Během noci narazilo na Azurové pobřeží sto lodí přeplněných africkými vystěhovalci. Přicházejí hledat naději. Vzbuzují lítost. Jsou slabí jako jedinci a zároveň nesmírně silní. Jejich úděsná síla spočívá v bezmezném množství...

Popisem úmyslného ztroskotání vysloužilých parníků s lidským nákladem začíná politická fikce francouzského spisovatele Jean Raspaila „Tábor svatých“, který vyšel poprvé v roce 1973. Současný vývoj nás staví před stejné otázky, které tehdy autor kladl.

Když už jsou zde, jak je uvítáme? Jako uprchlíky před hladem a bídou? Poskytneme jim útočiště jsouce si vědomi, že tím povzbudíme další miliony, aby opustily domovy a vydaly se k nám? Celá Evropa je ohrožena. Co dělat? Poslat je zpět, ale jak? Zavřít je do táborů za ostnaté dráty? To není lidské, a stejně - co pak? Použít sílu proti slabým a bezbranným?

V románu se vládnoucí elita zabývá těmito existenciálními otázkami příliš pozdě. Pro nás okénko možnosti vypořádat se s výzvou africké imigrace zůstává ještě otevřeno. Ale ne nadlouho, varují demografové. Stále rychlejší nárůst obyvatelstva v subsaharské Africe představuje časovanou bombu pro starý kontinent.

Před šedesáti lety byla porodnost v Evropě a černé Africe vyrovnaná. Dnes je poměr sedm ku jedné. Sedm malých černoušků na jednoho bílého Evropánka. To samozřejmě silně ovlivní budoucí vývoj vzájemných hospodářských, sociálních a politických vztahů obou kontinentů.

Demografové označují za zásobník vystěhovalectví skupinu mužů a žen ve věku 20-39 let. V roce 1950 jich v Africe bylo 51 milionů. O třicet roků později 104 milionů. Během let 1980-2010 se jejich počet zvýšil na 250 milionů. A v roce 2040 se mnozí čtenáři dožijí dne, kdy na druhé straně Středozemního moře bude víc jak půl miliardy mladých mužů a žen snít o lepší budoucnosti na jiném kontinentě.

Stručně řečeno, počet možných afrických vystěhovalců se od roku 1980 během každých třiceti let zdvojnásobuje. Tato tendence se zatím jeví jako setrvalá.

Můžete namítnout, že těch 500 milionů v roce 2040 je projekce. Ano, ale velice pravděpodobná. Jednak ženy, které budou mít v té době děti, se již narodily a jejich počet je znám. Jednak také proto, že plodnost afrických žen se nemění.

Jedním z hlavních důvodů je omezený přístup ke antikoncepčním prostředkům. Podle zjištění Populačního fondu OSN nespočet milionů afrických žen ví, jaké možnosti existují. Problém spočívá v tom, jak se k nim dostat. Mnohým v tom brání jejich náboženské přesvědčení. Víc jak 15 % Afričanů jsou katolíci. Vatikán antikoncepci zatracuje a zakazuje. V tom mu pomáhají američtí prezidenti, jako byl Reagan a oba Bushové. Tato nesvatá trojice téměř po čtvrtstoletí odpírala finanční podporu Populačnímu fondu s odůvodněním, že nebudou mrhat penězi amerických poplatníků na programy iniciativy, které se jich netýkají a které je nezajímají. V úterý 4. dubna se k nim připojil pod jinou záminkou, ale ze stejných ideologických pohnutek Donald Trump. Ušetří tím letos 32,5 milionu dolarů, které by jinak mohly být vyplýtvány na antikoncepční pilulky a kondomy. Za to může koupit čtvrtinku jedné superstíhačky F/A-18.

Raspailův román končí tragicky. Francouzský prezident posílá proti přistěhovalcům vojáky.

„Vím, že úkol, který vám ukládám, je nelidský,“ ospravedlňuje se v televizním projevu. „Zabít je těžké. Vědět proč, ještě těžší. Já to chápu, ale já nemám prst na spoušti a lidské tělo nešťastníka pár metrů ode mne... Moji drazí spoluobčané, ať se stane cokoli, kéž bůh nás ochraňuje...anebo nám promine.“