V těchto dnech dochází k zásadním změnám v Mali, odkud Francie letos víceméně vyhnala islamisty. Její vojáky nyní v souladu s rozhodnutím Rady bezpečnosti OSN začíná nahrazovat mezinárodní mírová mise, která přebírá bezpečnostní dohled nad severem země a má hrát i důležitou roli při demokratických volbách koncem července. Mírová mise známá pod francouzským akronymem MINUSMA bude s 12 600 muži do konce roku třetím největším kontingentem modrých baretů na světě. Začlení se do ní i někteří členové Africké mise, která od začátku roku pomáhala Francii v boji proti islamistům.

Současnému rozmístění prvních 6 000 mírotvorců předcházela významná událost – malijská vláda podepsala předběžnou mírovou smlouvu s povstaleckými Tuaregy. Obyvatelé Mali ji ale odmítají a smlouva je v mnoha ohledech kontroverzní. Situace je však velmi složitá a dohoda rozhodně představuje krok kupředu.

Tuaregové jsou původní obyvatelé rozsáhlé oblasti Sahelu a nejméně ve čtvrtém či pátém století zde už měli království. V 19. století je začala vytlačovat francouzská koloniální invaze a obě strany spolu svedly mnoho krvavých bojů, než Francie začátkem 20. století jejich zemi ovládla. Když v 60. letech získaly nezávislost africké státy, tradiční tuarežské území bylo rozděleno mezi Niger, Mali, Alžírsko, Libyi a Burkinu Faso. Tuaregové nepřestali usilovat o nezávislost a jejich první povstání proti Mali vypuklo hned v 60. letech, ale bylo tvrdě potlačeno. Další přišlo v roce 1990 a opět skončilo tisíci mrtvých. K protivládním nepokojům docházelo sporadicky i později. Vloni malijští Tuaregové využili vojenského puče v zemi a vyhlásili na jejím severu nezávislý stát Azavád. Pronikli však mezi ně salafisté, džihádisté a al-Káida, Azavád si přisvojili a zavedli v něm islámské právo šaríja, které velmi brutálně uplatňovali. Situace je o to nepřehlednější, že se k nim přidala i určitá část Tuaregů, kteří na rozdíl od ostatních světsky zaměřených tuarežských povstalců islamistický stát podporovali.

Světské Hnutí za osvobození Azavádu se stáhlo, ale v lednu se připojilo k francouzským vojákům a pustilo se boje proti islamistům. I díky těmto Tuaregům a jejich informacím o pohybu džihádistů v obtížně přístupných horách mohli Francouzi islamisty rozprášit a sever osvobodit. Francie za to Tuaregům slíbila podporu jejich úsilí o autonomii a zprostředkovala rozhovory s nepříliš ochotnou malijskou vládou v Burkině Faso, které vyústily v předběžnou mírovou smlouvu. Malijská armáda se vrátila do severních měst s výjimkou Kidalu, kam ji Tuaregové odmítli pustit s tím, že se tuarežským obyvatelům mstí za loňské povstání.

Mírová smlouva však neřeší základní etnický problém v Mali. Tuaregové v ní pouze souhlasí s příměřím a konáním voleb a přítomností mezinárodních vojáků i v Kidalu. Proto ji kritizují obyvatelé Mali, kteří Tuaregům vyčítají celou situaci a paušálně všechny obviňují z porušování lidských práv v době povstání. Smlouva nenutí Tuaregy ke složení zbraní, ale také jim nic nezaručuje. Seriózní jednání o jejich budoucím postavení má začít až po volbách a teprve podle jeho výsledků dojde k odzbrojení.

Mírová mise MINUSMA umožní stažení francouzských vojáků, které má skončit v srpnu po volbách. V Mali jich však dál zůstane asi tisíc, protože v zemi stále není bezpečno a islamisté nepřestávají podnikat výpady z hor i sebevražedné útoky. Cesta k obnovení klidu bude ještě dlouhá – stejně jako cesta Tuaregů k autonomii, kterou jim mírová smlouva vágně slibuje. Neexistují ani záruky, že ji nově zvolená vláda dodrží.