Staronový italský premiér Giuseppe Conte navštívil Brusel a chce opět prosadit automatické přerozdělování migrantů, kteří míří do italských přístavů. V tom případě je ochoten zmírnit tvrdou protiimigrační politiku své vlády.

„Panuje velká ochota okamžitě dosáhnout byť jen dočasné dohody na přerozdělení migrantů, kterou lze později upravit,“ uvedl Conte při návštěvě Bruselu. Podle agentury AFP by taková dohoda ukončila současnou praxi, kdy se musí o osudu zachráněných migrantů ve Středozemním moři rozhodovat vždy případ od případu a kdy migranti často čekají na palubách lodí i dlouhé týdny, než se dostanou na pevninu. Navrhovaný systém přerozdělování podle deníku La Repubblica zatím vypadá tak, že by se Francie a Německo zavázaly přijmout vždy čtvrtinu zachráněných migrantů, Itálie by přijala deset procent a další země zbytek. Pokud by se podařilo dohodu prosadit, pak je Řím ochoten ukončit současnou tvrdou linii vůči migrantům, kdy nepovoluje ve svých přístavech zakotvit lodím neziskových organizací, které migranty na moři zachraňují. Conte podle italských médií rovněž navrhuje „možné finanční postihy“ pro státy, které zcela odmítnou migranty přijímat.

Výše uvedené svědčí pouze o jediném. Přerozdělování migrantů, které způsobilo hlubokou roztržku mezi státy EU, je v plné parádě zpátky. Ještě nedávno český premiér Andrej Babiš tvrdil, že „kvóty jsou mrtvé“. S novou Evropskou komisí se zřejmě celý kolotoč rozjede znovu. Opepřeno to bude českou místopředsedkyní a ochránkyní státu práva Věrou Jourovou. Ta sice velkohubě prohlásila, že „nebude novým Timmermansem“, bude v naprosto „delikátní pozici“, kdy bude státům jako Česko či Maďarsko vysvětlovat snížení dotací z EU v případě, že budou stále odmítat přijímat byť jen jediného migranta. To bude skutečně situace „špičková“ a jsem velmi zvědav na to, jak bude tuto novou politiku EU Babiš obhajovat. Jeho spokojenost s tím, že Jourová obsadí post řadového místopředsedy, zřejmě brzo narazí na tvrdou realitu toho, že Jourová v Bruselu zájmy států V4 hájit rozhodně nebude.

Státy V4 uspořádaly v Praze velkou konferenci spolu s balkánskými státy, které mají zájem vstoupit do EU. Maďarský premiér na tomto setkání prohlásil, že kdyby tyto státy již v EU byly, zabránily by migrační krizi z roku 2015, během které přišlo přes Balkán více jak jeden milion imigrantů. O tomto tvrzení mám velmi vážné pochybnosti. Zásadním problémem v daném případě byla politika Řecka. To naprosto abstrahovalo od povinností státu, který ručí za bezpečnost svých hranic, které jsou hranicemi schengenského prostoru. Celý první půlrok roku 2015 se navíc eurozóna s Řeckem dohadovala o novém programu půjček. Nikoho z věřitelských států ani nenapadlo požadovat v rámci dalších půjček Řecku recipročně ochranu území Schengenu. Německá politika, která koncem léta 2015 povolila transport migrantů do Německa, spustila onu známou přepravní horečku, během níž stovky autobusů převážely migranty z Řecka až do Německa. V té době již bylo členem EU i Chorvatsko a tento balkánský stát nijak zásadně migraci nebránil. Maďarsko v tom nakonec zůstalo samo a čelilo tlaku za nelidské zacházení s migranty. Že by to dopadlo nějak jinak, kdyby členy EU bylo Srbsko nebo Černá hora či Severní Makedonie, velmi pochybuji.

Vraťme se ale k plánu italského premiéra na povinné kvóty. S tím ostatně Itálie přišla ještě v čase předchozí vlády, v níž byl ministrem vnitra Matteo Salvini. Právě on byl zastáncem tvrdé politiky vůči lodím neziskových organizací. Zákon schválený italskou sněmovnou tak umožňuje zabavit jejich lodě, které bez souhlasu Itálie přivážejí do italských přístavů nové migranty z Libye. Možná, že právě tvrdý postoj Salviniho a měkký postoj Conteho stál za rozpadem italské vlády. Pokud by snad nová italská vláda skutečně dosáhla nějaké dohody o kvótách (o čemž stále pochybuji, ale kdo ví) a do Itálie zase začal proudit příval migrantů z Libye (podle nevládních neziskových organizací je v současné době v Libyi údajně půl milionu migrantů ze subsaharské Afriky), znamenalo by to při návrhu 10 % pro Itálii kolem padesáti tisíc osob. To by v Itálii nahrálo Salvinimu na smeč a je velmi pravděpodobné, že by se na pořad dne dostaly předčasné volby. V nich by zřejmě Salvini měl velké šance na vítězství.

Trestání států, které by nechtěly souhlasit s povinnými kvótami, formou finančních postihů nebo snížení dotací (což je jedno a to samé) by vedlo k dalšímu pozvolnému rozkladu politiky EU. Mít za této situace Jourovou v pozici „ochránce právního státu“ by byla doslova politická sebevražda.

Závěr? Povinné kvóty na rozdělování migrantů se vracejí do hry a budou vedle brexitu dalším pískem do soukolí činnosti EU. Itálie navíc dostala v nové komisi dohled nad evropskými financemi, tj. jeden z nejzadluženějších států EU má dohlížet na hospodaření celé EU. Je to onen „revoluční“ způsob politiky nové předsedkyně Evropské komise Ursuly von den Leyenové? Pokud ano, bude nová komise hrát divadlo ve stylu antické tragédie. Jak známo, ta končívá jistotou tragického konce.

Převzato se svolením autora z JanBarton.blog.idnes.cz