Kromě toho, že onoho dne došlo ke střetu mezi palestinskými Araby a Izraelci v Netzarimu, zcela fiktivnímu a mediálnímu, jak se později ukázalo, také zde zemřel rukama izraelských vojáků, či přesněji kamerami palestinských kameramanů, chlapec jménem Mohamed al-Dura. Ačkoliv byla scéna natáčena mnoha kameramany, jak ukazuje nesestříhaný materiál, k reportáži odvysílané televizí France 2 byl použit 27 minut dlouhý záznam natočený na místě palestinským kameramanem Talalem Abu Rahmehem, pracujícím pro Charlese Enderlina, blízkovýchodního korespondenta jmenované televize.
Poté, co byly záběry, zdarma poskytnuté mezinárodním médiím, použity k vyvolání intifády v Palestině a protiizraelské nenávisti celosvětově, byly úspěšně zpochybněny, a to nezávisle dvěma kanály. Nejprve k tomu prvnímu.
Philippe Karsenty z organizace Media Rating, zabývající se kritikou médií, zpochybnil materiál s poukázáním na jeho zjevné nedostatky a prohlásil ho za inscenovaný. Televize France 2 ho zažalovala za pomluvu a soud vyhrála. To není příliš překvapivé, vezmeme-li v úvahu, že soud nepovažoval za nutné zhlédnout ani minutu z hrubého matriálu, jehož zveřejnění se Karsenty dožaduje.
Karsenty se odvolal. Odvolací proces vypadal zpočátku stejně beznadějně jako ten první, protože soudkyně také nejprve odmítala zhlédnout ukázky záběrů. Na druhou stranu, tři nezávislí novináři měli možnost podívat se na 24 minut z celkových 27, což byl jistý pokrok. V tisku to bylo prezentováno tak, že novináři potvrdili, že záběry al-Durovy smrti nebyly nijak zpochybněny; a skutečně, nebyly jim totiž promítnuty. Co novináři ve skutečnosti potvrdili, byl fakt, že předvedených 24 minut byly inscenované scény, které byly společně s al-Durovou smrtí použity k vyvolání intifády. Enderlin se přiznal, že záběry byly skutečně inscenovány, a s drzostí profesionálního lháře prohlásil, že skutečnost, že 90 procent materiálu je padělek, ještě neznamená, že zbývajících 10 procent není pravých. Jeho schopná právnička, která ho u soudu zastupuje, použila před soudem stejnou obranu. O vysoce utajovaných záběrech al-Durovy smrti Enderlin prohlásil, že je raději z promítání vystřihl, protože byly "nesnesitelné". V určitém smyslu měl pravdu.
Bohužel pro Enderlina a France 2 soudkyně nakonec po Karsentyho argumentaci - vzájemná pozice kamery, chlapce a izraelských vojáků, nepřítomnost krve, nedostatek stop po střelbě, stopy po střelbě z chybného směru, kameraman Reuters pohybující se bezstarostně v údajné linii izraelské palby - pochopila důležitost zhlédnutí záběrů, kterými se toto již druhé soudní řízení zabývá, a požádala France 2 o jejich vydání. Soud se odročuje a pokud France 2 nevydá do 3. října záběry dobrovolně, požádá o jejich vydání formální cestou. Další přelíčení se bude konat 14. listopadu a máme se na co těšit - bude se totiž promítat.
Inkriminované záběry jsou již dlouho dostupné na internetu, a to je ten druhý zdroj pochybností, o kterém jsem hovořil. Pokud máte chuť ponořit se do magického světa nového žánru zvaného Pallywood, navštivte stránky The Second Draft (http://seconddraft.org/), kde se na ně můžete podívat. Pokud si chcete učinit skutečně nezávislý názor, máte možnost zkoumat pouze hrubý materiál, k dispozici jsou ale také hotové analýzy: dokument "Pallywood: podle palestinských zdrojů", který zkoumá oněch 24 minut padělaných záběrů, dokument "Zrození ikony", který se zabývá záběry al-Durovy mediální smrti, a dokument "Ikona nenávisti", který ukazuje, jak smrtící může takový nemrtvý chlapec být.
V únoru příštího roku se tedy pravděpodobně soudní cestou potvrdí to, co je již každému dávno známo: že druhou intifádu nevyvolala Araby povolená Sharonova návštěva na Chrámové hoře, jak tvrdí mýtus, ale inscenované záběry střetu bezbranných palestinských Arabů s krvežíznivými izraelskými vojáky, natočené o dva dny později, a stejně tak zinscenovaná smrt arabského chlapce, to vše provedeno za takřka jednomyslné a hysterické podpory západních i arabských médií.
Dočkáme se nějaké změny? Alespoň krátké omluvy divákům, a především Izraeli, kterému tyto záběry způsobily velké utrpení, nebo alespoň Arabům, kterým způsobily utrpení ještě větší? Budou v novinách vycházet sebekritické výzvy k větší zodpovědnosti novinářů? Pravděpodobně ne. Historie nás učí, že médiím projdou i větší podvody, bojovníci za pravdu ale mohou cítit alespoň určité morální uspokojení z toho, že na onom přísloví o lži a krátkých nohách přeci jen něco je.
Převzato z www.pravdaoislamu.cz se svolením redakce