... i Time se musí změnit

Na obálce posledního magazínu Time je datum příštího pondělí. Vyšlo minulý pátek a jsou v něm zprávy, které už všechny znáte, hlavně z internetu.
Vítejte ve složitém světě zpravodajských týdeníků.

Reagan by nad vámi plakal

Když si to číslo koupíte v pražské trafice, najdete na titulní straně vlajku EU. Americká verze má ale na obálce fotografii Ronalda Reagana, kterému z oka kane slza, což má asi naznačit, že by někdejší prezident nad dnešními republikány hořce zaplakal.

Ta slza je přimalovaná. Časopis to nijak nezastírá, přesto způsobila značný rozruch. Reaganův syn Martin v televizi Fox News prohlásil, že "otec by nikdy nebrečel" a že se časopis zachoval hrozně. Konzervativní komentátoři tvrdí, že je to od redakce žurnalistický faul, protože nikdo neví, co by si Ronald Reagan doopravdy myslel.

Když jde o publicitu, je každá kontroverze dobrá. A číslo s Ronaldem Reaganem (či s evropskou vlajkou) je pro vydavatele výjimečně důležité, poprvé ukazuje Time v nové podobě: po výrazné grafické, ale i obsahové úpravě.

Žádné měkké zprávy

Nejslavnější a nejprodávanější zpravodajský týdeník světa má teď logo na obálce trochu menší, titulky či jména rubrik uvnitř trochu větší. Grafici velkoryseji nakládají s fotografiemi i volným prostorem.

Čtenáři by se v obsahu čísla měli mnohem snadněji orientovat. Vstup do časopisu nově obstarává rubrika zvaná "briefing", která je tvořena krátkými články s fotografiemi, grafy a mapkami.

Klíčovým prostorem časopisu je prostřední část, kde by měly být dlouhé analytické texty o politice, mezinárodních problémech a společenských fenoménech. Celkově je struktura magazínu navržena tak, aby bylo co nejméně místa pro psaní o celebritách či tzv. "soft news". To je žánr, který zpravodajské týdeníky objevily v 90. letech a spočívá v neustálém omílání témat, jako je hubnutí, krize středního věku či užívání léků.

Nová podoba časopisu Time je v pořadí třetí klíčovou změnou ve velmi krátké době. Už dřív proběhla rozsáhlá přestavba internetových stránek, které teď plní roli běžného zpravodajského serveru. A tou hlavní změnou byl počátkem roku přesun dne vydání z pondělí na pátek. Time trvá na tom, že nově nevychází o pět dní později, nýbrž o tři dny dříve. Odpovídá tomu i datum vydání na obálce: tím zůstalo následující pondělí. Teď je to ovšem fakticky až to přespříští.

Co zbude na týdeníky?

Všechny změny nesou "razítko" šéfredaktora Richarda Stengela, který se funkce ujal loni v létě. Proč je jich tolik a proč ve čtyřiaosmdesátileté historii časopisu představují jednu z největších revolucí? Protože i zpravodajské týdeníky bojují o život.

Lidé se dnes drtivou většinu zpráv dozvídají z televize a z internetu. Noviny na to zareagovaly: události více komentují a vysvětlují. A čtenáře se snaží nejen informovat, ale i bavit. Zkrátka dělají to, co bylo vždy doménou zpravodajských časopisů. Jenže tím je zároveň vytlačují z trhu.

Týdeníky už nevystačí se starým návodem "shrneme to, co bylo minulý týden v novinách, jen lépe a zábavněji". To teď dělají noviny, které vylepšují zprávy z internetu.

Buďme jako Economist

Newsweek si chce čtenáře udržet vysokou kvalitou zpracování, ale také lehčími tématy, například o životním stylu. Nedávno měl na obálce fotku Paris Hiltonové a Britney Spearsové - jako každé seriózní médium nazývá takové úlety "zkoumáním fenoménu" (v tomto případě byly fenoménem "celebrity vymknuté z kloubů").

Time pod vedením Stengela jde přesně opačnou cestou. S výjimkou jedné rubriky chce celebrity úplně ignorovat a "lifestylová" témata by se za poslední půlrok dala spočítat na prstech jedné ruky.

Stenhel chce čtenáře zaujmout seriózním a analytickým psaním. V rozhovorech, které v minulých týdnech poskytl, se až podezřele často odvolává na týdeník The Economist. Druhým esem v šéfredaktorově rukávu jsou špičkoví komentátoři a sloupkaři. Pro Time dnes píší například Joe Klein (odhalený anonymní autor clintonovského bestselleru Primary Colors), Michael Kinsley (někdejší šéfredaktor magazínů New Republic či Slate) a Ana Marie Coxová (proslavila se jako politická bloggerka na washingtonském webu Wonkette).

Time je jednou z amerických ikon v globalizovaném světě, asi jako Coca-Cola nebo McDonald's. S více než čtyřmilionovým nákladem je zdaleka nejprodávanějším zpravodajským týdeníkem (o milion víc než Newsweek a o tři miliony víc než Economist).

Pokud v boji o čtenáře uspěje se seriózností a dalšími staromódními novinářskými hodnotami, bude to podivuhodná - a zároveň velmi dobrá zpráva.

HN, 22.3.2007

Autor je novinář