Po 16 letech u moci opouští konzervativní strana Fidesz Viktora Orbána vládní koalici, poté co opoziční strana Tisza včera drtivě vyhrála parlamentní volby.

Tisza by ve 199členném parlamentu měla získat 138 mandátů, přičemž k ústavní většině potřebuje 133 křesel. Fideszu by připadlo 55 křesel a krajně pravicová strana Naše vlast by v parlamentu měla šest zástupců. Premiér Orbán několik hodin po uzavření volebních místností poblahopřál Péteru Magyarovi k volebnímu vítězství.

Volební účast byla nejvyšší od pádu komunismu v Maďarsku, dosáhla 79,56 %. K volbám přišlo na 5,8 milionu voličů.

Viktor Orbán je západními elitami kritizován jako autokrat, Ano, státní i většina soukromých médií ho neúnavně podporuje. To však nikdy nebylo důvodem, proč byl Orbán třikrát znovu zvolen. Zvítězil proto, že dělal to, co dělá každý dobrý demokratický politik: zajišťoval mír a prosperitu země při respektování národních zájmů a hodnot.

Byl bezpochyby jedním z mála současných politiků, který opíral své kroky o ucelený ideologický rámec, byl to on, kdo definoval koncept „neliberální demokracie“. Viděl dál, než mnozí jiní, mám za to, že v tomto ohledu jej dějiny teprve docení.

V letech 2010 až 2022 maďarská ekonomika pod vládou Fideszu stabilně rostla a bývalé komunistické zemi poprvé přinesla pohodlí a jistý luxus. Maďarsko hrdě odmítlo přijmout jakékoli z milionů migrantů ze Středního východu, kteří v posledním desetiletí zaplavili Evropu. Stejně tak se Maďarsko nenechalo vtáhnout do rodícího se konfliktu na Ukrajině.

Tyto postoje možná rozzlobily elity Evropské unie, ale není pochyb o tom, že se těší stabilní podpoře obyčejných Maďarů. Mnozí ze současných západoevropských lídrů dnes pravděpodobně Maďarsku jeho migrační a azylovou politiku tiše závidí, přesto, že Brusel je nutí mluvit a jednat jinak.

Orbán měl v minulosti také tu výhodu, že kandidoval proti značně zdiskreditované středolevicové opozici zaměřené na Budapešť a velká města. Tuto cestu Maďaři v roce 2010 rozhodně odmítli poté, co socialisté přivedli ekonomiku na mizinu.

Orbán v neděli prohrál, protože po svém rozhodujícím znovuzvolení v roce 2022 přestal dávat pozor. Klientelismus, který v Maďarsku nikdy nebyl hluboko pod povrchem, se zdál narůstat. Skandál s presidentskou milostí, kdy elity Fideszu omilostnily pedofila ze svých kruhů, což nakonec vedlo k rezignaci prezidentky a ministra spravedlnosti, přispěl k rozšiřujícímu se pocitu, že Fidesz nyní slouží spíše svým vlastním lidem, než celému národu.

Orbánova vláda také postupem času přestala přinášet materiální prosperitu. Inflace v Maďarsku je od roku 2022 mnohem vyšší než jinde v Evropě a reálný HDP v podstatě stagnuje. Země není v recesi, ale je ve čtvrtém roce stagnace – a to nikdy není dobrá zpráva pro úřadující vládu. A u volebních uren nakonec rozhodují nikoliv kulturní války, ale peněženka.

Každá západoevropská vláda, která zažila podobný skandál a čelí ekonomické stagnaci, by realisticky očekávala, že při volbách ji čeká střídání. To se stalo britským konzervativcům v letech 1997 a 2024, a totéž teď dostihlo Viktora Orbána.

Předvolební průzkumy příznivé vládě do poslední chvíle předpovídaly to, čemu všichni chtěli věřit, totiž že Orbán má šanci na znovuzvolení. Střízlivým pozorovatelům však bylo vesměs jasné, že časy Fideszu po 16 letech končí. Skutečnost, že mnoha fandům a spojencům – a patří k nim i Trump a jeho administrativa – se to jeví tak překvapivé, však tuto drtivou porážku ještě více zdůrazňuje. Zdá se, že mediální impérium, které Orbán vybudoval, odměnilo svého tvůrce mediální bublinou na rozloučenou.

Lídr strany Tisza Péter Magyar dokázal zformovat pozoruhodnou formaci – strana, která existuje v podstatě jen na sítích, si udržuje středopravicovou identitu a zároveň spoléhá především na středolevicové voliče. Volební majstrštyk, avšak vyhovět všem po volbách bude více než obtížné.

Nová vláda bude jistě brzy odměněna obnovením pozastaveného financování z Evropské unie, což jí v rozjezdu nepochybně pomůže. Nijak to však zemi neochrání před energetickou nejistotou, nezruší to napojení na ruský plynovod ani nezmění geopolitickou realitu.

Magyarovi pomohla také jistá míra samolibosti u moci pohodlně usazeného Fideszu. Když na počátku roku 2010 rostla popularita krajně pravicových nacionalistů z Jobbiku, Orbán šikovně převzal část jejich témat a odpor proti migraci učinil svým programem. Taková myšlenková hbitost však letos Fideszu scházela, místo toho jsme byli svědky, jak vláda nabízí stále více téhož. Místo aby udělala téma z chátrajícího zdravotnictví, přisypala ještě více dotací pro rodiny a důchodce.

Pokusila se také strašit spojováním Magyara s ukrajinským vůdcem Zelenským, i když je zcela nepravděpodobné, že by se Maďarsko nechalo vtáhnout do války, která je již roky v patové situaci a které veřejné mínění nijak nefandí.

Co bude následovat? K čemu vlastně Peter Magyar dostal od voličů mandát? Bude pokračovat orbánismus bez Orbána, nebo se nová vláda pokusí dočista demontovat celý „neliberální“ režim? Ústavní většinu by na to měla. Ale čím jej vlastně nahradí?

Bruselská elita si jistě myslí, že zvítězila, a prozatím tomu tak skutečně může být. V Bruselu se také radovali, když v Polsku v roce 2023 koalice Donalda Tuska sesadila konzervativní vládu Práva a spravedlnosti. Tuskovi však vítězství zhořklo, když loni zvítězil pravicový prezidentský kandidát Karol Nawrocki. Zdá se, že vítězství může být pomíjivé.

Maďarský populistický národní konzervatismus je sice na ústupu, prohranými volbami ztratil politickou moc, ale jako ideologie ještě zdaleka nemusí být poražen. Nebo bude znamenat porážka Fideszu jeho zánik? A jak se Viktoru Orbánovi podaří zúročit volební porážku? To, jak se vypořádá s touto nesnadnou výzvou, nepochybně napoví, zda byl vskutku jen obratným populistou a cynickým pragmatikem, nebo zda mají pravdu ti, kteří v něm viděli „intelektuálního lídra“ evropské národně-konzervativní pravice.