Pomůže Mezinárodní soudní dvůr Makedonii na cestě do NATO?

Řecko je v posledních měsících diskutováno především ve světle probíhající dluhové krize. O to víc jsou pak upozadňována jiná zahraničně-politická témata silně se dotýkající této jihoevropské země. Jedním z nich je i dlouhodobý spor s Republikou Makedonií o název země, pro niž se v mezinárodních vztazích právě na popud Řecka užívá dočasný název – Bývalá jugoslávská republika Makedonie (často je užívána také anglická zkratka FYROM). Tyto neshody měly i zásadní vliv na makedonské nečlenství v NATO, jež v roce 2008 odmítlo přizvat Makedonii do svých řad právě na základě řeckého stanoviska. Celý spor se pak přenesl do nizozemského Haagu, sídla Mezinárodního soudního dvora, který má rozhodnout o tom, zda Řecko bránilo vstupu Makedonie do NATO a zda na to mělo právo.

Z Bukurešti do Haagu

Vstup do NATO je dlouhodobou zahraničně-politickou prioritou Makedonie. Země také s Aliancí aktivně spolupracuje. Příkladem budiž její klíčová role při útocích NATO na bývalou Jugoslávii v roce 1999. Makedonie jakožto jižní soused Jugoslávie poskytla Alianci své základny a zároveň přijala velké množství kosovských uprchlíků, i když sama měla silné ekonomické problémy. Podpora Alianci byla prokázána i při jejím angažmá v Afghánistánu, kam země vyslala v roce 2005 zdravotní personál. Formálně se Makedonie již v roce 1995 stala součástí aliančního programu Partnerství pro mír a o čtyři roky později taktéž Akčního plánu členství, který umožňuje bližší spolupráci s NATO a asistenci organizace při přípravě země na její plné členství.

I přes připravenost země vstoupit do NATO a výše deklarovanou spolupráci však Makedonie do Aliance přizvána nebyla.[i] Důvod? Její nedořešení sporu s Řeckem o název země. Na tom se konsensuálně shodly členské státy NATO na summitu v Bukurešti v dubnu 2008. Vyřešení sporu je zároveň základní podmínkou budoucího možného členství Makedonie v Alianci.

Rozhodnutí NATO však předcházel dlouhotrvající spor Řecka a Makedonie o to, jak by se měla tato bývalá jugoslávská republika jmenovat. Řecko považuje užívání názvu Republika Makedonie za odcizování řecké historie a vidí v něm i skrytý záměr o iredentistické snahy Makedonie v jeho severní části (tento region je nazýván také jako egejská Makedonie), kde stále žije menšina slovanského obyvatelstva, jejíž mnozí členové se považují za etnické Makedonce, byť jim statut makedonské menšiny vzhledem k řeckému stanovisku nemůže být přiznán.

Spor vedl na počátku 90. let k problémům Makedonie s jejím mezinárodním uznáním a to i přesto, že tzv. Badinterova komise ustavená z rozhodnutí tehdejšího Evropského společenství za účelem posouzení plnění kritérií pro uznání nově vznikajících bývalých jugoslávských republik konstatovala, že Makedonie splňuje všechny podmínky pro uznání. Členské státy ES se však posudkem neřídily a z popudu Řecka Makedonii neuznaly.

K tomu došlo postupně až po jejím přijetí do OSN pod přechodným názvem v roce 1993. Ten byl výsledkem jednání řeckých a makedonských představitelů za přispění mezinárodního společenství. Tento přechodný název – Bývalá Jugoslávská republika Makedonie (FYROM) je užíván v mezinárodních organizacích, kterýchje země členem a rovněž v bilaterálních vztazích s některými zeměmi, které odmítly Makedonii uznat pod jejím ústavním názvem – Republika Makedonie.

Spory mezi Řeckem a Makedonií však přetrvávaly a vedly až k uvalení řeckého obchodního embarga na Makedonii v roce 1994. Obě strany byly nuceny k rozsáhlejším rozhovorům. Jejichž výsledkem bylo odvolání řeckého embarga a podepsání tzv. Prozatímní dohody v roce 1995, jež narovnávala vztahy obou zemí.

A právě tato dohoda, respektive její článek 11, se stala předmětem makedonské žaloby podané na Řecko u Mezinárodního soudního tribunálu v Haagu v listopadu 2008. Zmíněný článek totiž hovoří o závazku Řecka nebránit Makedonii v žádosti o vstup či členství v mezinárodních organizacích, jichž je Řecko členem. Obsahem článku je však také tzv. ochranná klauzule, na níž částečně staví svou obranu Řecko. Na jejím základě může bránit vstupu či členství Makedonie v mezinárodních organizacích, pokud by v těchto organizacích měla být Makedonie nazývána jinak, než svým přechodným názvem.[ii]

Soudní přetahovaná

Makedonie se ve své argumentaci opírá zejména o výroky řeckých vrcholných představitelů. Příkladem budiž prohlášení řecké ministryně zahraničí Dory Bakoyannis z března 2008, která uvedla, že "dokud nebude řešení problému názvu země, bude to nezvratná překážka v euroatlantických ambicích FYROM." Podobně se vyjádřil i tehdejší řecký premiér Kostas Karamanlis, který navíc těsně po odmítnutí NATO přizvat Makedonii do svých řad uvedl, že "díky řeckému vetu se FYROM nepřipojí k NATO."

Na základě písemných podání k soudu i ústních slyšení v březnu tohoto roku pak země formulovala závěrečné návrhy pro soud. V nich žádá, aby soud posoudil a uznal porušení článku 11 ze strany Řecka a nařídil Řecku jeho dodržování a s tím související upuštění od bránění vstupu Makedonie do NATO a ostatních mezinárodních organizací. Ostatními organizacemi je zde míněna především EU. To lze chápat v kontextu rozhodnutí Rady v prosinci 2009, jež na základě řeckého postoje odmítla stanovit datum zahájení přístupových jednání s Makedonií a to i přesto, že Komise zahájení přístupových jednání doporučila.

Řecko naopak tvrdí, že soud nemá pro tento případ jurisdikci. Pokud by soud měl jurisdikci v případu rozhodnout, Řecko žádá, aby byly všechny námitky Makedonie odmítnuty jako neopodstatněné. Odpovědnost za nepozvání Makedonie do NATO leží totiž dle Řecka na členských státech, které se takto konsensuálně dohodly a Řecko tudíž nemůže být viněno z vetování vstupu země do Aliance. I kdyby však soud rozhodl, že k bránění vstupu ze strany Řecka došlo, měla dle jeho představitelů země na to právo a to na základě pravidel smluvního práva, práva na protiopatření (dle Řecka Makedonie soustavně porušovala Prozatímní dohodu) a ochranné klauzule v článku 11. Celkově se Řecko snaží ve své obhajobě případ zasadit do širšího historického kontextu, (stejně tak činí při samotném vyjednávání o názvu makedonského státu) a poukázat na okolnosti vyjednávání smlouvy a její ostatní části.

Toliko k argumentům obou stran sporu. Hodnocení jejich pravdivosti či síly by byl poměrně obtížný úkol, od toho je tady koneckonců samotný soud, který by měl svůj verdikt vynést do konce tohoto roku. Zdá se však, že se Řecko vskutku dopustilo porušení závazku uvedeném v článku 11, a to i z toho důvodu, že nelze uplatnit ochrannou klauzuli umožňující bránit vstupu či žádosti o vstup Makedonie do mezinárodních organizací, neboť Makedonie je ve všech mezinárodních organizacích nazývána přechodným názvem (FYROM). Na tom nic nemění ani fakt, že v těchto organizacích sama sebe nazývá názvem ústavním (Republika Makedonie).

Existuje "správné" rozhodnutí?

Otázkou však je, zda tato soudní pře může nějak zasáhnout do vzájemných rozhovorů o jméně a zda rozhodnutí ve věci bude mít vliv na postavění vlád obou zemí. Lze předpokládat, že soud bude i vzhledem k současné chatrné zahraničně-politické situaci Řecka přistupovat k případu citlivěji a jeho rozhodnutí tak nemusí být úplně jednoznačné a může ponechávat prostor pro další jednání nebo širší výklad. Co však jisté je, že rozhodnutí ve prospěch jedné strany může tuto do jisté míry posílit při vyjednávání o jméně a to i přesto, že se případ před soudem tohoto tématu přímo netýká. Jednalo by se minimálně o jakési morální vítězství jedné ze stran.

Rozhodne-li soud ve prospěch Makedonie, bude to další políček do řecké tváře na mezinárodní scéně. Země se v současnosti podvoluje mnohým zahraničním doporučením, její obyvatelstvo je nuceno k úsporám a celková budoucnost Řecka je velmi nejistá. Záleželo by také na reakci řecké vlády, tedy zda by rozhodnutí soudu v neprospěch své země uznala a řídila se jím. Za současné situace totiž není příliš pravděpodobné že by Řecko upustilo od svých námitek proti členství Makedonie v NATO, případně i v EU, kde se postavilo proti stanovení data zahájení přístupových jednání s Makedonií. To by mohlo silně podkopat již tak malou důvěru řecké veřejnosti v nynější vládu a to i přesto, že premiér Jorgos Papandreu zastává ve sporu o jméno (který by rozhodnutím ve věci bránění vstupu do NATO byl také ovlivněn) umírněnější postoje než jeho předchůdce. Soud navíc nemá prostředky, jak své rozhodnutí vynutit a spoléhá se tak zejména na svou autoritu.

Otázkou také je, jaká by byla reakce řeckého obyvatelstva a zda by rozhodnutím ve prospěch Makedonie nebyly podpořeny protimakedonské nálady a demonstrace a ještě více posílena nedůvěra Řeků v mezinárodní společenství, neboť většina obyvatel Řecka se s postoji vlády v případě bránění vstupu Makedonie do NATO ztotožňuje. Dokladem jsou i průzkumy veřejného mínění z února 2008, tedy těsně před summitem v Bukurešti, dle nichž se 83 % Řeků vyjádřilo pro veto vstupu Makedonie do NATO.

Možné zvýšení protiřeckých nálad mezi makedonskou širokou veřejností lze očekávat v případě, že soud přistoupí na řecké námitky. Nepozvání Makedonie do NATO a oddalování jejího vstupu i přes její připravenost může být do značné míry ohrožením stability regionu. Samotné členství by vzhledem k provázanosti a závazkům jednotlivých členů mohlo pomoci vyloučit možný budoucí konflikt mezi etnickými Albánci a Makedonci a pomoci celkové demokratizaci země.

Pokud by soud rozhodl ve prospěch Makedonie, znamenalo by to zajisté body pro domácí vládu premiéra Nikoly Gruevskeho a jeho politickou stranu VMRO-DPMNE (Vnitřní makedonská revoluční organizace-Demokratická strana makedonské národní jednoty), která je zastáncem tvrdšího postoje vůči Řecku, než je tomu v případě druhé nejsilnější strany v zemi – opoziční SDSM (Sociálnědemokratická unie Makedonie), a jež je zároveň iniciátorem žaloby na Řecko. I v případě Makedonie platí, že většina obyvatel stojí za neústupností vlády ve sporu o jméno a samotném soudním sporu. Zachování názvu země tak, jak jej definuje ústava, je totiž dle průzkumů pro většinu občanů Makedonie důležitější, než-li samotné členství v NATO či EU.

Můj osobní názor je ten, že Makedonie si členství v NATO zaslouží, nejen pro svou dosavadní spolupráci s Aliancí a konstatování její připravenosti stát se členem, ale i proto, aby se co nejvíce eliminovala možnost vypuknutí jakéhokoliv nového konfliktu na Balkáně. A k tomu by měla svým diplomatickým úsilím napomáhat i Česká republika, jež má se zeměmi Balkánu poměrně úzké vazby a která dlouhodobě otevřeně vyjadřuje podporu makedonskému vstupu do NATO, i když na inkriminovaném summitu v Bukurešti byla tato podpora utlumena řeckými požadavky, které v dané chvíli převážily.

[i] Rozšiřování NATO probíhá formou pozvání konkrétní země k členství, k němuž je potřebný konsenzus členských států a to na základě článku 10 Severoatlantické smlouvy.

[ii] Znění článku 11 odst. 1 v anglickém originále: Upon entry into force of this I.iterim Accord, the Party of the First Part (Řecko – pozn. autora) agrees not to object to the application by or the membership of the Party of the Second Part (Makedonie – pozn. autora) in international, multilateral and regional organizations and institutions of which the Party of the First Part is a member; however, the Party of the First Part reserves the right to object to any membership referred to above if and to the extent the Party of the Second Part is to be referred to in such organization or institution differently than in paragraph 2 of United Nations Security Council resolution 817 (1993). Rezoluce 817 hovoří o přechodném názvu čili Bývalá Jugoslávská republika Makedonie.

Autor pracoval v letech 2008-2009 v neziskové organizaci Creactive ve Skopje, kde jeho hlavním úkolem byla organizace simulace OSN pro středoškolské studenty z celé země. O Makedonii a její politickou situaci se také dlouhodobě zajímá. Adam Gazda