LIDÉ Z LODÍ: Hilarion a ti druzí
Mairead
Bylo jen otázkou času, kdy se přestane donekonečna omílat, že na seznamu cestujících byla irská nositelka Nobelovy ceny míru za rok 1976 Mairead Corriganová. Aktivistka nejen v procesu mírového narovnání v konfliktu mezi náboženskými denominacemi v Severním Irsku. Netají se svými antiizraelskými postoji, které dává všemožně na odiv.
V dubnu 2004 nechyběla mezi těmi, kdo vítali Mordechaje Vanunua, jeruzalémským soudem usvědčeného vlastizrádce, když byl po osmnácti letech propuštěn z vězení. Trest mu byl vyměřen za vyzrazení přísně tajných informaci týkajících se izraelského jaderného programu.
O tři roky později se osobně vydala do Izraele k bezpečnostní protiteroristické bariéře, aby na místě protestovala proti její výstavbě. Pozoruhodná logika: „Mírová“ aktivistka aktivně demonstruje proti opatření, jež má prostým lidem přinést do života více míru. Ale asi jiného, než o jaký ona a stejně smýšlející lidé usilují.
Jejím posledním angažmá byla přítomnost na lodi Rachel Corrie, která se pod zástěrkou dopravení humanitární pomoci teroristickému režimu pokusila o provokaci v podobě narušení námořní blokády Pásma Gazy. Nepovedlo se. Plavidlo bylo izraelskými silami dopraveno do Ašdodu, kde se paní Corriganová vylodila a byla deportována ze země.
Nyní může přemýšlet o tom, do jaké protiizraelské provokace, nejlépe organizované muslimskou charitou napojenou na mezinárodní teroristické buňky, se zapojí příště.
Takže ještě jednou. Byla jen otázka času, kdy se přestaneme zajímat pouze o Mairead Corriganovou a všimneme si dalších osobností na seznamu pasažerů.
Annethe a Inge
Tak třeba poslankyně Bundestagu Annethe Rothová a Inge Hegerová. Obě zastupují levicové uskupení Die Linke (Levice), jehož významným představitelem je „Rudý Oscar“ (Lafontaine), levicový odštěpenec od SPD, v jejím čele v letech 1995 -1999 stál. Stranu Levice vytvořili bývalí sociální demokraté a východoněmečtí postkomunisté. Že právě její členky se zapojí do této provokace, překvapilo asi málokoho. Ostatně jejich předchůdci z bývalé SED (později SED-PDS, pak Die Linkenpartei.PDS a nyní Die Linke) mají s protiizraelskou propagandou bohaté zkušenosti.
Hanín a Raíd
Dva účastníci byli z Izraele. Poslankyně Knesetu za arabskou nacionalistickou stranu Balad Hanín Zoubiová a Raíd Salah, lídr jedné ze dvou větví Islámského hnutí v Izraeli. Zde jen malá poznámka. Dovede si někdo představit, že by v jakékoli arabské zemi existovala sionistická politická strana a měla své zástupce v tamním parlamentu? A jak dlouho po svém ustavení by přežila organizace s názvem Sionistické hnutí v Sýrii?
Dror a Gunilla
Leč zanechme úvah ze světa iluzí a zastavme se u dalšího cestujícího. Dror E. Feiler je telavivský rodák, dnes švédský hudební umělec. Že vám jeho jména nic neříká?
Napovím. Psal se leden 2004 a ve stockholmském Staten historiska museum byla instalována prazvláštní expozice. V bazenu naplněném krví (rudě zbarvená voda) plavala bílá loďka, na níž byl upevněn portrét Hanadi Jaradatové. Autory tohoto výjevu byli Dror E. Feiler a jeho žena Gunilla. Do mediálního povědomí vešla expozice poté, co ji během návštěvy poničil izraelský velvyslanec ve Stockholmu Avi Mazel. (Byl jsem jedním z těch, kdo mu za tento čin osobně písemně poděkoval. Jeho odpověď viz níže.)
Co vedlo ambasadora k tak nediplomatickému konání? Událost, k níž došlo o několik měsíců dříve. 4. října 2003 vstoupila do haifské restaurace Maxim osmadvacetiletá žena. Sebevražedná atentátnice. Když odpálila nálož připevněnou na těle, zůstalo v kaluži krve ležet 21 mrtvých. Nejmladší se jmenovala Noja Zer-Avivová. Byly jí dva měsíce. Zraněných odvezli do nemocnice jednapadesát.
Všechny zmařené životy má na svědomí žena, jejíž fotografie brázdila jezero krve na stockholmské výstavě. Hanadi Jaradatová.
Avi Mazel udělal správnou věc. Ve jménu všech obětí, jež se z restaurace Maxim už nikdy nevrátily …
Hilarion
To nejlepší na konec. Když jsem zjistil, že na jedné z lodí byl také Hilarion Capucci, vrátil jsem do blažených dob svého mládí. Je to starý známý ze zpravodajských relací roku 1974, kdy byl v Izraeli odsouzen ke dvanácti letům vězení za zneužití diplomatického statusu ve prospěch teroristů. Jako arcibiskup řecké melchitské katolické církve ve Svaté zemi organizoval pašování zbraní pro Palestinskou osvobozovací armádu. Měl pro teroristy mimořádnou hodnotu, neboť jeho jméno bylo na seznamu těch, kdo měli být propuštěni z izraelských věznic, když bylo v roce 1976 uneseno letadlo Air France na trase Tel Aviv – Paříž do ugandského Entebbe. Na svobodu se dostal o rok později – Izrael udělal gesto dobré vůle a vyslyšel přání Vatikánu.
Pozn. pro filatelisty: Známku s jeho portrétem vydaly ve své době poštovní správy Iráku, Libye,Súdánu a Sýrie.
Letos mu bylo osmaosmdesát. Slabost vůči těm, jejichž životní náplní je vraždit Židy, ho, zdá se, neopustila ani v požehnaném kmetském věku.
●
Jak patrno, lidé to jsou různí. Jedno ale mají společné. Raněni selektivní slepotou, vědomě přezírají zločiny těch, s nimiž sympatizují. Protože hluboce nenávidí demokratický Izrael.
... odpověď tehdejšího izraelského velvyslance ve Švédku Zvi Mazela na podpůrný dopis autora blogu