Před zahájením totiž stojí televizní stanice F 24, prý jakásí francouzská obdoba zpravodajské televize CNN. Rozdíl je ale nejen v tom, že F 24 má kromě zpravodajství šířit do světa hlavně domácí, státem dotovanou a ve světovém měřítku konkurence neschopnou kinematografii. Hlavním rysem F 24 je její vazba na státní peníze a státní politiku. Chirac doslova řekl, že „účelem F 24 je šířit do světa náš (francouzský) pohled na svět.“ A dodal: „Musíme zaujmout první místo ve světové bitvě obrazů.“
To jsou dost neobvyklá slova od nejvyššího představitele země, která se profiluje jako lídr kontinentálního sjednocení na bázi rovných práv jednotlivých členů, která jsou ostatně jedinou zárukou toho, že tato integrace může být perspektivně pro tyto země výhodná. To nejsou slova státníka - sjednotitele. To je napoleonský výkřik uchvatitele a agresora, který žádnou rovnost neuznává, protože hraje jen o své vlastní sobecké zájmy.
Na myšlence F 24 by nebylo nic špatného. Prostě půjde o prostředek státní propagandy, jaký je v socialistikém režimu běžný. Máme s tím vlastní čtyřicetiletou zkušenost, podepřenou také poučenou skepsí: víme, že oficiální propaganda vnucovaná přes média málokdy opravdu zasáhne publikum tak přesvědčivě, jak si zadavatel - více či méně totalitní stát - přeje. Není proto důvod obávat se vlivu F 24. Ale o to méně je důvod důvěřovat květnatým bruselským frázím o rovnosti a bratrství, když je z každého konkrétního kroku evropských mocností stále zřejmější, že jim nejde o integraci jako prostředek zvětšení prostoru svobody a bezpečí, nýbrž jen o zvětšení prostoru pro volný pohyb svého kapitálu a svých geopolitických zájmů. Komunisté pro to měli výstižný pojem imperialismus.
(Psáno pro Česká média)