Národní muzeum umění královny Sofie patří k nejprestižnějším kulturním institucím v metropoli španělské monarchie, vedle Museo del Prado a Museo Thyssen-Bornemisza. O to děsivější je skandál, k němuž v jeho útrobách došlo 14. února.

Jak v titulku a bez servítků uvedl španělský internetový deník ok diario: „Rasismus ve státním muzeu (Racismo en un museo del Estado).“ Pokud se někomu zdá termín rasismus nepatřičný, pak ano – šlo o učebnicový příklad antisemitismu. Co se stalo? Než si to objasníme, budiž připomenuto, že umělecké muzeum královny Sofie spadá pod jurisdikci ministerstva kultury a je financováno ze státního rozpočtu. Kulturní instituci navštívily tři turistky z Izraele, starší ženy, a zažily velice nekulturní zacházení. Jenom proto, že u sebe měly židovské symboly – vlajku Izraele a Davidovu hvězdu. Návštěvnice doprovázela Španělka z Madridu, praktikující katolička. Toto muzeum, které naprosto běžně pořádá protiizraelské protesty, považovalo za nepřijatelné, aby zmíněné tři ženy měly zmíněné symboly. Incident začal tím, že někteří návštěvníci, kteří se nacházeli spolu s Izraelkami ve stejném sále, je začali neurvale obtěžovat. Vykřikovali urážky jako „genocidní maniaci“ a „vrahové“. Ženy jsou v důchodové věku a jedna z nich, původem z maďarské diaspory, měla rodiče, kteří zahynuli v pekle holocaustu.

Pak se stalo něco neuvěřitelného. Místo toho, aby napadené návštěvnice muzeum chránilo a vedlo k pořádku verbální útočníky, stal se pravý opak. Zástupce muzea nařídil jednomu z členů bezpečnostní agentury, aby izraelské návštěvnice vykázal. Proti těm, kdo nepokoj vyvolali, nikdo nikterak nezasáhl. Jinými slovy, samo muzeum se zapojilo do tohoto antisemitského incidentu. Španělská průvodkyně izraelských turistek člena ochranky upozornila na to, že by se měl zaměřit na ty, kdo konflikt vyprovokovali, nikoli na oběti. Bylo jí však řečeno, že izraelské ženy musí odejít, protože některým návštěvníkům jejich přítomnost vadí a jejich symboly je obtěžují. Navíc izraelské ženy vyzval, aby své předměty skryly, protože podle jeho úsudku (nejspíš ale úsudku vedení muzea) je nemohou vystavovat. Průvodkyně mu marně připomínala, že nošení náboženských symbolů či vlajek není nezákonné, a že z jeho strany jde o svévolný zásah v oficiální instituci vlády Španělského království, provedený personálem ve službách státního orgánu. Portálu ok diario pak řekla, že je nepřijatelné, aby někdo, kdo se nedopustil žádného protiprávního jednání, musel něco takového zažít v oficiálních prostorách podléhajících vládě Španělska. „Měly na sobě zcela běžné židovské symboly, nijak urážlivé, podobně jako když někdo přijde v tričku fotbalového klubu nebo s vlajkou své země, nic víc,“ vysvětlila a dodala: „Jakmile jsme přišly na místo a bylo zřejmé, že návštěvnice jsou Židovky, čelily jsme zjevnému projevu nepřátelství ze strany některých zaměstnanců muzea. Bylo to nehorázné, nepřijatelné.“

Nejde přitom o žádnou výjimku potvrzující jinak chvályhodné pravidlo, právě naopak. Je to další neblahá ukázka toho, jaké ovoce produkuje nenávistná protiizraelská politika nynější španělské socialistické vlády. Nejde přitom o kritiku Izraele, která je legitimní, ale o to, že se oficiální protiizraelská rétorika stále více přetavuje do hanebného antisemitismu. Příkladů, kdy izraelští turisté čelili ve Španělsku podobným excesům (vyhazování z restaurací apod.), existuje celá řada. Vrcholem pak bylo protiizraelské šílenství, které drsným způsobem narušilo průběh loňského prestižního cyklistického závodu Vuelta a España, což si ovšem levicový premiér Sánchez pochvaloval a agresivním propalestinským narušitelům akce vyjádřil svůj hluboký obdiv. Místo toho, aby fanatiky jednoznačně odsoudil. Jeho protiizraelská nenávist je vskutku bezmezná. A protože ryba smrdí od hlavy, nelze se divit atmosféře, kterou vládní politika Madridu generuje. Výsledkem je nechutný incident, o němž tu referujeme.

Server novin The Jerusalem Post upozorňuje na paradox. Muzeum královny Sofie je jednou z těch státních institucí, které se podílejí na vládní protiizraelské agendě, opakovaně vyvěšují palestinské vlajky a v souladu s levicovým vedením ministerstva kultury aktivně participují na démonizaci a kriminalizaci izraelského státu. Ten paradox spočívá v tom, že za malou vlaječku izraelské turisty z muzea vyhodí, ale velká palestinská vlajka na jeho budově umístěna být může. Vedoucí izraelské ambasády ve Španělsku, toho času chargé d’affaires Dana Erlichová, zdůraznila, že izraelská vlajka není ničím, co by mělo být považováno za provokaci, ale symbolizuje tisíce let historie židovského národa. Dodala: „Je pokrytecké, že jiné vlajky a projevy dezinformací jsou v tomto muzeu přijímány bez problémů, zatímco naše vlajka je vnímána jako něco provokativního.“ Pokrytecké ano, leč pro dnešní levicové Španělsko příznačné. Španělská nezávislá organizace ACOM (Action and Communication on the Middle East) přistoupila k činu a 16. února oznámila, že proti muzeu zahájí právní kroky kvůli tomu, co považuje za nepřímou diskriminaci a možnou podporu narativů nenávisti vůči Státu Izrael a židovsko-izraelské komunitě, nota bene praktikovanou veřejnou institucí financovanou všemi španělskými daňovými poplatníky. Podle názoru vedení ACOM se veřejná instituce nesmí stát platformou pro sektářský aktivismus (čehož jsme právě v tomto muzeu svědky).

Připraveno exkluzivně pro Neviditelného psa.