Ta podobně jako evropští představitelé stroze prohlásila, že by Kaddáfí udělal lépe, kdyby dal přednost požadavkům vlastního lidu a odstoupil a pomohl tak nastolit změny, po kterých lid Libye touží. Bylo zajímavé, že na situaci reagovalo Turecko, které dlouho váhalo se zaujetím ostrého postoje vůči Kaddáfímu, a reakcí Ankary bylo dost nečekaně diplomatické uznání prozatímní vlády opozice v Benghází. Navíc turecký ministr zahraničí Ahmet Davutoglu nejen přiletěl do sídla prozatímní opoziční vlády a zopakoval, že přišel čas, aby Kaddáfí odstoupil, ale přivezl sebou už druhý balík finanční pomoci ve výši 200 milionů dolarů, po tom prvním stomilionovém před měsícem.

Pak se však začaly dít jaksi už poněkolikáté podivné věci. Africká unie po dvoudenním summitu v hlavním městě Rovníkové Guineje Malabo přišla opět s novým návrhem na "mírové řešení" konfliktu mezi libyjským lidem a režimem. Už vlastně potřetí a s návrhem, který není zcela nový a který nejdříve opoziční mluvčí Abdel Hafíz Ghoga odmítl se slovy, že důvodem je, že neobsahuje odchod Kaddáfího, jeho synů a jeho nejbližších stoupenců. Mezitím ale vůdce prozatímní vlády Mustafa Abdul Džalíl připustil, že Kaddáfí může klidně dožít na penzi v Libyi, pokud se vzdá veškeré moci. Džalíl měl upřesnit výrok pro agenturu Reuters, že taková nabídka opozice byla učiněna jako – cituji -- "pokus o mírové řešení, a že tedy Kaddáfí rezignuje, nařídí vojákům stažení zpět do kasáren a pak se může rozhodnout, zda dožije v Libyi či v zahraničí". Džalíl dodal: "Pokud si bude přát zůstat v Libyi, my určíme místo, kde to bude a pod mezinárodním dozorem a ten zajistí dohled nad všemi jeho pohyby" a poznamenal, že nabídku učinil před měsícem a nedostal na ni dosud žádnou odpověď.

Mezitím Africká unie zveřejnila podrobnosti svého návrhu, jehož jediným novým bodem je, že mírových jednání se nebude Kaddáfí účastnit. Jinak by mělo být vyhlášeno okamžité příměří a ukončení bezletové zóny vyhlášené OSN a vynucované letouny NATO a obě strany konfliktu by měly požádat OSN o vyslání mírových jednotek do země, tak jako v předchozích návrzích Africké unie. Dalším a ještě spornějším bodem návrhu Africké unie mělo být doporučení členským zemím pozastavit uznání výroku Mezinárodního trestního soudu o vydání zatykače na Kaddáfího, jeho syna Saifa a šéfa Kaddáfího rozvědky al-Sannusiho, neboť prý zatykač "vážně komplikuje nalezení politického řešení krize". Zajímavé je, že tuto část návrhu dost vehementně přivítal i mluvčí Kaddáfího Músa Ibrahim, i když třicítka afrických zemí jurisdikci zmíněného Mezinárodního trestního soudu uznává a "pozastavení" platnosti zatykače či otevřené nekonání v souladu s ním je právně neospravedlnitelné.

Prozatímní vláda opozice v Benghází naznačila, že pokud by měla o celém návrhu Africké unie uvažovat, musela by od ní obdržet řadu záruk ještě před vyhlášením navrhovaného příměří, a tak se někteří experti domnívají, že návrh skončí stejně jako ty předcházející, tedy že bude nakonec odmítnut. Pozoruhodné ovšem je, že za návrhem stojí opět kontroverzní jihoafrický prezident Zuma, který je obviňován z nedostatku vůle čelit zimbabwskému diktátoru Mugabemu a pomoci tamní opozici a s Kaddáfím se před konfliktem těšil nadstandardním vztahům. Ještě pozoruhodnější je, že Zuma se měl účastnit dnešního jednání generálního tajemníka NATO Anderse Fogha Rasmussena s ruským prezidentem Medvěděvem v černomořském letovisku Soči, neboť diskuse o Libyi tam měly být podle ruské vlády klíčovým bodem jednání. Jak známo, Rusko se už delší dobu cítí ohledně Libye vyšachováno ze hry a jen neochotně se postavilo za odchod Kaddáfího. Výsledky jednání v Soči – i když je možné, že nebudou plně zveřejněny – mohou být pro řešení odchodu Kaddáfího ze scény značně důležité. Bude tedy zajímavé číst mezi řádky oznámení výsledků oné pozoruhodné schůzky a ještě zajímavější budou reakce z Benghází..

Vysíláno na ČRo 6, publikováno na www.rozhlas.cz/cro6