Vepředu černovlasí muži snědé pleti, za nimi postavy, zahalené v šátcích a černých hábitech, kolem houf dětí jako stupínky. Tak vypadají – alespoň na obrazovkách - zástupy uprchlíků, směřující do Evropy.

Do zemí, které se soužitím s muslimy nemají buď zkušenost vůbec žádnou, anebo problematickou.

Proč, na to odpovídá jedna ze studií amerického výzkumného střediska „Pew-forum“, zabývající se veřejným míněním a trendy ve Spojených státech a ve světě. Podle ní jsou evropští muslimové podstatně chudší než průměrné obyvatelstvo, žijí v izolaci a jsou frustrováni ze svých ekonomických možností.

Většina amerických muslimů se naproti tomu cítí ve svých komunitách dobře a dva ze tří muslimů jsou přesvědčeni, že když budou pracovat, mohou to někam dotáhnout. Z řady nevybočují ani co do příjmů a vzdělání a i když připouštějí, že se situace po 11.září zkomplikovala, je většina z nich přesvědčena, že za to může politika a nikoli sousedé.

73 procent amerických muslimů se ve Spojených státech nikdy necítilo diskriminováno, 85 procent odsuzuje sebevražedné atentáty a jen jedno jediné procento amerických muslimů považuje násilí za „často oprávněný“ prostředek k obraně islámu.

Znamená to tedy, že se muslimové ve Spojených státech dokázali lépe asimilovat než v Evropě? Pew-Studie konstatuje, že nikoliv, pokud si pod asimilací představujeme splynutí s většinovou společností. Američané z islámských států zůstávají i v této moderní zemi s křesťanskou tradicí zpravidla zbožnými muslimy. Na rozdíl od Evropy se ale mnohem víc podílejí na politickém a ekonomickém životě.

Důvod je nasnadě: ve Spojených státech jsou tyto oblasti propustnější než v Evropě. Proniknout do nich a stoupat nahoru je přes veškeré ústrky a chudobu, které jsou přistěhovalci zpočátku vystaveni, snazší než v Evropě.

Zda má přitom člověk na hlavě šátek, turban nebo jarmulku, nikdo neřeší. Náboženská svoboda a koexistence nejrůznějších náboženství byla devizou Ameriky od počátku její existence. Důsledkem je, že jsou Američané, na rozdíl od Evropanů, na jinakost svých spoluobčanů zvyklí. A že v nich tudíž nevzbuzuje strach.

Pokud se integrace muslimů má zdařit, bude nutné se americkou zkušeností inspirovat. A místo na asimilaci muslimů klást důraz na jejich zapojení do společnosti. Pomůže to nejen jim.

O tom, že je nutné snížit překážky na cestě ke vzdělání, učinit strukturu školství prostupnější a umožnit co nejvíce lidem účast na ekonomickém vzestupu, se v České republice diskutuje už léta. Je čas přejít od slov k činům. Ku prospěchu všech.