LONDÝN: Kolektivní gesto vůči establishmentu
Jako každý víkend, čeká Londýn i tuto sobotu pestrá směsice velkých kulturních, sportovních, gastronomických i řemeslných událostí. V centru města se také očekávají mimořádně masivní a politicky výbušné protestní pochody, kvůli nimž bude policie na nohou. V ulicích se totiž ve stejný čas sejdou dva ostře vyhraněné „tábory lidu“.
Pod heslem Unite the Kingdom (Sjednoťte království) je na sobotu 16. května plánován masový pochod, za nímž stojí známý pravicový aktivista Tommy Robinson. Pochod má být demonstrací na obranu svobody projevu a protestem proti islamizaci západních zemí nekontrolovanou migrací. Podobná akce loni v září přilákala podle odhadů 110 000 až 150 000 lidí, podobná účast se čeká i nyní.
Pochod se má konat souběžně s každoroční pro-palestinskou demonstrací Nakba 78, kterou pořádá koalice propalestinských a levicových organizací a hnutí k výročí Dne Nakba. Ten připomíná vysídlení Palestinců během arabsko-izraelské války v roce 1948, známé v arabštině jako al-Nakba neboli „katastrofa“. Organizátoři obviňují Robinsona z toho, že si datum 16. května vybral záměrně jako provokaci a jejich pochod má být také protestem proti „krajní pravici“.
„Demonstrujeme proti britské krajní pravici, která oslavuje rasismus a brutalitu Izraele. Naše jednota a solidarita jsou silnější než jejich nenávist a rozdělování,“ tvrdí organizátoři.
Robinson tentokrát do příprav pochodu aktivně zapojil své zahraniční přátele a příznivce, především evropské národně-konzervativní aktivisty, tvořící síť MEGA, tedy Make Europe Great Again, po vzoru populistického trumpistického hnutí MAGA. Tyto kruhy sdílejí odpor ke globalismu, masové migraci, progresivistické politice a akcentují křesťanské kořeny západní civilizace. Ambicí organizátorů je vytvořit z londýnského pochodu širší mezinárodní manifestaci, proto jedním z hesel je také Unite the West (Sjednoťte Západ).
„Je čas přejít od tradiční stranické politiky k rozsáhlé mobilizaci veřejnosti,“ říká Tommy Robinson. „Nastal okamžik, kdy je třeba přejít od protestů k široké kampani za oživení židovsko-křesťanského dědictví našeho kontinentu.“
Premiér Starmer, který se právě vzpamatovává z debaklu Labouristů v místních volbách počátkem května, neopomněl zdůraznit, že Robinsonův pochod je „zaměřen na konfrontaci a zastrašování“ britské multikulturní společnosti.
Make Europe Great Again: Alice Cordier (Francie), Filip Dewinter (Belgie) a Tommy Robinson (UK), květen 2026
Zákaz vstupu do Británie pro Robinsonovy příznivce
Vláda proto sahá k mimořádným opatřením a hodlá zabránit vstupu na půdu Spojeného království všem zahraničním „krajně pravicovým agitátorům“, oznámil premiér. „Nedovolíme, aby lidé přijížděli do Velké Británie, aby ohrožovali naše komunity a šířili nenávist v našich ulicích.“
Ministryně vnitra Shabana Mahmood má pravomoc zrušit povolení ke vstupu do země a podle dostupných informací již více než sedmi osobám byl znemožněn příjezd v souvislosti se sobotním pochodem.
Premiér později upřesnil, že vláda plánuje rozsáhlé politické změny zaměřené na konfrontaci s tím, co nazval „velmi nebezpečnými protivníky“, kterým země čelí, ačkoli neupřesnil, koho má na mysli.
Toto oznámení vyvolalo ostrou reakci Tommyho Robinsona, který v příspěvku na síti X obvinil Starmera z politické cenzury a z klamání veřejnosti a dodal, že „tento ubohý mužíček nemluví za Spojené království“.
Plány na sobotní pochod zůstávají beze změny. „Nic nemůže zastavit to, co se blíží,“ uzavřel Robinson. Robinson vyzval účastníky pochodu, aby nenosili roušky, nepili nadměrně alkohol a chovali se pokojně a uctivě.
Levicové organizace pochod samozřejmě kritizují a snaží se jej vykreslit jako srocení radikálních živlů a pravicových extrémistů. Prý hrozí „obviňování uprchlíků a šíření strachu“.
I loňský zářijový pochod byl pro média oříškem – jak o něm referovat, když účastníci byli tak obyčejní! Žádní chuligáni nebo neonacisté, ale normální Britové, lidé z celé země, lidé všech ras, náboženství a věkových skupin, včetně rodin s dětmi. Pochod byl, slovy lídra Reform UK Nigela Farage, „kolektivním gestem vůči britskému establishmentu, kterým se voliči cítí naprosto a ve všech ohledech zrazeni“.

