Turecký parlament přilil olej do ohně. Tak to vnímají v Káhiře. Krátce poté, co zákonodárci v Ankaře schválili vyslání tureckých vojáků do Libye, nejvyšší místa v zemi na Nilu se hlasitě ozvala.

Ovšem ještě předtím, na konci roku 2019, se v Káhiře sešla Arabská liga. Z iniciativy Egypta, který se cítí Erdoganovou expanzí nejvíce ohrožen. Závěrečné komuniké „potvrdilo nutnost zabránit jakémukoli zahraničnímu vměšování“; mimo jiné proto, že podle Ligy by usnadnilo pohyb teroristů ze zahraničí do Libye. (Odkud? Čtěte dál.)

Arabská liga znovu potvrdila závazek podpory jednotné a svrchované Libye a její územní celistvosti, jakož i podpory politického procesu usmíření úplnou implementací Libyjské politické dohody z roku 2015. To jsou obecné diplomatické formulace, byť zajisté upřímně míněné.

Web egyptských novin Al Ahram současně ale informoval, že Egypt zopakoval svou pevnou podporu východní Libyjské národní armádě a jejímu veliteli Khalifu Haftarovi (to je jedné ze dvou hlavních stran konfliktu, tou druhou je Sarrajova vláda kontrolující západ země) a zdůraznil, že „odmítá jakoukoli formu intervence do libyjských domácích záležitostí“.

To bylo na Silvestra.

Že vztahy mezi Káhirou a kabinetem Fayeza Sarraje nejsou právě idylické, dokládá následující diplomatický incident. Na Nový rok 2020 Sarrajova vláda (sídlí v Tripolisu) poděkovala jen některým zemím účastnícím se káhirského zasedání, podle webu Al Ahramu jmenovitě Kataru, Súdánu a ministrům zahraničí Tuniska, Alžírska, Maroka a Mauretánie, „za jejich podpůrný postoj k Libyi“.

Nikoli Egyptu a to Káhiru roztrpčilo. Mluvčí káhirského ministerstva zahraničí Ahmed Hafez uvedl:

Není divné, že vláda v Tripolisu poděkovala jen některým arabským zemím za jejich podpůrný postoj během včerejší (31/12) schůzky (Arabské ligy) a jiným ne? Vždyť pozvání přišlo z Egypta a také návrh usnesení byl egyptskou iniciativou. Poděkování proto patří všem arabským zemím za jejich jednotný postoj, kterým odmítají jakékoli zahraniční zásahy v Libyi.

Mluvčí Hafez pravdu má, byť postoji Tripolisu se nelze divit, když Egypt veřejně deklaroval pevnou podporu (firm support) protistraně (která ovšem není nepochopitelná: Haftar je důsledným bojovníkem proti islamistům a teroristům, stejně jako egyptský prezident).

Ve čtvrtek 2. ledna 2020 situace eskalovala:

Jak již řečeno, turecký parlament schválil - nadpoloviční většinou hlasů (325 pro, 184 proti, celkem 600 členů sněmovny) - nasazení turecké armády v Libyi a vyvolal tím nejen v této zemi mimořádnou aktivitu:

- Generál Haftar, vládce „východu“ Libye, vyzval obyvatelstvo na území pod kontrolou jeho Libyjské národní armády k mobilizaci proti tureckým vetřelcům (až tam dorazí, pokud vůbec – Erdogan si nechal zadní vrátka: když se situace uklidní, intervence se konat nebude).

- Mezitím v Káhiře zasedala pod předsednictvím prezidenta Sisiho Rada národní bezpečnosti, která se zabývala „nejnovějším vývojem libyjské krize a rostoucí hrozbou zahraničního vojenského zásahu v Libyi“ a na závěr „přijala řadu opatření proti možným hrozbám vůči egyptské národní bezpečnosti“.

Týž den egyptské ministerstvo zahraničí vydalo prohlášení, v němž „důrazně odsoudilo“ (obr. níže) hlasování tureckého parlamentu ohledně vyslání vojsk do Libye. S tím, že jde o hrubé porušení mezinárodního práva a rezolucí Rady bezpečnosti OSN, zejména rezoluce 1970/2011, která vyhlásila vůči Libyi zbraňové embargo.

Egypt je dále přesvědčen, že turecká vojenská intervence do Libye by „ohrozila národní bezpečnost arabských zemí obecně a konkrétně pak národní bezpečnost Egypta“, což vyžaduje „přijetí všech potřebných opatření na ochranu arabských zájmů“. Káhira dále obvinila Turecko z podpory teroristických organizací, které jsou do Libye přepravovány ze Sýrie (další to země, jež se stala obětí turecké rozpínavosti – LS). Tady už byla egyptská strana konkrétnější: víme, z čeho také má obavy.

Závěrem Egypt ve svém stanovisku uvádí, že jakékoli nasazení tureckých sil (v Libyi – LS) negativně ovlivní stabilitu středomořského regionu, a vyzval mezinárodní společenství, aby na tento krok reagovalo. (Což ovšem zůstane nevyslyšeno, neboť svět, i Západ, je ve vztahu k Libyi rozdělen: někdo podporuje Sarraje, někdo Haftara – LS.)

Ať tak či onak, už tak rozbouřený region se díky aktivitám tureckého prezidenta a jeho režimu stal ještě nebezpečnějším – a když je méně bezpečný Blízký východ, je méně bezpečný celý svět.

Takový byl začátek „prvního pracovního dne“ roku 2020. Co bude následovat? Brzy uvidíme. (Osobně si dovedu představit protiteroristické angažmá egyptské armády na východě Libye, jistěže na pozvání generála Haftara. Ale nepředbíhejme.)

Klíčový titulek na serveru Ahram Online ve čtvrtek 2. ledna 2020