Zlý člověk se lidem nezavděčí, i kdyby se rozkrájel. Prezident mu vyznamenání nedá, děti se ho budou bát a flek na ministerstvu nesežene. Ani kdyby byl odborník.

Zatímco na toho, kdo chce konat dobro, čekají zcela jiné pastviny. Zajímavým druhem zlepšovatelů světa byli za komunismu svazáčtí a straničtí funkcionáři. Typickým znakem bylo, že o svém konání nepochybovali a trochu toho dobra vždy zbylo i na ně samotné. Myslím, že chartisté jim říkali lidé zvláštního ražení.

I to se mi vybaví, když si prohlížím poslední číslo Spiegelu. Začalo to vlastně v roce 1991 v Chicagu, kde jsem si neobyčejně užíval pro mě velice nezvyklou nepřítomnost soudruhů a soudružek v okolí několika tisíc mil. Po čase ale začalo plno věcí chybět, třeba trochu inteligence v optimistických televizních reklamách a ještě primitivnějších výplní mezi nimi. Tak jsem se naučil v knihkupectví v centru Chicaga kupovat kus Evropy, politicko-kulturní magazín Spiegel. Mimo duchovní stimulace také udržoval tu trochu němčiny, která ve mně od školních let zbyla.

Redaktoři Spiegelu jsou známi jako velice poctiví, témata z politiky, vědy i kultury rozpitvávají do detailů. Když se ukázalo, že jeden dopisovatel si zahraniční příběhy v podstatě vymýšlel, zabývalo se tím téměř celé „omluvné“ číslo. Dalším sympatickým rysem byla proslulá poučka, že v každém čísle se najde fotografie Hitlera. A ani to nebyla metafora, z časopisu vyzařovala snaha vyrovnat se s nepříliš chvályhodnou minulostí Německa.

Současná tiskovina v tradici pokračuje, ale nemohu si nevšimnout některých negativních tendencí. Přešel bych články, kde je česká, polská a maďarská politika rozebírána na úrovni třetí třídy pomocné. Zpravidla na podkladě informací spřáteleného intelektuála z oněch končin. Nakonec, není jich mnoho, kdo by se taky zajímal o Afriku, nebo kde tyhle země vlastně leží. Daleko rušivější je přílišná snaha některých redaktorů svět zlepšit. Samozřejmě na levicový způsob.

Zosobněním nepřátel pokroku je samozřejmě Donald Trump. V době jeho vrcholného období zdobily Trumpovy karikatury titulní stranu pravidelně. Necháme-li stranou otázku duševních a morálních obzorů bývalého prezidenta, je s podivem, jak málo práce si dali redaktoři prozkoumat podhoubí trumpismu. Že by 74 miliónů jeho voličů bylo jen stádo pomýlených trotlů? Nebo je pravda trochu složitější? Pokud jsem si všimnul, o Bidenovi je ve Spiegelu ticho po pěšině, včetně jeho bratrské pomoci afghánskému národu.

Také doby, kdy se v časopisu objevovaly eseje s kontroverzními názory, jsou, zdá se, pryč. Zato se to hemží např. rozhovory s vybranými osobnostmi, kde už od titulku je zřejmé, jak dopadnou. Kdyby dotazovaný nepochopil, co se od něj čeká, tak se odpověď pro jistotu vloží do otázky: „Kdo ohrožuje nejvíc americkou demokracii – Donald Trump?“, „Musí se pro záchranu demokracie internet regulovat?“ (Spiegel #49, 2021), apod.

Kdysi byl také naftový motor propagován jako zachránce planety, vždyť je nejúčinnější ze všech. A ten nejlepší z nejlepších umějí samozřejmě vyrobit jen v Německu. Další pokrok brzdí jen Evropská unie nesmyslnými předpisy, u kterých je předem jasné, že odporují zdravému rozumu a nejdou splnit.

Pak se ale kolo otočilo, byla zahájena „Energiewende“ (přechod na obnovitelné zdroje) Angely Merkelové, výrobci aut obešli evropské emisní předpisy menším podvůdkem, a přišlo do módy globální ochlazování. Pokud se v článku objevil diesel, muselo se psát „schmutzige Diesel“ (špinavý diesel), a nebylo jiné cesty, než té podniknuté elektromobilem. Jen v úplně poslední době, kdy je jasné, že ústup od jádra a naděje vkládané do větru nemusí být samospasitelné, je z některých komentářů cítit rozpačitost.

Nutnost zarazit globální oteplování a produkci CO₂ se považuje za samozřejmost, o které není možné ani vhodné diskutovat. Objevila se nová slova, Klimapolitik, Klimawende, klima-neutral. Vždyť přece „99.99 % vědců si myslí ...“ atd. Škoda, že jim to kazím, už k té stovce mají jen krůček.

Jak vypadá postoj Spiegelu ke covidové tragikomedii, kterou i naše media a politici neváhají přeměnit v občanskou válku, už nemám prostor popisovat. Proto bych jen na závěr vyjádřil vděčnost všem, kteří to s námi myslí dobře. Víme, že jsme v dobrých rukou, vždyť za vámi stojí věda. Včera tamta, dneska tato, vždy ta správná. Díky vám víme, jak máme jezdit, čím topit v kamnech, co máme jíst, co si máme myslet, jak máme mluvit.

A k čemu máme páteř.