LIBYE: Hrozí rozdělení a dlouhá občanská válka?
Největší obavu má hlavně z toho, kdyby došlo v této oblasti k nasazení vojenských pozemních sil NATO, že by se proti nim velmi rychle mohly spojit nejrůznější skupiny, které nyní bojují mezi sebou, a boje by se mohly protáhnout na dlouhou dobu.
Podle docenta Hepplera se naskýtá otázka, jestli politické cíle, ať už je považujeme za legální nebo si myslíme, že legalitu překračují, mohou být dosaženy jen útoky ze vzduchu. Rakouskému deníku Der Standard řekl: "Jsem skeptický, že je možné bránit civilní obyvatelstvo jen ze vzduchu. Vzpomeňte si na Srebrenicu. Tamější masakr, při němž zahynulo osm tisíc lidí, se stal právě v bezletové zóně. A podle mě ani svržení Kaddáfího není možné docílit ze vzduchu." Stejného názoru je i řada dalších odborníků v Evropě včetně českého vojenského analytika Lukáše Visingra, který říká: "Vzdušná podpora je nezbytná, ale válka se tak vyhrát nedá."
Problém podle Hepplera je hlavně v tom, že libyjský konflikt nemá jen dvě znepřátelené strany: V Libyi vládne chaos a v tomto chaosu je možné zahlédnout dvě občanské války: jednu na východě a jednu na západě země. A ve stejný moment je jih na straně Kaddáfího a je ochoten mu pomoci. A to ne proto, že by mu chtěl pomoci, ale protože tam lidé mají strach z rozdělení země. Ropa se nachází na východě Libye a jen dvacet procent na zbylém území. Pak ale ještě v Libyi existují různé kmeny, mafiánské organizace, žoldnéři a ty nynější chaos využívají úplně stejně jako extrémistické náboženské organizace, aby prosadily své vlastní zájmy A někteří nepřátelé Muammara Kaddáfího bojují dnes proti povstalcům jen proto, že se bojí odtržení východní, bohaté části Libye. A to je hlavní důvod, proč si docent Heppler myslí, že nálety nemohou v žádném případě takto komplikovanou situaci řešit.
V současné době tam existuje jen jedna relativně dobře organizovaná skupina, a to je Národní rada v Benghází, kterou zatím uznala Francie. Pan Heppler se ale domnívá, že cílem této Rady je právě odtržení východní části Libye od zbytku chudé země.
Když se pana Hepplera novináři v Německu zeptali, jak se chová za této situace Kaddáfí, odpověděl: "On je samozřejmě excentrický a velkohubý, ale v Libyi se chová jako brilantní taktik, jen proto se udržel více než třicet let u moci, a to hlavně díky tomu, že rozličné skupiny, které by mohly ohrozit jeho postavení, vždycky dokázal poštvat proti sobě. Viděno tímto prismatem mu vojenská intervence vlastně svým způsobem pomohla, protože už nyní se zdá, že jeho podpora na západě a na jihu je větší, než byla před intervencí. Kaddáfí se za této situace snaží všemi možnými způsoby tyto kmeny a skupiny připoutat k sobě, a to jak materiální pomocí, tak k tomu využívá i bohatě rozvětvenou rodinu. A to se mu daří, i když ho většina Libyjců nenávidí."
Lukáš Visinger zase v Respektu upozorňuje na to, že většina vojenské techniky, kterou má Kaddáfí k dispozici, nefunguje kvůli nedostatku náhradních dílů a špatné údržbě, a kolik mužů z armády přeběhlo k povstalcům, se neví, proto se těžko tamější situace posuzuje.
Zásadní otázka, na kterou teď bude Západ hledat odpověď, proto zní: V jakém momentě se může z této oblasti zase armáda stáhnout? Docent Heppler se domnívá, že odpovědět na tuto otázku je velmi těžké, protože intervence naopak tendence k dlouhodobé občanské válce, která tam začala již před leteckými útoky, se jen posílila. Před útoky byla ještě šance na vzájemný dialog, ale v okamžiku, kdy jedna skupina povstalců pozvala cizí vojska, jsou možnosti pro dialog nesrovnatelně horší hlavně proto, že pozice povstalců na východě je kvůli přítomnosti cizích armád ve vzduchu a na moři mnohem pevnější, než zbylých skupin.
My můžeme dodat: Tohle si zřejmě francouzský prezident Sarkózy ani někteří politici ve Spojených státech neuvědomili.
Vysíláno na ČRo 6, publikováno na www.rozhlas.cz/cro6
Autor je novinář a spisovatel
