„Čechy leží u moře“ – tak se jmenovala loutkohra libereckého Naivního divadla, oceněná loni na podzim cenou za nejinspirativnější českou loutkovou inscenaci sezóny. Za hru o tajuplné mořské říši, plnou magické fantazie. Jak to vypadá, nepřestává být od Shakespearovy Zimní pohádky umístěné do Bohemie na mořském pobřeží v Česku představa, že naše země leží u moře, takříkajíc „in“.

A když už musíme být suchozemci, aspoň se, k údivu všech cizinců, námořnickým pozdravem mezi sebou zdravíme.

Bohužel, představa, že by Čechy ležely u moře doopravdy, třeba na místě dnešní Itálie, toho v sobě moc pohádkového nemá. Snad jen s výjimkou libozvučných názvů některých hraničních přechodů, jako jsou Studánky, Zvonková nebo Přední Výtoň. Právě proto ale stojí za to si to jednou představit. Se všemi konkrétními detaily.

Do námořního přístavu v Českých Velenicích připlouvá britská vojenská loď Echo se 400 uprchlíky na palubě, hlásí v pátek v 6:30 mluvčí české pobřežní hlídky do Prahy. Loď patří k operaci Sophia, která je součástí mise Evropské unie, na níž se podílí 25 evropských zemí. Ve čtvrtek dorazila do přístavu Mikulov loď Aquarius záchranné organisace SOS Mediterranée s 1032 lidmi. K českému pobřeží směřuje v tuto chvíli 22 lodí s 12 500 uprchlíky na palubě.

Vylovily je z libyjských vod, kam je za velké peníze poslali převaděči v chatrných člunech. Záchranné akce ve Středozemním moři tedy pokračují navzdory oficiálnímu sdělení Prahy Evropské komisi, že situace přesáhla už všechny meze a Česko uzavře své přístavy lodím, které neplují pod českou vlajkou, nebo nepatří k misi EU. Od začátku roku připlulo ze severní Afriky do jihočeských a jihomoravských přístavů už víc než 76 000 běženců. V zemi jich je teď na čtvrt milionu.

Velvyslanec ČR při EU Martin Povejšil varuje, že situace je pro Česko neúnosná. a naléhavě žádá, aby členské země začaly konečně plnit své závazky ohledně relokace uprchlíků. Zatím ale zahrnuje Brusel Českou republiku především verbálními projevy solidarity. Sobotkova vláda čelí dramatickému poklesu volebních preferencí a je otázka, jak dlouho bude dodržovat unijní pravidla a běžence registrovat a přijímat.

Jenže nechat je volně proudit dál do Evropy nebude tentokrát už tak snadné jako v roce 2015. Okolní státy uvažují o uzavření svých hranic, Polsko a Slovensko začínají stavět ploty, Maďarsko jim ochotně nabízí své know-how.

Fikce? V případě ČR ano. Pro Itálii je tohle všechno realita. Má smůlu. Leží u moře a má spojence, kteří neplní, co slíbili. To druhé jsme už kdysi také zažili. A žádná pohádka to nebyla. Nejen pro Evropu.