Neviditelný pes

LIBYE. Bengházská šestka

30.7.2007

Když vyšlo v listopadu 1998 najevo, že značný počet dětí dříve hospitalizovaných v nemocnici El-Fath v libyjském Benghazi je infikován HIV, byla libyjská veřejnost pochopitelně rozhořčena. Dnes je konečný počet nakažených udáván číslem 426, z nichž dosud více než 50 zemřelo. Jedná se o nejrozsáhlejší nemocniční epidemii HIV v historii.

Libyjské úřady vzápětí uvěznily všechny zahraniční zdravotnické pracovníky v nemocnici zaměstnané: Filipínce, Poláky, Maďary, Bulhary a Palestince. Z nich bylo nakonec šest formálně obviněno ze záměrného šíření infekce. Byli to palestinský lékař doktor Ahmed Ashraf Al-Hadjudi a bulharské zdravotní sestry Snezhana Dimitrova, Nasya Nenova, Valentina Siropulo, Valja Chervenyashka a Kristiana Vylcheva. Libyjský diktátor Kaddáfí skupinu nejprve obvinil ze spolupráce se CIA a Mossadem, později ale toto obvinění stáhnul. Tato verze byla nahrazena obviněním z infikování dětí HIV za účelem lékařských experimentů.

Na žádost libyjské vlády byl už koncem prosince 1998, ještě před zadržením zahraničních pracovníků, vyslán do nemocnic v Benghazi, Sirte a Tripoli tým expertů Světové zdravotnické organizace (WHO). Jeho zpráva nebyla nikdy uveřejněna a je dosud klasifikována jako tajná, nicméně je známo, že konstatovala flagrantní porušování standardních protiinfekčních opatření, jako používání dlouhodobě zavedených nitrožilních katétrů k podávání léků, sdílení a opakované používání injekčních stříkaček bez řádné sterilizace, chybějící kontejnery na ostré infikované předměty, nedostatek ochranných rukavic, sterilizátorů a spaloven a další závady.

Nabízí se tu doměnka, že zpráva byla pro libyjské odpovědné zdravotnické orgány natolik zničující, že musela být utajena a muselo být nalezeno jiné vysvětlení, stravitelné pro veřejnost a sloužící politickým cílům režimu. Následovalo několik dalších vyšetřování a a zpráv, z nichž ta konečná byla vypracována profesory Lucem Montagnierem a Vittoriem Colizzim na objednávku libyjské vlády a předložena jako důkazní materiál u soudu. UNESCO zorganizovalo návštěvu profesora Colliziho v Benghazi, kde měl přístup k dokumentaci všech pacientů a všem dostupným krevním vzorkům, které byly poté vyšetřeny v několika nezávislých evropských laboratořích. Spolupracovaly také četné evropské nemocnice, ve kterých bylo mnoho infikovaných a onemocnělých dětí léčeno. Z vyšetřování vyplynulo, že oddělení, na kterém epidemie vypukla, bylo těžce kontaminováno již před příchodem bulharských sester, které tam nastoupily v březnu 1998, a že k dalším novým nákazám došlo ještě v březnu 1999, kdy již byly bulharské sestry ve vězení. Rozsah nákazy byl vysvětlen vysokou virulencí inkriminovaného kmene HIV, nadměrným používáním invazívních metod a rozšížením nesprávných ošetřovatelských praktik. Pro nesprávné praktiky svědčilo i zjištění HIV infekce u dvou sester z nemocnice, zatímco na celém světě bylo za 20 let vědomosti o HIV-AIDS diagnostikováno pouze 50 nákaz zdravotnických profesionálů. Oba experti svědčili před soudem a obhájili svou zprávu během křížového výslechu. Soud však tuto zprávu jako důkazní materiál ignoroval a nařídil vypracování nové expertízy, která byla připravena panelem pěti libyjských expertů. Podle této expertízy, mimo jiné, v Libyii nikdy nebylo pozorováno používání nesterilizovaných injekčních stříkaček a nitrožilní katétry nebyly nikdy do země dovezeny. Pokud by epidemie byla důsledkem nesprávných praktik, musela by se šířit v ještě větším rozsahu a i v jiných nemocnicích.

Všichni obvinění byli během vyšetřování mučeni a dvě setry a lékař byli mučením donuceni k písemným přiznáním, která pak před soudem odvolali. Svědkem mučení byl bulharský inženýr Tachev, který byl vězněn ve stejnou dobu pro nesouvisející obvinění. Po svém propuštění popsal, co viděl, bulharským novinářům: Sestry byly bity drátěným kabelem, dlouho a bolestivě. Byly také nuceny běhat, plazit se, stát na jedné noze s rukama nataženýma vzhůru. Když zkolabovaly, byly někam odvlečeny a přineseny zpět v bezmocném stavu. Tachev byl také svědkem mučení elektrickým proudem, dušení a poštvání psů.

6. května 2004 byli všichni obvinění odsouzeni k trestu smrti zastřelením. Po odvolání libyjský nejvyšší soud rozsudek zrušil a nařídil nové soudní žízení, které skončilo loni v prosinci opět vynesením trestu smrti. Co následovalo, je v živé paměti a denně propíráno v médiích. Předminulý týden libyjská nejvyšší soudní rada trest smrti zmírnila na doživotí a po vyplacení 400 milionů dolarů kompenzací, ke kterým se nikdo nechce přiznat, předala odsouzené k vykonání trestu do Bulharska, kde byli okamžitě omilostněni bulharským presidentem. Mezi tím byly v předních světových vědeckých časopisech (Nature, Lancet) publikovány další vědecké důkazy neviny odsouzených.

Komentátoři se předhánějí v příznivém hodnocení libyjského „otvírání se světu“ a „opětovné integrace do světového společenství“, naše evropská komise slibuje plnou normalizaci vztahů. Domnívám se, že než k něčemu takovému dojde, měla by evropská komise trvat na zrušení skandálního rozsudku a finanční kompenzaci nespravedlivě odsouzeným. Vždyť šest nevinných lidí, nyní občanů EU, bylo zlovolně připraveno o 8 let života, mučeno a odsouzeno k smrti.

Na světě se toho času nedostává téměř čtyř a půl milionu zdravotnických pracovníků, jen v Africe jich chybí milion...

http://en.wikipedia.org/wiki/Benghazi_six
http://www.thelancet.com/journals/lancet/article/PIIS0140673606680549/fulltext
http://journals.plos.org/plosmedicine/GarrettCommentary_LP10-25.pdf
http://www.nature.com/nature/journal/v444/n7121/full/444836a.html
http://www.nature.com/nature/journal/v444/n7116/full/444146a.html



zpět na článek