Časopis Life je neoddělitelnou součástí "amerického snu" dvacátého století. Fotografové tohoto časopisu byli u všech důležitých událostí počínaje druhou světovou válkou a konče kosmickým programem Apollo, který Američany dovedl na Měsíc. Jejich snímky se staly ikonami historie minulého století.

Nápad vydávat zpravodajský časopis s důrazem na fotografie dostal Američan Henry Luce, který už v roce 1923 založil týdeník Times a v roce 1930 ekonomický magazín Fortune. V roce 1936 koupil značku humoristického a převážně ilustrovaného časopisu Life, který vycházel už od roku 1883.

Luceho opravdu zajímala jen značka: o tradici, redakci a ani předplatitele původního časopisu nestál. Zaplatil původnímu majiteli 92 tisíc dolarů, což odpovídá dnešní kupní síle necelého půldruhého milionu dolarů.

Fotky, fotky, fotky

Během pouhého měsíce se náklad více než ztrojnásobil a překročil milion kusů. Luce vsadil na to, že v předtelevizní éře chtějí Američané o světě nejen číst, ale také ho vidět na vlastní oči. A ukázalo se, že to byla sázka na jistotu.

Osobnosti jako Winston Churchill, Marilyn Monroe či Ernest Hemmingway znala Amerika především z portrétů tohoto časopisu. A byť fotografie byly dominantní, vliv časopisu se neomezoval jen na ně. Life získal jako první exkluzivní práva ke zveřejňování úryvků z pamětí například Winstona Churchilla či Harryho Trumana. Na stránkách tohoto týdeníku také vůbec poprvé vyšla slavná Hemmingwayova novela Stařec a moře.

Když společnost Time Inc. oznámila, že letos 20. dubna vytiskne poslední číslo, překvapilo to jen málokoho. A nebouří se ani milovníci novinářských tradic, protože magazín v posledních letech vycházel v podobě, která s jeho legendární érou neměla nic společného.

Napřed udeřila televize...

Časopis poprvé zmizel z trafik a schránek předplatitelů v roce 1972. Vrátil se do nich o šest let později, ovšem už nikoliv jako týdeník, nýbrž měsíčník. Byl to "nastavený čas", ve kterém už žil především z minulosti a z dobré značky. Podruhé bylo vydávání zastaveno v roce 2000. Jestliže poprvé zabila Life televize, v roce 2000 to byl internet. Je typické, že právě v roce 2000 oznámila společnost Time Warner, do níž časopisecká divize Time Inc. patří, spojení s internetovou firmou America Online. Byla to největší fúze v historii amerického byznysu, avšak nedopadla moc dobře.

A je rovněž typické, že v době internetového pesimismu - a krachu mnoha technologických firem - byla společnost AOL Time Warner přejmenována zpátky na Time Warner. To se stalo v roce 2003 a o rok později vstal časopis Life po třetí z mrtvých.

Nebylo to však zmrtvýchvstání dvakrát šťastné. Vydavatelství představilo někdejší legendu časopiseckého trhu jako víkendový suplement, který se každý pátek vkládal do některých deníků. Zdarma ho dostávali čtenáři více než stovky novin, mimo jiných i Washington Post či Los Angeles Times.

Life tak vycházel v historicky nejvyšším nákladu (až 13 miliónů kusů), avšak ve zubožené podobě. Drtivou většinu dvaceti- až čtyřicetistránkového suplementu tvořily reklamy, samotný obsah se obvykle omezoval jen na pár textů a fotografií. Časopis byl v pravém smyslu víkendovým čtením: zaměřoval se hlavně na celebrity a na životní styl.

Úpadku odpovídaly i redakční podmínky. Když byl časopis na vrcholu, dal dokonce s týdeníkem Time jméno jednomu z nejznámějších manhattanských mrakodrapů v New Yorku. Ve věžáku zvaném "Time-Life Building" zabírala redakce celých pět pater. Jak ovšem napsal deník New York Times, dnes stačilo redakci pár stolů v jednom z pater.

...poté internet

Dá se říct, že Life opět zabil internet, konkrétně návrat optimismu týkajícího se webového obsahu. Jestliže vydavatel říká, že Life fakticky nekončí, nýbrž že bude pokračovat na internetu, není to tak úplně milosrdná lež.

Plánem je v dohledné době zprovoznit webovou stránku, na které bude rozsáhlý archív až deseti miliónů fotografií. Drtivá většina z nich nebyla nikdy otištěna.

Když uvážíme, jak moc pro určitou generaci (možná i dvě nebo tři) časopis Life znamená, že v mnohých domácnostech visí obálky týdeníku Life zarámované na stěnách a že se na internetu některá stará čísla prodávají až za stovky dolarů, je to víc než důstojný pomník.

Anebo odrazový můstek pro další život?

HN, 5.4.2007

Autor je novinář