích EU. K tomu však je zapotřebí dodat, že po otevření hranic mezi starými a novými zeměmi EU existovala přechodná doba, po niž neměli pracovníci z nových členských států EU volný přístup na pracovní trhy ve starých zemích. V Rakousku i Německu se tehdy politici zaklínali tím, že nedovolí, aby ekonomičtí migranti z nových zemí „ohrozili pracovní trh v naší zemi“. A to prosím v případě pracovníků s evropskými zvyky a standardy.

Přijetí milionu migrantů, v řadě případů bez platných dokladů, je situace, která odporuje nejen zdravému rozumu, ale zejména evropské politice volného pohybu pracovních sil mezi státy EU. Na druhou stranu mi vůbec není jasné, proč německá kancléřka usilovala o přerozdělování migrantů mezi členské státy EU, když příliv milionu nových pracovních sil do Německa v roce 2015 německá ekonomika „hravě zvládne“. Do Německa prostě přišlo o polovinu víc lidí, než německá ekonomika za rok potřebuje, tak jaký problém?

Z výše uvedeného plyne vlastně jenom jeden poznatek. Německo se rozhodlo pro přijetí migrantů z vlastních ekonomických důvodů. Podivuji se navíc i tomu, proč nechce brát migranty z Itálie a Španělska, což bude letos asi 50 tisíc lidí. Vždyť to není ani osmina ročního počtu pracovních sil, co Německo požaduje. On ten háček bude zřejmě jinde. Německo totiž potřebuje, světe div se, kvalifikovanou pracovní sílu. A to migranti ze subsaharské Afriky zcela jistě nejsou. Podíváme-li se na migraci do Německa optikou německých „kapitánů průmyslu“, není z tohoto pohledu německá politika žádným altruismem, ale je to čistě věc nabídky a poptávky.