Blížící se přijetí eura na Slovensku v našich médiích zcela zastínilo události, které se tam odehrávají v médiích. V televizní stanici TA3 (sledovanost 1,5 až 3,0 procenta), kterou od začátku roku bedlivě monitoruje server medialne.sk, došlo k zásadním změnám, o kterých se u nás skoro vůbec nepíše, ač to, co se tam děje, je velice nebezpečné.

Měli bychom nejen pomoci kolegům ze Slovenska, ale celou kauzu bychom měli bedlivě sledovat, monitorovat a zpřísnit pravidla, aby se tato praxe nemohla zabydlet i u nás: udělat z ní evropský problém, protože situaci v Berlusconiho Itálii je podobně nebezpečná.

Jde o to, že s příchodem nového ředitele pana Lubomíra Belfiho a šéfky obchodního oddělení paní Márie Klimekové (oba dříve pracovali pro majitele Markízy) do televize TA3, kterou vlastní Ivan Kmotrík, došlo k systematickému propojení reklamy, tedy inzerce se zpravodajstvím, což je samozřejmě v přímém rozporu se zákonem, který přikazuje striktně oddělení reklamy od obsahu zpravodajství. Smutné je, že k takovému kroku dochází u zpravodajského kanálu, který má naopak dbát na vysokou úroveň zpráv a analýz, bazírovat na absolutní nezávislosti.

Server medialne.sk zveřejnil seznamy firem, jsou jich stovky, které v televizi TA3 kolují (ty, co byly zveřejněny, jsou z března), a na nich jsou jak názvy podniků, které se mají propagovat, tak názvy firem, které se na obrazovce nikdy objevit nesmí, protože televizi nejsou nakloněny, což znamená, že dost neinzerují.

Pozná to ale i laický divák, když je ve zpravodajství jako host někdo, kdo je na „bílém“ seznamu, je za jeho jménem vždy název firmy, když je ve zpravodajství někdo z „černého“ seznamu, jako byl například Ján Tóth z firmy ING, byl představen jen jako předseda Klubu ekonomických analytiků, ač na obrazovce zastupoval svou firmu.

Nedávno zase přišel z ředitelství TA3 příkaz stáhnout z webu zprávu o restrukturalizaci závodů firmy Seat v Evropě. Vedení si nepřálo, aby se v souvislosti s firmou Volkswagen, do jehož koncernu značka Seat patří, hovořilo o propouštění a přesouvání výroby do bývalé Jugoslávie, do Bosny. Doslova prý bylo redaktorům řečeno, že o Volkswagenu se musí informovat jen pozitivně. Nebo 28. července byli ve vysílání dva mluvčí: U jednoho bylo napsáno mluvčí obchodního řetězce (bez firmy Tesco) u druhé mluvčí Slovnaftu a nad hlavou i za jménem stálo viditelné logo.

V září zase odvysílala TA3 ve zpravodajském bloku dva živé vstupy z aquaparku Tatralandia v Liptovském Mikuláši, kam dokonce vyslala svoji reportérku a přenosový satelitní vůz. V šotu byl několikrát vždy opakován název parku a nakonec byl ještě odvysílán rozhovor se „spokojeným návštěvníkem“, údajně jedním z desetitisíců.

Ten, kdo příkazy nedodržuje, musí z televize odejít. Jako první odešli Igor Rabatin a Vladimír Mišauer, vedoucí domácího oddělení a zástupce šéfredaktora, kteří seznamy ignorovali. Kolega Mišauer navíc upozornil na selhání slovenské policie v souvislosti se Schengenem a na nejasnosti okolo kauzy zbité Maďarky Hedvigy Malinové. Jiní měli zase problémy kvůli tomu, že odvysílali rasistické výroky proti Maďarům poslance Jána Sloty ze SNS. V zápise z redakční porady ze dne 18. února 2008 najdeme třeba tuto větu: „S. Miháliková si myslí, že reportáž sa nedá robiť spôsobom: O výrokoch J. Slotu, o ktorých sme vás neinformovali, sa dnes bude zaoberať aj koaličná rada”.

Ve skutečnosti to zřejmě znamená, že stát (a politici) se tuto praxi (porušování zákona) rozhodl netrestat výměnou za to, že televize ho (a vládu) nebudou kritizovat a TA3 na tuto hru přistoupila.

Jen tak si je možné vysvětlit, že po šéfech podle aktualne.sk redakci opustila celá řada dalších redaktorů a reportérů, kteří byli buď vyhozeni či odešli sami: Jsou to pánové a dámy Chmel, Rudolf, Koník, Pavluvová, Raková, Skyvová, Skladan a Miháliková.

Takové množství výpovědí už je na pováženou a protestovat by proti tomu měl i náš Syndikát novinářů a vyhozené podpořit, zvlášť proto, že veřejnoprávní média na Slovensku již Ficova vláda zpacifikovala dávno.

Donedávna se zdálo, že premiér Fico napodobuje na Slovensku ruskou, tedy Putinovu cestu: televize, které mají největší vliv na tvorbu veřejného mínění, chce mít plně pod kontrolou a opozici nechává k dispozici pouze tištěná média a webové stránky. To se však změnilo dne 26. srpna 2008, kdy podle deníku SME premiér Robert Fico tvrdě zaútočil i na noviny. Doslova řekl: U nás jsou to hlavně noviny, které dělají opoziční politiku. Nejenže píší proti vládě, oni jsou protivládní svou podstatou. Už proto, že mají takové vlastníky. Provádějí špinavou opoziční práci místo opozice, která se může povalovat na dovolených.“

Na tiskové konferenci se pan Fico pustil do všech hlavních deníků, tedy do SME (náklad 53 000), Pravdy (56 000) a Plus 1 deň (67 000 prodaných exemplářů). Dále řekl: „Tyto deníky jsou opoziční a hrají opoziční hru, plní úlohu opozice. Když tuto roli chtějí hrát, ať si založí politické strany, pánové ze SME, Pravdy a Plus 1 deň a ať se v roce 2010 postaví na startovací čáru a nevykřikují na nás z kouta.“

Premiér Fico vyhrožoval novinářům i tím, že jim sice nekonkrétně, ale jasně připomínal jejich nemorální minulost a v souvislosti s anglickým majitelem deníku Pravda zase připomněl, že majitelé poslali pozdravný telegram Hitlerovi při anexi Československa. Tato připomínka je zvlášť pikantní, a to hned ze dvou důvodů: Nejprve se přeci separovali Slováci a založili si fašistický Slovenský štát, postavili se tedy na stranu Hitlera, anexe se týkala jenom Čech a Moravy, z nichž se stal protektorát, a za druhé postoj Velké Británie i Spojených států po Mnichově je přece obecně známý: oba státy po podpisu Mnichovské dohody se alespoň nějakou dobu domnívaly, že byl zachráněn mír v Evropě. Jde tedy o evidentní účelovou manipulaci s fakty.

Jenže nemají-li díky postupným útokům na média na Slovensku všichni rovný přístup do všech médií a nemohou-li média kontrolovat mocné, což je jejich jeden ze tří hlavních úkolů (kromě informování a zábavy), nemůže nikdy vzniknout svobodné a kvalifikované veřejné mínění a pak lze stěží mluvit o demokracii, ale spíše o autokracii.

Stavem veřejnoprávních médií na Slovensku se zabývala i mezinárodní konference v Bratislavě, která se konala ve dnech 23. a 24. dubna 2008. Konference konstatovala, že tradičním problémem je právě vztah k politikům a aktuální vládní reprezentaci, což se projevuje zejména v obsazování rad veřejnoprávních médií. Na Slovensku je ještě více než v České republice pod velkým vlivem politických stran, které si rozdělují místa v radách podobným způsobem, jako tak činí na ministerstvech nebo ve státní správě, tedy podle politického klíče. S novou vládní garniturou se mění radní, ale i management, vedoucí redakcí i jednotliví novináři ve veřejnoprávních médiích.

Bývalá předsedkyně Slovenského syndikátu novinářů Stanislava Benická tuto praxi ostře kritizovala a jako inspirující model nabídla situaci v nově samostatné Černé Hoře, kde pobývala na stáži. Tam mediální rady nejsou obsazovány podle politického klíče. V zákoně o veřejnoprávních médiích jsou stanoveny okruhy organizací (jako třeba v Německu) ve společnosti a každý tento okruh má právo na jednoho radního. Takovým jedním okruhem jsou například univerzity, profesní, odborové organizace nebo dokonce i organizace novinářů. Tedy reprezentanti občanské společnosti.

(převzato z Blog.aktualne.cz se souhlasem redakce)

Autor je novinář a spisovatel