Tak už se svaté nadšení proti příliš bohatým politikům dostalo až na stránky The New York Times. Andrej Babiš je srovnáván s Donaldem Trumpem, na kterém nenechávají americká liberální média nit suchou.

Opisovači v českých médiích mají další téma. The New York Times, médium svádějící tuhý boj s prezidentem Donaldem Trumpem, si všimly toho, že Andrej Babiš přestál hlasování o nedůvěře jeho vládě.Zprávu o tom přináší web novinky.cz.

Autor zprávy Marc Santora tak mimo jiné píše: „V pátek dosáhla tato napjatá situace nového maxima, když probíhalo hlasování o nedůvěře Babišově vládě. To se konalo už podruhé od chvíle, kdy se Babiš před více než rokem dostal k moci,” píše Santora s tím, že ačkoliv Babiš tuto výzvu ustál, všechny strany se shodují, že nastalá situace paralyzovala politiku země v klíčové chvíli, kdy populisté hrozí rozcupováním demokratického pokroku, který Česko zaznamenalo od pádu komunismu před 30 lety.

K výše uvedenému lze konstatovat, že se autor článku plete. Hlasování o nedůvěře se totiž konalo poprvé od července 2018, kdy Babišův kabinet získal důvěru poslanecké sněmovny. Už to naznačuje, že autor článku se v situaci kolem české vlády ne zcela orientuje.

Nicméně, ještě mnohem zajímavější je, jak Santora referuje o kauze Čapí hnízdo: „A ještě než se ujal vlády, už se řešila kontroverze ohledně konfliktu zájmů spojená s jeho firmou, kterou provozuje desítky let.“ O trestním oznámení a vyšetřování ani slovo. To by čtenáři The New York Times asi nepochopili.

Tvrzení autora o tom, že „všechny strany“ se shodují, že situace paralyzuje společnost, je další nepřesností. Tu chápu tak, že by čtenář v USA zřejmě těžko pochopil, že u nás máme v poslanecké sněmovně devět stran, z nichž 6 je v opozici a 3 v koalici.

Ještě stojí za zmínku tvrzení autora, že se „populisté chystají rozcupovat demokratický pokrok“. Nic takového se sice neděje, ale větička je to krásná. Ačkoliv se autor tváří jako „specialista na střední a východní Evropu“, nevšímá si vůbec okolností z nedávné historie Česka. Rozcupováním demokracie už podle českých médií a opozičních stran hrozila opoziční smlouva mezi ČSSD a ODS z léta 1998. Jak víme, nic se nestalo, jen ti politici, kteří se tehdy nejradikálněji vymezovali proti Václavu Klausovi, jsou již dávno v politickém důchodu.

Souhlasit lze s autorem jenom v tom, že se Babiš dostal k moci díky „všeobecnému zhnusení se stávajícím systémem“. K tomu lze doplnit, že pokud jsou mezi opozičními představiteli ti, kteří důvěru voličů prošustrovali, těžko lze očekávat nějakou radikální změnu. Pokud však přijmeme tezi o „všeobecném zhnusení“, těžko lze současně hovořit o tom, že hrozí „rozcupování demokratického pokroku“. Současná politická situace je jen důsledkem onoho „zhnusení“ a voliči se jaksi k tradičním stranám nechtějí vracet. Není to ale spíše tím, jak se ony tradiční strany stále chovají? ČSSD, které nevyšla kriminalizace Andreje Babiše, se s ním spojí a ODS, která mohla zabránit vzniku „polokomunistické vlády“, rozdává politologické poučky na všechny strany. Tak daleko ale zpravodaj The New York Times nezašel, asi mu to připadalo moc podobné se stavem americké rozdělené společnosti.