Němci jsou ochotni investovat jen v tomto roce do běženců, kterých do Silvestra dorazilo do Německa 1,1 milionu, jak uvedly noviny Die Welt, 17 miliard eur a zaměstnalo již osm a půl tisíce učitelů na výuku němčiny.

Již letos by mělo být ve školním věku asi 325 tisíc běženců. Podle odhadu předsedy Svazu filologů Heinze-Petera Meidingera ale pro to bude nakonec potřeba asi dalších 20 000 pedagogů.

V přílivu cizinců vidí současná koaliční německá vláda v čele s paní kancléřkou Angelou Merkelovou investici do budoucna: Německo bude posíleno geneticky i mentálně. Podmínkou ovšem je, jak sdělila spolková ministryně školství Johanna Wanka pro deník Passauer Neuen Presse, aby se tito lidé naučili jazyk a přijali evropské hodnoty, to znamená dodržovali zákony.

Univerzity hodlají utečencům udělovat tzv. statut hostujících posluchačů a teprve když zvládnou běžné standardy, mohou se stát řádnými studenty. A noviny Süddeutsche Zeitung zase přinesly zprávu, že CSU navrhuje pro všechny běžence povinnou návštěvu nejen jazykových kurzů, ale i integračních programů, v kterých musí prokázat silnou vůli k naturalizaci.

Bavorský ministr vnitra Joachim Hermann v této souvislosti zdůrazňuje, že proces integrace nesmí být v žádném případě pouze záležitostí běženců, kteří pocházejí z jiného civilizačního okruhu. Německo musí cítit povinnost jim vysvětlit jaká pravidla v evropské civilizaci platí a že jejich dodržování je podmínkou k tomu, aby v zemi mohli zůstat.

Zároveň se zpřísňuje azylové řízení: lidé bez platných pasů azyl nedostanou a CSU se chystá navrhnout, že v příštích letech by každoročně mohli přijmout jen 200 tisíc běženců.

Německo ale jako jediná země v Evropské unii reaguje na vlnu běženců ze střední Asie a Maghrebu úplně jinak než zbytek Evropy. Některé státy jako například Rakousko, Švédsko a Francie se snaží s ním držet krok, střední Evropa naopak muslimské běžence odmítá.

Důvody, proč tak Německo činí, jsou ale evidentní: je v úplně odlišné situaci než zbytek Evropy. Hospodářství zažívá konjunkturu a chybí pracovní síly. Navíc má se socializací přistěhovalců velké zkušenosti: absorbovalo těsně po válce asi 12 milionů lidí z východního Pruska a již za deset let jim zase chyběla pracovní síla, a tak lákali do země Turky, kterých tam dodnes žije asi tři a půl milionu a nejsou s nimi žádné větší problémy.

A kromě toho přijalo do roku 1989 statisíce lidí ze střední Evropy a i před migrační vlnou udělovalo ročně tisícům lidí azyl. To jsou důvody, proč si tradičně Německo věří, že organizačně tuto vlnu zvládne. I když samozřejmě i tam existují odpůrci přijímání utečenců, hlavně v bavorské CSU a v nových spolkových zemích.

Problém, o kterém se zatím moc nehovoří a který je stejně důležitý jako integrace, je ostraha vnějších hranic Evropské unie. Pokud se do ní neinvestuje stejně jako do běženců, mohlo by to Evropskou unii jako jakýkoliv jiný státní útvar rychle destabilizovat.