Následující příspěvek bude delší, ale týká se zásadní otázky. Doufám, že si ji užijete s šálkem horkého čaje!

Nedávná prohlášení představitelů nové americké administrativy přiměla levicové liberální komentátory v Polsku vznést obvinění proti administrativě Donalda Trumpa, od upřednostňování Ruska až po přímou zradu euroatlantické aliance. Těžko se ubránit dojmu, že výroky jak viceprezidenta Vance, tak ministra obrany Hegsetha některé kruhy v Polsku posuzují a komentují plytkým a selektivním způsobem, podřízeným jednomu cíli. Tímto cílem je ukázat administrativu Donalda Trumpa ve špatném světle a zároveň obvinit Právo a spravedlnost z naivity vůči nové administrativě. Abychom mohli racionálně posoudit, co se děje, musíme se dívat šířeji než „experti“ z Gazeta Wyborcza nebo Onet.

aká je tedy pravda a co pro Polsko znamená prohlášení administrativy USA? Níže je 5 klíčových problémů.

Nový americký ministr obrany a prezident Trump nás vykreslují jako zemi EU, která dlouhodobě – na rozdíl od mnoha bohatších – plní povinnost alokovat na obranu minimálně 2 % HDP.

Polsko ve skutečnosti vydává více než 4 % svého HDP na obranu, což iniciovala vláda Práva a spravedlnosti. Podařilo se to díky ozdravení veřejných financí a vymožení miliard zlotých pro státní rozpočet, které za našich předchůdců z let 2008-2015 skončily v daňových rájích a v kapsách DPH mafie. Polsko také mělo v letech 2016 až 2023 nejvyšší ekonomický růst v EU, s výjimkou Kypru a Irska (všichni víme, jaké daňové metody tyto země používají). Američané oceňují snahu Polska, ale zároveň upozorňují, že nejbohatší země EU a členové NATO se nemohou své odpovědnosti vyhýbat. Týká se to především Německa a zemí Beneluxu, ale freeriderů je více. Místo výdajů na obranu už léta financují jiné výdaje včetně sociálních a využívají (prakticky zdarma) amerického obranného deštníku. Není divu, že to USA kritizují, když na to Donald Trump během svého prvního funkčního období upozornil? Pamatujete si na jeho slova kancléřce Merkelové v kontextu NS1 a NS2? „Máme chránit Německo a oni zaplatí Rusku miliardy dolarů.“

Nová americká administrativa čelí největší výzvě 21. století: vzestupu Číny. Rusko je již považováno za vysoce závislé na Číně. Pokud Čína a Rusko učiní Evropu závislou, Polsko bude trpět.

Čína, Rusko a podřízená Evropa tvoří ekonomickou a demografickou alianci, která je mnohem silnější než USA. Můžeme se proto probudit v novém světě s hroznou politickou realitou. Říše středu zpochybňuje celou západní civilizaci, demokratickou politickou kulturu, celý svobodný svět. Má zdroje, má politickou moc, má ekonomickou moc a technologie, má rostoucí vojenskou sílu, má kulturní a sociální soudržnost a konečně má velkou zášť spojenou s ‚věkem ponížení‘. To vše dohromady tvoří extrémně nebezpečnou směs možností. Je v zájmu svobodného světa pod skutečným vedením USA potlačit nebo alespoň vyvážit vzestup čínské moci. Donald Trump má pravdu, když si Evropa uvědomila, a ne poprvé, že by měla těmto geopolitickým závislostem rozumět. Dává také jasně najevo, že je nutné stabilizovat situaci v tichomořské oblasti, která je pro svobodný svět „udělej, nebo rozbij“. Z tohoto důvodu, s přihlédnutím k omezené povaze amerických zdrojů a relativnímu nárůstu čínské moci, musí Spojené státy postupně přesunout své ozbrojené síly, ekonomické a finanční síly na asijské dějiště operací, jak o tom léta píší a mluví američtí odborníci a politici z obou stran politického spektra. Z toho plyne dlouho ohlašovaný záměr prezidenta Trumpa omezit přítomnost svých jednotek v Evropě, aby se pozornost a zdroje zaměřily na Tichomoří. Odtud také dlouho formulovaný požadavek, aby západní Evropa vzala své záležitosti do vlastních rukou a netěžila zdarma z „Pax Americana“ – amerického obranného deštníku. Samozřejmě je i v zájmu USA (naštěstí), aby transatlantická jednota zůstala skutečností. Ale při pohledu prizmatem amerických zájmů těžko překvapí, že prezident Trump chce přinutit evropské země, aby se spravedlivě podílely na obranné politice NATO. Proč by měl americký daňový poplatník platit za evropskou bezpečnost? Proč by měl americký voják zemřít za Evropu, zatímco Evropané si „užívají života“ a pijí víno v Barceloně, jedí francouzský sýr a pijí pivo v Mnichově? Většina z nás by si asi přála, aby USA zůstaly ještě dalších 35 let středem světa a aby se Evropa mohla i nadále soustředit na svůj vlastní „svět“. Ale ten svět je u konce. Žijeme v nové době. Proto jsem se zapojil do diskuse o výzvách, kterým dnes čelíme. Snažím se zapojit do debaty s různými činiteli s rozhodovací pravomocí, aby Evropa mohla přehodnotit svůj hospodářský a sociální model a stanovit správné priority. Snažím se také ukázat, odkud se vezmou peníze na nové výzvy a proč je naléhavě potřeba odstoupit od Evropské zelené dohody. Jako šéf Evropských konzervativců a reformistů zdůrazním na fóru Evropské unie,na nejvýznamnějších světových univerzitách a při mé další návštěvě USA, že se Evropa buď probudí, nebo bude mít potíže. Týkají se oznámení Donalda Trumpa o omezení vojenské přítomnosti USA i Polska? Nic takového zatím nebylo řečeno. Pro současnou polskou vládu je však naléhavým úkolem zajistit, aby Američané nejen zůstali v Polsku, ale zvýšili svou přítomnost, pokud se rozhodnou přesunout své síly po Evropě.

Je to možné?

Během našeho působení v úřadu vzrostla americká přítomnost v Polsku a bylo tomu tak i v době prvního prezidentského období Donalda Trumpa. Nyní je míč na straně Donalda Tuska. Má všechny nástroje a především téměř 5 % HDP na zbrojení zděděných po mé vládě – to je nejsilnější karta současné evropské dohody (západní Evropa sotva dosahuje 2 % HDP). Pro začátek musíme našim ministrům zabránit v hloupých komentářích o politice USA a jejích vůdcích. Proč současný premiér zrušil summit EU-USA plánovaný na letošní březen? Tento summit, na kterém jsme se během našeho působení v úřadu dohodli s prezidentem Andrzejem Dudou, byl důležitým okamžikem pro EU a USA, aby sjednotily své postoje. Proč vláda podepsala společnou pozici se západoevropskými zeměmi vyzývající USA, aby se vrátily ke své předchozí politice? Opravdu vláda nechápe, že do světa absurdit a špatně umístěných priorit Evropské komise není cesty zpět? Copak D. Tusk nevidí, že nás jeho politika vede ke zdi, že současné kroky vlády staví Polsko do horší vyjednávací pozice? Nepochybuji o tom, že západní Evropa v případě potřeby obětuje Polsko a umožní nás vytlačit na oběžnou dráhu Ruska. Buď hrajeme novou hru prezidenta Trumpa jako subjekt, nebo se vystavujeme potenciální ztrátě subjektivity a možnosti rozhodování nad našimi hlavami. Polská vláda nesmí kapitulovat nyní, když se formuje nové rozdělení moci a sfér vlivu. Ať se současná vládnoucí koalice rychle probudí, protože už dlouho se nad naší vlastí nestahovalo tolik černých mračen. Současná vláda se chová jako udeřená perlíkem. Zdá se, že nechápe, kde leží náš existenční zájem. Na kom závisí naše nezávislost. Zdá se, že si myslí, že Německo, Francie nebo Nizozemsko nám mohou pomoci udržet naši svobodu, nezávislost a prosperitu. Nepoučili se z Ukrajiny. A stačí se podívat na východ, abyste si až příliš jasně uvědomili, že bez pomoci USA, ale také bez okamžité reakce Polska by Ukrajina byla Ruskem a ruská vojska by byla umístěna v Przemyślu, Zamośći a Chełmu. Pokud se má jednat o osudu střední Evropy, můžeme se stát předkrmem nebo hlavním chodem na „menu“ Berlína, Bruselu a Paříže. Jinými slovy: tyto země, které znají své slabiny, mohou chtít vyjednat budoucí rovnováhu sil na naše náklady. Na úkor Polska, Litvy, Lotyšska, Estonska, Česka nebo Slovenska. A přesně o to Putinovi jde. Dobýt Ukrajinu, zotročit střední Evropu a učinit západní Evropu ekonomicky závislou. Abychom tomu zabránili, potřebujeme úzké spojenectví s USA. Líná a sebestředná Evropská unie, ponořená do levicových a neoliberálních dogmat,neustále odmítá přijmout, že se svět úplně změnil. Není cesty zpět do světa včerejška. Unijní elity už loď dávno minuly. Jsou zaneprázdněni svými vlastními excelovými tabulkami, levicovými revolucemi a roubováním svých odpůrců, místo aby prosazovali zájmy Evropy v globální hře, která se zahřívá – geopoliticky, ekonomicky i sociálně. Upozornil na to v Mnichově americký viceprezident JD Vance, který také naznačil, že lov na politické oponenty a pokusy o jejich uvěznění je nejextrémnějším projevem útoku na demokracii a svobodu. Evropa nemá žádnou vojenskou kapacitu, žádnou generační náhradu, žádnou konkurenceschopnost, žádný těžký průmysl, žádný obranný průmysl, protože se ho sama zbavila, a v dekadentním tavicím kotli, ve kterém dnes funguje, nemá budoucnost. Evropa nemá žádné vůdce schopné unést břemeno nové éry. Evropská unie má na druhou stranu politiky, kteří nerozumí modernímu světu, hrozbám, ale ani problémům jejích občanů. Zůstali v předchozí éře a nejsou mentálně schopni opustit svůj úzký svět ukazatelů dekarbonizace EU.

Američané očekávají, že evropští členové NATO převezmou větší odpovědnost za bezpečnost kontinentu.

To bylo také opakovaně ohlášeno a nemělo by to nikoho překvapit. Evropští lídři však dávají přednost implementaci migračního paktu (který vstoupí v platnost v roce 2026!), raději házejí na hlavu hesla strategické autonomie, aniž by na ně navazovali nějakou akcí, ale velkou pozornost věnují snížení emisí CO2 o jeden procentní bod, což nemá žádný nebo jen zanedbatelný dopad na klima, ale v dokumentech EU to vypadá dobře. Evropští lídři jsou také nekonzistentní a nekoherentní. Když formulují heslo strategické autonomie, nedělají nic, aby toho dosáhli. Strategické autonomie lze dosáhnout silnou armádou, bojovými schopnostmi, zbrojním průmyslem a vysokou veřejnou morálkou. Vzdání se všech těchto věcí je však to, co Evropu tlačí do periferní pozice a zranitelnosti vůči hrám supervelmocí, jak globálních, tak lokálních. Namísto plýtvání energií na výzvy k americkým spojencům, které nejsou důležité pro „neopuštění (staré) Evropy“, bychom měli Američanům ukázat, že můžeme být integrátorem bezpečnostního systému v naší části Evropy – od Skandinávie a pobaltských států po Rumunsko. Můžeme bojovat za myšlenku Intermaria. V našem regionu můžeme být klíčovým partnerem USA. Je to skvělá příležitost, ale můžeme ji realizovat pouze tehdy, když o této hodnotě přesvědčíme Washington. Pokud je přesvědčíme, že to může být barbakán východního křídla NATO. Musíme také v rámci EU vybudovat alianci zemí, které podpoří reformu fiskálních pravidel a vyloučení výdajů na obranu z dluhu. Byl jsem prvním premiérem, který ještě před ruskou agresí začal diskutovat o vyloučení výdajů na obranu z kalkulací deficitu. To také přijal Ecofin na konci naší vlády. Zkušenosti Ukrajiny ukázaly důležitost vlastní obranyschopnosti, tedy silné armády, která je dobře vybavená a početná. A začali jsme budovat tyto obranné schopnosti. Současná vláda v nich musí pokračovat a posílit je. USA pomáhají bránit ty, kteří se brání. To je logické a zřejmé. Nemá smysl posílat vybavení a dolary tam, kde nikdo nebude bojovat, kde není bojová schopnost. Buď se nám podaří vybudovat nezávislou pozici v těsném spojenectví s USA, nebo nebudeme mít v geopolitice žádnou subjektivitu. A pak bude přízrak ztráty nezávislosti velmi reálný.

To vše znamená, že Polsko čelí novým výzvám, ale také novým příležitostem. Musíme pochopit, že žijeme v nové době a tato doba vyžaduje nový přístup a nová rozhodnutí.

Článek 5 NATO automaticky nechrání. Mýtický „systém NATO“ se tváří v tvář konkrétním zájmům národních států ukazuje jako klišé. Díky úzké spolupráci s USA, včetně významných nákupů nejmodernější americké techniky, jako jsou stíhačky F-35 5. generace, vrtulníky AH-64 Apache, tanky Abrams a mnoho dalších plánovaných na příští roky, se Polsko může stát regionálním lídrem ve spolupráci s USA v rámci NATO. Naše role může růst, pokud dobře využijeme měnící se geopolitické póly. Vyžaduje to však odhodlání polské vlády, která by tento úkol měla brát vážně a neschovávat se za Berlín, Paříž nebo Brusel.

Bohatá a prosperující západní Evropa se stále nechce smířit s tím, že ‚Balthazarská hostina‘ skončila. Že slova varování jsou napsána na zdech naší evropské budovy. Nominální HDP Evropské unie, který byl před 25 lety vyšší než v USA, je nyní o více než 35 procent nižší.

Je třeba se probudit ze sladkého snu, do kterého byly evropské společnosti po léta ponořeny. Pouze oni mohou provést změnu a zvolit lídry, kteří budou schopni najít své místo v nové geopolitické realitě.

Autor je bývalý polský premiér (PiS), převzato z jeho twitteru