V Mali se po sedmi měsících od zahájení francouzské vojenské intervence, která rozprášila islamistické povstalce, v neděli konaly prezidentské volby. Naplánovalo to tak mezinárodní společenství pod tlakem Francie bez ohledu na to, jestli je Mali na hlasování připraveno.

Francouzští vojáci vyhnali islamisty napojené na al-Káidu, ale ti se jen přeskupili a ukryli a na severu podnikají útoky dál. Francouzi osvobodili severní města, kde povstalci vloni vyhlásili samostatný tuarežský stát Azavád, ale který si pak přivlastnili džihádisté a zavedli v něm islámské právo šaría. Část Tuaregů, jejichž Hnutí za osvobození Azavádu loňské povstání zahájilo, islamistický stát podporovala, zatímco jeho neislámská část se stáhla. Když ale přišli Francouzi, nabídla jim spolupráci a nemalou měrou se zasloužila o vyhnání islamistů. Francie za to podpořila úsilí Tuaregů o autonomii a zprostředkovala mírová jednání s malijským prozatímním prezidentem, která skončila červnovou dohodou o příměří a umožněním voleb v městě Kidal, kam Tuaregové do té doby odmítali pustit malijskou armádu. Dohoda jim také slíbila, že po volbách začnou rozhovory o autonomii.

Mezinárodní dárcovská konference vybrala pro Mali přes tři miliardy eur pod nesmyslnou podmínkou, že červencové volby proběhnou. Experti včetně Mezinárodní krizové skupiny však doporučovali jejich odklad o nejméně tři měsíce, protože malijské úřady je nestihnou připravit. A nestihly. Podařilo se jim rozdat nové biometrické voličské průkazy jen 85 % voličů. Mnoho z nich se však potom nenašlo na seznamu v hlasovací místnosti a volit nemohlo ani půl milionu malijských uprchlíků v sousedních zemích. Nedělního hlasování tak neměl možnost se zúčastnit asi milion oprávněných voličů. Prezidentští kandidáti navíc neměli dost času seznámit Malijce se svými programy. Dobrá zpráva je jen to, že volební účast byla podle nepotvrzených údajů přesto relativně vysoká a že nedošlo k násilnostem, jimiž vyhrožovali islamisté.

Kandidovalo 27 uchazečů, včetně tří bývalých premiérů, jednoho někdejšího ministra financí a jedné ženy. Výsledky budou známy nejdříve v pátek, a pokud žádný kandidát nezíská přes 50 % hlasů, což je pravděpodobné, bude se 11. srpna konat druhé kolo.

Volby však mohly klidně počkat. Přednost před politickými potřebami Malijců dostaly zájmy Západu, zejména Francie, která chce stvrdit vojenské zisky a stáhnout z Mali většinu svých vojáků – Francie, která svou kolonizací etnický problém v zemi kdysi vyvolala. Zbytečně uspěchané volby teď mohou přinést spíš problémy než naději na vyřešení potíží země a jejich zjevné nedostatky zpochybní legitimitu hlasování i nového prezidenta. Další otázkou je, zda zvolená hlava státu dodrží dohodu s Tuaregy a bude s nimi jednat o autonomii. Za favorita je považován bývalý premiér Ibrahim Boubacar Keita, který je znám jako zastánce tvrdého přístupu vůči povstalcům. Kdyby dohodu s Tuaregy nedodržel, může se Mali připravit na další povstání, jakých od svého vzniku před 53 lety zažilo už několik. A i kdyby příští prezident slib splnil, bude muset o autonomii přesvědčit obyvatele, protože většina ji odmítá. Nedělní volby tak nechávají všechny zásadní problémy země nevyřešené.