Pro politika lačného popularity není nic snazšího než surfovat na převládajících náladách ve společnosti, zvlášť když jsou spojené s obavami o narušení fyzické bezpečnosti a sociálních jistot.

Prezidentu Miloši Zemanovi, tvrdícímu, že „tato země je naše“ a „není pro všechny“, to jde lépe, šéfovi ODS Petru Fialovi, hájícímu zásadu můj dům, můj hrad, hůře.

Je ale zemanovsky neúnavný, pročež na stranickém kongresu vytáhl i populární kolínskou kartu: co se stalo ve městě nad Rýnem, se prý může stát i u nás.

„Vytvořili jsme státy, kde se staráme dobře o hosty, ale mizerně o domácí,“ uvedl Fiala, otázal se delegátů, zda si myslí, že je to v pořádku, a přispěchal s odpovědí: „Já tedy ne. A nejhorší na těch kolínských událostech je, že se o nich několik dní ani nepsalo, aby se náhodou neublížilo imigrantům. Děsivá ideologie politické korektnosti funguje jako cenzura. Kde to jsme?“

Opusťme kongres občanských demokratů, přestože bychom se u profesora politologie Petra Fialy mohli pídit, kam zmizel racionální odstup a kritické myšlení společenského vědce.

Sám dosud nevím, jak mohlo k silvestrovskému ohrožení žen v ulicích hned několika měst dojít. Kam se poděly všechny možné bezpečnostní služby, kterým například u nás neunikne ani příprava transparentů na demonstrace na podporu uprchlíků?

Proč k tomu došlo hned na vícero místech a až teď? Vždyť slýcháme, že k pachatelům patřili příslušníci skupin, které na německém území pobývají delší dobu.

Plný pochyb jsem nedávno na sociální síti provokativně nadhodil, zda by to všechno nemohlo být tak trochu zinscenované. A hned se na mne sesypala vlna kritiky, v první řadě z těch rádoby zpravodajských serverů, které jindy šíří konspirativní teorie a zavánějící propagandu ve dne v noci. Přitom jsem ani vteřinu nepomyslel na to, že by mohlo jít o prsty evropských odpůrců migrace.

Pálí mne ještě jedna otázka. Ptám se sám sebe a zeptám se i vás: Kdybyste byli bigotními islamisty, před nimiž se valí z arabského světa do Evropy statisíce lidí, jak byste zareagovali? Nechali byste ty nevděčníky jen tak odejít, aby vás špinili, či dokonce pomáhali vašim protivníkům? Anebo byste se jim snažili život v novém působišti osladit?

Abstrahujme od událostí v německém Kolíně a okolí, kterým lépe rozumí arabisté či psychologové, a zkusme vést seriózní úvahu o tom, že jedinými nepřáteli běženců nejsou jen vystrašení obyčejní lidé nebo po konfliktu toužící neonacisté. Oni mají své protivníky i tam, odkud utíkají.

Přitom třeba tzv. Islámský stát má hodně dlouhé prsty. Obchoduje s nerostnými zdroji i kulturními artefakty, jež drancuje. Je jedna ruka s mafiemi, ale též nejspíš s některými nadnárodními koncerny či vládami mocných zemí v regionu. A nemysleme si, že jediný způsob boje, který provozuje, je pokládání bomb a střelba ze samopalů. Umět bude i ideologickou diverzi jak proti euroamerické civilizaci, tak proti těm, které pokládá za zrádce.

Je samozřejmě těžké rozlišovat ty, kteří od nás potřebují pomoc, a ty, kteří nám jdou po krku. Přesto se o to musíme snažit. Úkolem dne není potírání nebožáků utíkajících ze zemí, jež jsme coby členové leckdy pyšného západního společenství pomohli rozvrátit, nýbrž terorismu, který je stejně odporný, ať už jej páchají radikální islamisté, nebo severoirští katolíci.

Ještě se dá pochopit, když ve výzvách, jež jsou před námi, plavou běžní občané. Smutné ale je, když svoji práci odbývají politici placení z našich daní. Tedy i Petr Fiala, který ODS vede tam, kde napravo od ní bude jen zeď. Byť by šlo o slepou uličku.