Kdykoli progresivisté kritizují „nelegální“ izraelskou „okupaci“ Judska, Samaří. Starého Jeruzaléma a Golanských výšin nebo zpochybňují samotnou legitimitu Izraele, měli bychom těmto kritikům položit tři základní otázky:

Jak může být stát, který vznikl s podporou většiny národů v OSN, nelegitimní, když jen velmi málo zemí vzniklo na základě mezinárodního konsensu?

Jak může být nelegální okupovat území, které jste zabrali v obranné válce proti genocidnímu nepříteli?

V čem se existence a územní vývoj Izraele významně liší od jiných zemí?

Spravedlivě smýšlející lidé se jistě shodnou na tom, že Izrael by měl být posuzován podle stejných měřítek, podle kterých hodnotíme činy jiných národů, a v této souvislosti se nabízí otázka, v čem se vznik Izraele a jeho následná územní expanze kvalitativně lišily od vzniku a změn hranic jiných národů?

K otázce legitimity Izraele je nutné zmínit, že Stát Izrael byl založen v roce 1948 se souhlasem téměř 60 % členů OSN (75 %, pokud započítáme i státy, které se zdržely hlasování). Jeho území bylo vyčleněno z území Palestinského mandátu, kterému vládli Britové, a velká část území, které se původně předpokládalo postoupit židovskému státu, byla nepatrná a tvořily ji převážně enklávy, které již byly převážně osídleny Židy.

Protože Arabové odmítli přijmout existenci židovského státu na Blízkém východě, pustili se do války v marné snaze zničit Izrael a v důsledku tohoto konfliktu Izrael nakonec získal více území, než předpokládal plán rozdělení OSN, ačkoli Jordánsko zabralo Judeu a Samaří- nazývaného ahistoricky „Západní břeh Jordánu“, který měl být součástí Izraele.

Arabští sousedé opět hrozili Izraeli vyhlazením v roce 1967 a v následném konfliktu se Izraeli podařilo získat další území v židovské historické vlasti Judeje a Samaří, v Gaze, na Sinaji a na Golanských výšinách. O pouhých šest let později zaútočily arabské státy znovu a Izrael se ubránil, i když s hrozivými ztrátami na životech.

Je třeba také poznamenat, že Židé žijí v Zemi Izraeli nepřetržitě více než 2000 let a velká část území, která Izrael zabral, jako je východní (starý) Jeruzalém, Judea a Samaří, měla významné a dobře zdokumentované historické vazby na židovský národ. Je také důležité poznamenat, že Arabové žijící v „Palestině“ sami sebe nepovažovali za Palestince; ale za „jižní Syřany.“

Izrael znovu osvobodil historické židovské území, které nebylo součástí původního plánu OSN na rozdělení, kvůli vojenským neúspěchům svých nepřátel, nikoli proto, že by Izrael toužil po majetku svých sousedů. Měli bychom si také uvědomit, že Izrael opakovaně nabízel navrácení dobytých území výměnou za mír, ale odpovědí byl vždy terorismus a intifády.

Pokud jde o otázku, jak se historie Izraele liší od jiných zemí, měli bychom si uvědomit, že historie rodné země kritiků nemusí mít žádný vliv na jasnost nebo přesnost jejich stížností na Izrael. To, že ve Spojených státech existovalo před téměř dvěma stoletími otroctví, neznamená, že Američan nemůže kritizovat současný obchod s otroky v některých částech Afriky a arabského světa. Měli bychom také uznat, že společenské mravy se vyvíjejí, takže činy nebo chování, které byly kdysi přijatelné a rozšířené, mohou být dnes považovány za něco, co je za hranou.

Ale i když připustíme, že každý má právo kritizovat jednání Izraele, je poučné zjistit paralely i rozdíly v historii a územním vývoji mezi Izraelem a jinými zeměmi světa.

Začněme Spojenými státy a Kanadou. Obě země vznikly do značné míry násilným vystěhováním původního obyvatelstva, a přestože řadě původních enkláv byla přiznána určitá forma suverenity, nikdo vážně nenavrhuje, že by USA nebo Kanada měly vrátit celou zemi původním obyvatelům.

Evropa? Téměř 2000 let se na evropských územích střídaly vlajky různých skupin, Angličané, Francouzi a Holanďané dobývali a ovládali různé regiony. Francie a Německo si po četných střetech vyměňovaly území mezi sebou. A abychom nezapomněli, většina evropských národů strávila větší část dvou století ovládnutím a kolonizací menších zemí po celé planetě.

Není velký rozdíl ve Skandinávii, kde mezi sebou obchodují s celými zeměmi už od roku 1100.

Arabské země na Blízkém východě? Prakticky každá země v tomto regionu byla v průběhu staletí dobyta postupnými kolonizátory. Féničané, Makedonci, křesťanští křižáci, Osmanská říše, evropské mocnosti; ti všichni v různých dobách ovládali rozsáhlé oblasti regionu a skutečné hranice jednotlivých zemí se neustále měnily.

Když tedy pokrokáři zpochybňují legitimitu Izraele nebo uvádějí osady jako překážku míru, vzpomeňme si na několik základních pravd.

Za prvé, jen velmi málo zemí vzniklo se souhlasem velké části mezinárodního společenství, jako tomu bylo v případě Izraele.

Za druhé, vznik Izraele představoval repatriaci původních obyvatel oblasti, a pokud by arabští obyvatelé regionu přijali navrhované spravedlivé rozdělení země, měli by i oni svůj vlastní nezávislý stát.

Za třetí, Izrael nyní sedí na větším území než v roce 1947, protože jeho arabští nepřátelé prohráli četné války, které proti Izraeli zahájili (na rozdíl od mnoha zemí, jejichž současné hranice byly výsledkem dobytí a agrese).

Za čtvrté, Izrael by byl pošetilý a pravděpodobně sebevražedný, kdyby chtěl vrátit dobytá území, která nyní slouží jako nárazník mezi Izraelem a nepřítelem odhodlaným vymazat je z mapy.

Za páté, bez ohledu na předchozí bod Izrael mnohokrát nabídl navrácení dobytých území výměnou za mír, ale byl na každém kroku odmítnut.

Pravdou je, že rozdíl mezi Izraelem a zbytkem světa je jak kvalitativní, tak kvantitativní, kvalitativní proto, že zrod a růst Izraele jsou zjevně ctnostnější než v případě většiny ostatních zemí, a kvantitativní proto, že události v dějinách Izraele se odehrály za našeho života, zatímco vznik a změny hranic ostatních zemí se odehrály většinou v minulých staletích.

Poučení pro Izrael a jeho příznivce? Na základě historického precedentu všechny pokrytecké otázky a neopodstatněná kritika zrodu a expanze Izraele v určitém okamžiku prostě zmizí, ale pokud budou otázky a útoky pokračovat i po uplynutí obvyklé doby trvanlivosti, možná Židé nikdy nemohou udělat nic, čím by své kritiky uspokojili.