Když jsem pročítal komentáře v našich médiích k 45. výročí od vyvrcholení tzv. aféry Watergate, kvůli které musel 8. srpna 1974 odstoupit prezident Richard Nixon, uvědomil jsem si, že jsme na něco zapomněli. Soustředili jsme se pouze na dva novináře, a sice Carla Bernsteina a Boba Woodwarda, a opominuli jsme třetí, stejně důležitou osobu, bez které by Washigton Post nikdy nemohl útoky prezidenta na tento list přežít.

Tou osobou byla vydavatelka, tedy majitelka listu paní Katharine Grahamová, která za svými redaktory pevně stála po celou dobu, kdy na redakci a majitelku prezident útočil a snažil se jí všemožně vyhrožovat a šikanovat, například tím, že jí odejme licence na televizní vysílání, a v ničem neustoupila. Tento zásadový a nezlomný postoj vydavatelky byl stejně důležitý jako důsledná a pečlivá práce obou reportérů. Paní Grahamová ctila zásadu nezávislosti listu a úctu k pravdě nad loajalitou k prezidentovi a to je vlastnost, kterou v dnešní době zvláště ve střední Evropě mnoho majitelů, tedy i v Česku, neuznává, ač je zásadním předpokladem každé prestižní žurnalistiky.

Paní vydavatelka měla štěstí i v tom, že se za její list postavila i další média včetně některých televizních stanic, a taky v tom, že ctila zásady, které artikuloval již její otec, jak sama popsala v knize Personal History. Tu vydala v roce 1997. Noviny Washington Post původně krachovaly kvůli tomu, že jeho předešlý majitel byl playboy, nestaral se o ně a zadlužil je. Její otec Eugen Meyer je zakoupil za 825 tisíc dolarů v aukci v červnu roku 1933, a ač byl členem Republikánské strany, od samého počátku prosazoval, že noviny musí být nadstranické, to znamená, že nesmí sloužit republikánům, ani bojovat proti prezidentu Franklinu Rooseveltovi.

O něco později artikuloval sedm zásad, kterých se Washington Post musí držet:

1. První a zásadní mise novin spočívá v šíření celé pravdy.
2. Pokud to jde v důležitých věcech, které se týkají Ameriky a světa, mají sdělovat lidem nezkreslenou pravdu.
3. Při šíření zpráv musí noviny chránit privátní sféru lidí, o kterých píší.
4. To, o čem noviny píší, musí být stejně zajímavé pro mladé i staré.
5. Odpovědnost novin se odvíjí od povinností, které mají vůči čtenářům a veřejnosti, nikoliv vůči majiteli.
6. Při zjišťování pravdy musí být noviny ochotné nést i materiální oběti, pokud taková činnost je v zájmu veřejnosti.
7. Noviny se nesmí nikdy starat o speciální zájmy, ale musí za každé situace se zaobírat veřejnými problémy a veřejnými osobnostmi, a to férově, svobodně a konstruktivně.

K tomu není třeba ani dnes nic dodávat, jen by stačilo, kdyby generální ředitelé či intendanti veřejnoprávních médií a majitelé privátních médií na tyto zásady nezapomínali.

 Vysíláno na ČRo Plus, publikováno na www.rozhlas.cz/plus

(převzato z Blog.aktualne.cz se souhlasem redakce)

Autor je novinář a spisovatel