MASAKR: Bagdádské věšení Židů
Na 27. leden připadá Den památky obětí holocaustu. Izrael a Židé na celém světě truchlí za miliony svých lidí vyvražděných nacisty. Židé s kořeny v Iráku však vzpomínají také na nevinné Židy, které popravil vládnoucí režim v Iráku na základě vykonstruovaných obvinění dne 27.ledna 1969.
Z devíti údajných židovských „špehů“ byli čtyři mladší než zákonem stanovený věk pro popravu. Desátý, Jamal Hakim, rovněž nezletilý, měl židovského otce.
Letos dne 27.ledna 2025 uplynulo 56 let od popravy devíti mužů, kteří byli zavražděni jen proto, že byli Židé žijící v Iráku. Avšak poté bylo oběšeno a nebo zavražděno dalších nejméně 42 Židů, z nichž čtyři byly ženy. Kromě zavražděných bylo mnoho dalších, kteří byli vězněni, vyslýcháni a mučeni, ale následně propuštěni - a poznamenáni na celý život.
Je nutné zmínit, že ti z nich, jejichž věk soud uvedl jako 20 nebo 21 let, byli ve skutečnosti mladší . Soud si tuto lež na nich vynutil, aby mohli být stíháni a následně oběšeni.
David Heskel Barukh Dallal 20 let, student z Basry
Sabah Haim Dayan 25 let, vysokoškolský student z Basry
Fouad Gabbay 35 let, speditér z Basry
Naim Khedouri Hilali 21 let, student z Basry
Charles Raphael Horesh 45 let. komisionář/zástupce z Bagdádu
Jacob Gourdgi Namerdi 32 let, zaměstnanec BOAC z Basry
Heskel Saleh Heskel Saheyek 20 let, student z Basry
David Ghali Yedgar 21 let, student z Basry
Ezra Naji Zilkha 60 let, obchodník z Basry
Historie iráckých Židů je velmi dlouhá a bohatá na tradice a zahrnuje tisíce let soužití s Araby v oblasti, kterou nazýváme Blízkým východem. Ačkoli v světové historii bylo mnoho období, kdy byli Židé pro své náboženské přesvědčení pronásledováni v mnoha částech světa, jedno období vyvrcholilo pronásledováním Židů žijících v Iráku: začalo šestidenní válkou a skončilo v roce 1973 poté, co již všichni zbývající Židé, kteří ještě neemigrovali v padesátých letech minulého století krátce po vzniku Izraele, uprchli.
Židé s iráckými kořeny si pamatují na dny, měsíce, roky plné teroru, které následovaly po šestidenní válce roku 1967.
Irácky režim odepřel Židům základní přístup ke komunikaci, když jim přerušil telefonní linky, Židé již nemohli studovat na univerzitách, nesměli pracovat a měli zakázáno cestovat mimo Irák.
Zpočátku to všechno Židé neochotně přijímali a zvládali svůj život i bez toho všeho.
Roku 1968 se ovšem vláda pod vedením prezidenta Hasana al-Bakra, jehož pravou rukou a zástupcem byl Saddám Husajn, rozhodla zahájit kampaň teroru a zabíjení zbývajících iráckých Židů.
V té době židovská komunita v Iráku čítala už pouhých 2500 lidí z původních 120 000 lidí na konci 40.let 20.století a žili převážně v Bagdádu a Basře. Tato zastrašovací kampaň zahrnovala náhodné únosy, vysílání tajných agentů před židovské obytné domy a podniky, výslechy, zabavování veškerého židovského majetku, podniků a domů.
Na podzim roku 1968 pak vláda shromáždila 12 iráckých Židů z Bagdádu a Basry a pod falešnou záminkou je uvěznila a obvinila z toho, že jsou izraelskými špiony. Tito nevinní muži byli mučeni a poté podrobeni televiznímu zesměšňujícímu vojenskému procesu, který vyvrcholil veřejným oběšením devíti z nich, jeden byl zproštěn viny a další dva byli posláni do Basry, aby čelili dalšímu procesu, a poté byli 25. srpna 1969 v Basře oběšeni.
Příbuzní a přátelé obžalovaných Židů byli vyděšeni, zmateni během celého procesu, hlavně v noci 26. ledna, kdy vojenský soudce vyhlásil rozsudek o vině. Nevěřili, že rozsudek smrti oběšením bude skutečně vykonán, protože celý soudní proces nedával smysl, počínaje obžalovanými, kteří si nesměli zvolit vlastní advokáty, a konče příběhy a obviněními, která byla tak nehorázná a plná lží, kdy obžalovaní měli svědčit jeden proti druhému.
Čekali ve strachu, modlili se, věřili a doufali, že na poslední chvíli přijde tlak ze strany mezinárodního společenství, který tento výsměch ukončí.
Dokonce i když v předvečer 27. ledna 1969 úřady vyzvaly vrchního rabína Hakhama Sassoona Khedooriho, aby poslal do vězení člověka, který by pomohl s modlitbami, ale i to bylo učiněno způsobem, který svědčil o jejich zlých způsobech a nedostatku smyslu pro spravedlnost. Při čtení Šema Jisrael vězňům do tohoto člověka strčili a s namířenou puškou mu nařídili, aby četl v arabštině, a ne v hebrejštině, a to po celou dobu, kdy oběti stály pod šibenicí a plakaly a prosily, a tvrdily, že „jsou nevinné“.
Ráno 27. ledna 1969 však nastala realita a devět nevinných Židů bylo zabito. Mnozí z pozůstalých byli na cestě za svými každodenními činnostmi, když se tu zprávu dozvěděli, okamžitě se vrátili do takzvaného bezpečí svých domovů.
Na náměstí zvaném Saht el Tahrír (což ironicky znamená náměstí Osvobození) bylo oběšeno celkem 13 mužů. Devět z nich byli Židé, popravení bez důstojného zakrytí obličeje. S nápisem na hrudi Yehudi nebo Jasus (Žid nebo špion), to vše se dělo za oslav a jásotu iráckého lidu.
V přímém televizním přenosu bylo oznámeno, že den popravy bude vyhlášen státním svátkem, aby se všichni Iráčané mohli radovat. Statisíce lidí vyšly na ulici a tančily před visícími mrtvolami, aniž by projevily jakoukoli lítost, úctu nebo hodnotu těchto lidských životů.
Tento obraz se dá přirovnat ke scéně barbarských a hrůzných oslav divochů. Přesně takové, jaké bychom mohli vidět ve filmu hollywoodské produkce.
Teroristická kampaň irácké vlády pokračovala i posléze, mnoho Židů bylo odvedeno ze svých domovů, aby byli uvězněni, mučeni, zavražděni nebo stíháni v podobných inscenovaných procesech, přičemž někteří z nich se již nikdy nevrátili ke svým rodinám. Prostě zmizeli.
S tak malou komunitou, která v té době čítala necelých 2 500 osob, a se smrtí těchto devíti oběšených Židů a mnoha dalšími případy, které následovaly potom, byl dopad na tuto malou zmrzačenou židovskou komunitu obrovský.
S 51 zabitými a dalšími více než 100 uvězněnými a umučenými se každého jednotlivce a rodiny tato hrůzovláda dotkla ne jednou, ale hned několikrát, přeživší Židé opustili Irák a to znamenalo již definitivní zánik židovské komunity a dlouhé židovské historie v Iráku.