Přesto však propagační akce kolem Trianonu nejsou než jakýmsi „vedlejším produktem“ v činnosti Jobbiku. Soustřeďuje svou činnost na vnitřní politiku a tam také sklízí největší úspěchy. Využívá pro své cíle sociální napětí, zvýšené hospodářskou krizí a dávné předsudky. Hlavními nepřáteli jsou Cikáni, Židé, členové jiných menšin, velmi výrazně homosexuálové. Jobbik má podíl na vytvoření tzv. „Maďarské gardy“ a úzce s ní spolupracuje. Garda má uniformy připomínající maďarské fašisty Šípových křížů, má velmi podobné symboly, používá vlajky, které za války vlály nad fašistickými jednotkami vraždícími Židy; pořádá pochody v obcích se značným podílem romského obyvatelstva, aby Romy zastrašila. Je charakteristické, že největší podíl hlasů obdržel Jobbik v oblastech, ve kterých z různých důvodů panuje napětí mezi místním „maďarským“ a romským obyvatelstvem. Tisk Jobbiku přisuzuje Cikánům skoro každý zločin, jehož pachatel ještě nebyl dopaden, a soustavně píše o „romské“ – nebo spíš „cikánské zločinnosti“ a požaduje zrušení tzv. „pozitivní diskriminace“ Romů, t.j. zvláštní starostlivosti o jejich vzdělání a zaměstnanost.
Jobbik tvrdí ve své propagandě, že mezinárodní kapitál – a především izraelský a židovský – „kolonizuje Maďarsko“. Jelikož prý izraelské obyvatelstvo se cítí být ohroženo Palestinci, statisíce Izraelců plánují přesídlit do Maďarska a v zájmu toho vykupují maďarskou půdu. Řečníci Jobbiku se přitom odvolávají na hanebně zneužitý – pravda, ne příliš vydařený a od té doby několikrát poopravený – projev prezidenta Perese, který o úspěších izraelského zahraničního obchodu mluvil jako o „odkoupení Manhattanu, Polska a Maďarska“. Zrovna v těchto dnech byl Jobbik maďarským soudem odsouzen za nactiutrhačství, protože obvinil vůdce pravicové konzervativní strany Fidesz, že prý podepsali s izraelským vedením tajnou dohodu o izraelském pronikání do Maďarska. Stojí za to poznamenat, že zástupci Jobbiku se u soudu ani nepokusili svá původní tvrzení doložit.
Kandidátka č. 1 Jobbiku a nyní už poslankyně evropského parlamentu, Kristina Morvaiová, napsala, že lituje, že Židé nepoužili své zabalené kufry (o kterých říkají, že je mají stále připravené) a neodjeli včas z Maďarska. Židům, „kteří se vydávají za maďarské vlastence“, vzkázala, aby „se raději bavili se svým maličkým obříznutým chvostíkem, než aby se starali o její projevy“. Proti tomuto slovníku a této rétorice vystoupilo mnoho vedoucích maďarských společenských činitelů, mezi nimi i bývalý ministr zahraničí Géza Jeszenszki – ale vedoucí Jobbiku asi předpokládají, že tato rétorika zvyšuje jejich popularitu v řadách jejich příznivců. Kandidátka č. 4 Jobbiku do Evropského parlamentu, Judit Szimaová a hlavní redaktorka časopisu, vydávaného tzv. „Odborovým svazem činorodých policajtů“, nenašla nic, co by se mohlo vytknout článku stálého účastníka časiopisu, Imreho Postu, podle kterého „být antisemitou je nejenom právem, nýbrž povinností každého sebevědomého Maďara“ a že „Maďaři se musí připravit na ozbrojený boj proti Židům“ (!). V dalším článku pak napsal, že si sice dovede představit i mírové řešení tohoto konfliktu, ale jen za podmínky, že „naše sionistická vláda přesídlí do Tel-Avivu, protože je to ona, která konflikt vyvolává“. Časopis této „Odborové organizace“ uveřejnil také článek, podle něhož společenské napětí v Maďarsku hrozí vypuknutím ozbrojených srážek mezi romským a maďarským obyvatelstvem. Toto napětí prý „slouží zájmům židovských kruhů, které si spokojeně mnou ruce“. Maďarské zákony – nebo spíš jejich interpretace prokuraturou a soudy – ztěžují podání žaloby proti autorům takových článků. Prokurátoři a soudci tvrdí, že článek nepodněcuje k násilí, pouze připravuje k obraně před možným násilím.
Nacionalistický přístup Jobbiku se projevuje také v ústředním předvolebním heslu strany: „Maďarsko patří Maďarům!“ I v samotném Maďarsku mnozí poukázali na to, jak dvojsečné je toto heslo, vždyť fakticky vylučuje z maďarského státního společenství všechny členy nemaďarských národností. Ale víc než to: podkopává postavení maďarských menšin v sousedních státech. Jaký osud by čekal maďarskou menšinu, kdyby jako odpověď na heslo „Maďarsko patří Maďarům“ bylo vydáno heslo „Rumunsko patří pouze Rumunům“ anebo „Slovensko Slovákům“?
Tak to většinou bývá: zaslepený nacionalismus škodí nejenom nenáviděným sousedům, nýbrž i vlastnímu národu. Trianonem to ani nezačíná, ani nekončí. Vůdcové Jobbiku vědí, že v nynější mezinárodní konstelaci, v Maďarsku, které je členem Evropské unie, je revize Trianonu „neprodejné zboží“: šance dosáhnout jakoukoli územní revizi je mizivá. Naproti tomu zdá se být dost opodstatněnou domněnka, že získá-li Jobbik podíl na moci v Maďarsku, Romové, Židé a členové jiných menšin budou mít dobré důvody pro obavy.
Tel-Aviv