Letectvo má novou misi, přivolává vláhu

Mexické letectvo plní novou misi. Od jara bombarduje mraky nad suchými mexickými oblastmi v boji s enormním suchem. Tedy bombarduje je silné slovo, vojenští letci spíše po přesném zaměření rozprašují do vybraných oblak chemické látky, které dokážou vyvolat déšť.

Mimořádné sucho zasáhlo od loňského července už přes 85 procent mexického území, a tak se vláda levicového prezidenta Andrése Manuela Lópeze Obradora letos vrátila k praktice, jíž středoamerická země opustila začátkem 21. století.

Proč z mraků neprší? To je otázka, na niž se lidstvo ptá odpradávna. A od té doby se také snaží nalézt k dešti cestu, ať už vzýváním bohů, rituálními tanci nebo obětinami. Úspěšnější v přivolávání deště ale začali být vědci až v polovině minulého století, kdy zkoumali, co nastane po rozprášení různých látek – třeba i soli nebo oxidu uhličitého – do mraků.

Metodu později rozvinul americký meteorolog Bernard Vonnegut, mimochodem starší bratr spisovatele Kurta Vonneguta, který experimentoval s jodidem stříbřitým, chemikálií, jež se používá například ve fotografii či jako antiseptikum. Zjistilo se, že rozprášený jodid stříbřitý podněcuje kondenzaci páry v mracích. Zcela jednoduše jde o proces podobný vodní páře, která se v kapičkách vysráží na zrcadle po horké vaně, když se okolní prostředí ochladí.

Mexická vláda si pochvaluje umělou stimulaci deště, na niž letos vyčlenila čtyři armádní letadla a 35 milionů pesos, což je v přepočtu zhruba stejně jako v korunách. Počet srážek na vybraných územích – a to těch nejsušších, například v Sonoře či Sinaloe – vzrostl podle úřadů až o 40 procent. I proto hodlá v praktice, kterou pro letošek pomalu ukončuje, pokračovat i příští rok.

Honička za ovládnutím počasí odstartovala v minulém století po celém světě. Mnozí z nás si ještě pamatují poroučení větru, dešti v Sovětském svazu. Známé jsou i čínské vzdušné manévry za rozháněním mraků před vojenskými přehlídkami, nicméně i Mexiko má mnohaletou zkušenost s přivoláváním deště pomocí takzvaného „cloud seeding“ neboli rozprašování chemikálií do oblak. Pokusy začaly ve vyprahlé zemi už koncem 40. let a uskutečňovaly se po třicet let v řadě, připomněl list El País. S novým miléniem Mexiko tento způsob zavlažování ukončilo. I proto, že ne každý tuto praktiku vítá.

Například odpůrcům z řad ochránců přírody vadí rozprašování jodidu stříbřitého. Vláda a kontrolní komise ale ubezpečují, že provádějí testy půdy a vody a stopy zmíněné látky jsou v nich obsaženy v minimálním zdraví neohrožujícím množství.

A dále – jak se říká – nikdy neprší pro radost a k užitku všem. To je problém i rozprašování, které cíleně spouští déšť nad konkrétními oblastmi. Mnozí farmáři se zlobí, že mraky by přirozenou cestou doputovaly k nim a zavlažily jejich území. Mají za to, že vláha z nebe se takto krade. Ve čtvrtém největším mexickém státě Puebla spory vedly až ke změně zákona, jenž umělou stimulaci srážek nakonec úplně zakázal.

Stačí, že Mexiko už nyní řeší vzhledem k působení narkomafie a znepřátelených kartelů velké spory na značné části svého území. Nezbývá než doufat, že alespoň obloha nad někdejší aztéckou říší zůstane bez hádek a svárů.

Autorka je publicistka