Neviditelný pes První český ryze internetový deník. Založeno 23. dubna 1996

Hlasování o důvěře či nedůvěře v Evropském Parlamentu jsou podobným gestem, jakým je potlesk rodičů na besídce mateřské školy. Anička sice nezvládla roli muchomůrky, protože své stanoviště opustila a šla hledat gumičku do vlasů, Petříček princeznu Terezku také nezachránil před drakem Mirečkem, protože se cestou pokakal, a tím vlastně zachránil situaci, protože by s drakem stejně nemohl bojovat. Drak měl jiné starosti. Zrovna se dohadoval s borovicí Jitkou o tom, že mu ráno, spolu s motýlkem Anežkou (co tam ten motýl má dělat - no ale máme dvacet dětí na tři role) že mu ty dvě holky sežraly buchtičku od babičky.

Jaké hlasování? Ta Evropská Komise je od prvopočátku podpůrným orgánem EU. Parta úředníků, jejichž prací je plnit zadání. Státy a vlády EU se na něčem domluví a Komise má vymyslet, jak to vše dát dohromady tak, aby to splňovalo legislativy členských zemí. Tedy hledat nejvyššího dělitele. Místo toho máme komisi, které hledá nejnižší společný násobek. A ještě se nějak stalo, že z podpůrného, ponocného orgánu se stal úřad, který vládne všem ostatním prstenům.

Hlasování o důvěře? A ještě k tomu v Evropském Parlamentu, který vlastně nemá žádnou legislativní pravomoc? No to si u ohně na osadě můžeme hlasovat o důvěře k šéfovi fotbalového klubu Slávie.

Velmi dobře napsáno.

U Draghiho zprávy je problém, že sice konstatuje chyby, ale nenabízí jejich reálné řešení.

Neudiven jsem zaznamenal výsledky těch hlasování. Ještě to nejde. Snad po příštích volbách.

Nový Gorbačov se v EU zatím nenachází. Vládnoucí kádry jsou mladé a silné a smrt jim nehrozí...

"Evropa ale potřebuje rychlou a ráznou akci,“

Ano, pro začátek zrušit Green deal a migrační pakt.

Pak zrušit paragrafy v zákonech o lidských právech, které nařizují dovážet migranty. A naopak zavést australskou zásadu, ze překonání hranice nez dokladů znamena automatické zamítnutí azylu.

Připomíná mi to rozhovor: Tady budou do zítřka ležet peníze. - A kdo je tam dá?

Je ovšem potřeba říci, že jedna část chtěla nedůvěru kvůli příliš tlačení na pilu u Green Dealu, druhá naopak, že se nedělá dost a musí se Green Deal zpřísnit.

Takže si to přeberte, šance na změnu moc velká není. Střed, který Lejno drží, to má jako potvrzení, že je v rozumném kompromisu.

"Car není zlý - jen má špatné rádce" - N. V. Gogol, který tuto hlášku mínil ironicky.

Ten Gogol to nemínil ironicky. (Jestli to je skutečně z jeho hlavy.)

Car v samoděržaví na tom byl stejně jako jiní absolutističtí panovníci. I kdyby to byl lidumil a filantrop, jeho pravomoc končí tam, odkud přijde ráno na šichtu do paláce ta holka, nebo chlap se kterými se ještě může potkat a dát do řeči. No nějakých padesát km v době toho Gogola. To dál už takový car vlastně nemůže ovlivnit.

A dnes je to vlastně stejné. Je úplně jedno, zda přijede do městečka president (od Havla k Pavlovi) a zajímá se na návsi o problémy místních obyvatel. A moudře přikyvuje se slovy, že je nutno to řešit. Ba dokonce že se na to podívá. No, ti místní mají chvíli radost, někteří z nich i naději, novináři slzí dojetím. A přitom všichni víme, že ten president (o poslancích a jiných hdnostářích se ani nezmiňuji) mívá dost problémů ve chvílích, kdy mu nevyhovuje kuchař, nebo uklízečka. To už má na starosti někdo jiný.

Takže abych to shrnul. O nedůvěře se hasovalo třikrát a vždy PRO její vyslovení hlasovalo necelých 25% poslanců. Takže naprosto banální záležitost.

Jediná otázka je, proč se o tom píší články.

No, protože to je naprostá TRAGÉDIE.

Ještě je těch článků evidentně MÁLO!

Pro většinu europolitiků je von Leynová zárukou pohodlných seslí, mezd, platů, náhrad, doplatků, příplatků cestovného a benefitů. Proč se tedy zbavovat husy, která snáší zlatá vejce. Ještě by po ní mohl přijít předseda, který se nezakecá a bude chtít po europoslancích, bojím se to vyslovit, aby pracovali!

Zkrátka kdo z EU včas uteče, ten vyhraje:-)

Tak uteč, nejlépe za Ural.

S tím hlasování za odvolaní té jmenované osoby, se nesmí přestat a

je nutné pokračovat podle mustru EU -

tak dlouho / tolikrát, až to nakonec projde,

no