Plotu na Brenneru dává smysl průlinčitý Schengen

Když Karel Hynek Mácha šel do Benátek, Alpy překročil starobylou cestou přes Brennerský průsmyk. Nikdo ho nekontroloval, neboť celé území bylo pod správou habsburské říše. Totéž zažíval Karel Havlíček Borovský, když ho policajti vezli do Brixenu. A teď Rakousko začalo na Brenneru – na hranici s Itálií – chystat plot.

Plotů je v Evropě dost a stále přibývají. Stavěly se i v době, kdy se o nich mluvilo jen šeptem. Třeba mezi Řeckem a Tureckem či kolem španělských enkláv Ceuta a Melilla (leží sice na africkém kontinentu, leč jsou v EU). Ale Brenner je jiná liga. Už proto, že tvoří hranici mezi dvěma „starými“ (rozuměj západními, kultivovanými, nezpochybňovanými) členy EU.

Jen senioři si vzpomenou, kdy okolí této hranice bylo střeženo naposledy. Před půlstoletím, kdy v Jižním Tyrolsku (historicky a etnicky rakouském, státoprávně italském) končili svou aktivitu bojovníci za autonomii. Tehdy italští četníci hlídali tunely i mosty. Teď se bude Brenner hlídat kvůli nejistotě.

Vnější hranice EU (Schengenu) se spravuje tak, že každá jistota vzniká na úkor nejistoty jinde. Evropa žije úlevou z jistoty, že se podařilo uzavřít balkánskou migrační trasu. Prý dohodou s Tureckem. Ale ve skutečnosti tím, že – nezávisle na EU – střeží svou hranici s Řeckem Makedonie. Její plot je ve srovnání s řeckou praxí jistotou kontroly, neboť Řekové jen sázeli na jistotu, že všichni migranti jeho územím jen procházejí dál. A když tato jejich jistota skončila, už se ozývá nejistota na trase italské – rozuměj z Libye přes Středozemní moře.

Co s tím? Asi nic. Asi se budou stavět další ploty, dokud bude z Bruselu a Berlína zaznívat, že ploty nic neřeší. Ten argument by měl hodně co do sebe, kdyby fungovala vnější hranice Schengenu – aspoň jako za Máchových časů hranice monarchie. Teprve až bude z Bruselu a Berlína zaznívat, že prioritou je vnější hranice Schengenu, ztratí smysl takové vnitřní ploty, jaký se teď chystá na Brenneru.

LN, 13.4.2016