Nejpalčivějším problémem současné Evropy je bezesporu migrace. Tak se to aspoň zdá povrchnímu pozorovateli. Povrchní pozorovatelé ovšem nedohlédnou, nebo nemohou dohlédnout, pravých příčin, proč socialistická politika evropských elit selhala a dostala kontinent do emigračních nesnází. Ty dnes hrozí přerůst v katastrofu nejen lidskou a ekonomickou, ale dnes už i morální.

Také jsem povrchní pozorovatel, ale socialismus jsem zažil ve svém mládí, a tak poznám, když socialisté řádí jako zběsilí, až do trpkého konce, kdy z jejich snů nezbyde kámen na kameni. Musíme ovšem rozlišovat, když za mne společnost budovala socialismus, létaly “třísky” v podobě politických vězňů, zatímco dnes západní buržoazní socialisté šikanují své politické odpůrce mnohem civilizovaněji. Ničí jim kariéry, jakož i možnost publikovat a uvádět své “pomýlené” názory na veřejnosti, ale aspoň to! Přiznávám, že to je pokrok oproti ostrým hochům z mého mládí, ale zároveň i dekadence prosazování socialistických principů. Evropa zkrátka měkne a k prosazování jejích zájmů chybí nejen odvaha, ale už i poznání, co to ty zájmy vlastně jsou...

Z Austrálie mám k evropskému problému trochu odstup, a tak snad mohu laskavému čtenáři nabídnout odlišný náhled na situaci. Nedělám si nárok na správnost svého pohledu, jen chovám naději, že by mohl nějak pomoci těm, kteří vidí situaci jen z typicky českých pozic, kterými je většinou názor, že se nedá nic dělat.

Dělat se vždy něco dá a čím dříve se to něco udělá, tím lépe se daný problem vyřeší. Prodlévání nikdy nevedlo k naplnění hesla “opatrnost matka moudrosti”, ale většinou k prohloubení problému a tím i bolestivějšímu řešení později. Nápor emigrantů do Evropy je takový, že se s ním nedá dělat nic jiného než jej zastavit. Čím dřív, tím lépe, jinak hrozí rozklad celého západního systému pod náporem těch, kteří do něj ničím nepřispěli, ale usurpují si jeho výhody, a to už dnes i na úkor těch, kteří jej vybudovali. Dělají to pod rouškou uprchlické (refugee) konvence, kterou kdysi státy podepsaly. Ta měla ovšem na mysli ochranu uprchlíků politických, kterým hrozilo doma pronásledování za jejich politické smýšlení. Pak, pod vlivem právníků, kteří nikdy nic nezjednoduší, ale naopak zkomplikují, se to rozrostlo na pronásledování náboženské i jinak diskriminační. Kupříkladu stačí se dnes prohlásit za homosexuála ze státu, kde to není povoleno, a ubohá EU musí uprchlíka nejen přijmout, ale zajistit i jeho ekonomický blahobyt. To jest ubytování, stravu a kapesné... Kapesné? Ano, vždyť to může být třeba kuřák a neměl by ani na cigarety! Takže Unie už dnes nepřímo povzbuzuje i kouření, ač proti tomu jinak bojuje.

Stovky právníků, kteří v invazi vidí příležitost jak vydělat peníze, i když se tváří, že obhajují uprchlíky z morálních pozic, se jistě napakují. Ale zkuste jim navrhnout aby to dělali zadarmo, a se zlou se potážete - a právě ti nutí Unii, aby plnila to, co právě oni kdysi “upekli” a k čemu ji zavázali. Kdysi musel politický uprchlík doložit, že je doma pronásledovaný, protože třeba publikoval politicky nevhodné články, za které ho vyhodili z práce nebo i jinak pronásledovali. Dnes stačí, když prohlásí, že byl zkrátka jiného názoru a doma by ho za to zavřeli. A Unie musí dokazovat, že mu nic nehrozí! Což v případě těch, co zahodí svou veškerou identifikaci, je téměř nemožné.

Jak tedy zastavit proud uprchlíků, který se na Eropu řítí a nemíní utuchat? Co takhle přestat platit právní reprezentaci cizím státním příslušníkům? Ať oni dokazují, jak a proč se do Evropy dostali a co jim hrozí doma.

Stavby plotů moc nevyřeší. Jednak se dají obcházet a i kdyby je postavily všechny státy a obcházení už nešlo, dají se prostřihat, přelézt a možná i podhrabat. A dnes už žádný unijní stát nemá dost vojáků, aby ty tisíce kilometrů hranic uhlídal. Stálo by možná za uvážení vytvořit nové Chody/Psohlavce z pohraničních vesnic...

Ne, nebudu dále radit, jen bych doporučil, aby třeba italská a francouzská Navy místo zachraňování a převážení Afričanů do Evropy se víc věnovala tomu, k čemu byla vytvořena a za co si ji lid těchto zemí platí. K ochraně hranic. Aby zkrátka vracela bárky pašeráků lidí tam, odkud vypluly.

S tímhle máme zkušenost my zde v Austrálii. Naše Navy zprvu uprchlíky na bárkách do Austrálie doprovázela, posléze i převážela, čehož pašeráci lidí využili a instruovali převažeče lidí, aby bárky poškodili v přítomnosti australské Navy tak, že se budou potápět. Navy pak nezbylo než uprchlíky zachraňovat - na to je též právní konvence!

Sluníčkoví právníci, ale i naši politici, argumentovali s přibývajícími tisíci uprchlíků, že přece nemůžeme nechat lidi utonout. A přece se něco dělat dalo a obešlo se to i bez těch utonutí - i když, tvrdím, by stačilo, kdyby se po poškození bárky naše Navy obrátila a odplula. Příští bárka by si rozmyslela, aby pod sebou podřezala dno, na kterém sedí.

Začalo to zcela nevinně. Lid australský se nasral a zcela bez nějakých cavyků začal svoji přízeň udílet pravicové straně, která mu slíbila, že problem imigrantů vyřeší. To bylo vřeštění od sluníčkářů, právníků/sluníčkářů, tisku, televize, ale i obou hlavních politických stran Liberálů a Labourů. Nic naplat, nová politická síla se jmenovala One Nation a slibovala lidu, že problém uprchlíků vyřeší a že zase budeme pány ve svém vlastním domě. Austrálie Australanům!

Australani nejsou Češi. Kdepak volat, že není koho volit, ach, nic nezmůžeme, marnost nad marnost, co se dá dělat...

Nová strana, kterou vedla Pauline Hanson, získala velkou podporu mezi lidem a chtěla prostě na naší Navy, aby místo doprovázení bárek sem je obracela, odkud připluly. Došlo k volbám, kde novou stranu volilo 18 % populace. Do parlamentu se sice nedostal ani jeden z jejích kandidátů, ale jen proto, že v našem preferenčním system voleb se obě velké strany domluvily a podporovaly jedna druhou. Nebudu tu volební system Austrálie popisovat detailně, stačí, když napíšu, že obě velké strany dávaly preference jedna druhé, aby se One Nation do parlamentu nedostala. To se jim sice povedlo, ale zvedla se tu vlna vzteku nad touto politikou. Porovnej českou opoziční smlouvu, kterou tehdá většina populace považovala za vynikající ukázku Klausovy politické obratnosti.

Díky tomu vzteku si po volbách obě hlavní strany udělaly průzkum a zjistily, že popularita One Nation byla ještě větší než těch 18 %, ale mnozí voliči se ji báli volit, že hospodářství nová strana nerozumí a mohla by Austrálii poškodit ekonomicky. Liberálové byli první, kdo si uvědomili, že v příštích volbách by už taky One Nation mohla i vyhrát, pokud něco neudělají s přílivem těch zatracených ekonomických zmetků, co sem proudili za lehčím životem, a tak zkrátka politiku změnili a začali bárky obracet a těm, co se sem dostali, bylo dáno na vědomí, že budou buď v Papua New Guinea (mezi lidožrouty, jak se tu dnes nespravedlivě říká), nebo na ostrově Nauru, ale sem se nedostanou. A příliv bárek ustal sám. Nakonec i strana Labouristická tuto politiku přijala za svou, protože jí nic jiného nezbývalo.

Pauline Hanson dostal Tony Abbott, tehdejší poskok premiéra Johna Howarda, do vězení za technickou nevybavenost této statečné ženy, která neznala politická pravidla a nechala si peníze, které její straně příslušely, na soukromém kontě. Rozumějte, nic neukradkla, strana s tím kontem operovala, ale zákon zkrátka kázal jinak. Nakonec ji pustili, protože odpor voličů byl takový, že by je to stálo další volby. A Tonyho zachránilo jen to, že to byl on, kdo ty bárky zastavil, takže mu většina populace odpustila. Já ne!

A tak mne napadá, kdyby se naši lidé v Česku dokázali pořádně naštvat, přestali se obávat, jestli nějaká ta pravicová strana, kterou tisk v rukách sluníčkářů pomlouvá jako nacistickou a že nemá ekonimocké diplomy, a začali ji volit.... Třeba proto, že ta strana bude hlásat, že zakáže islám, a ten volební trend se potvrdil ve volbách, pak vězte, že by ty vaše hlavní partaje s tím problémem začaly něco dělat také.

Dělat se vždy něco dá, ale jeden se musí zbavit pocitů marnosti, nepoddat se jim a být aktivní. Marnost nad marnost jen zakrývá neochotu se angažovat a lenost...