„Vy jste tady byl loni.“ – „Já tu jsem už 30 let!“ Tolik červencový dialog s prodavačem v butiku na kanárském ostrově Lanzarote. Pravidelný návštěvník zaznamenává tendence trvalejší i meziroční posuny. Letos nám (mně, manželce a synovi) třeba připadal tento vulkanický ostrov o něco zelenější. Po letech zde totiž v zimě vícekrát sprchlo.

Nepostřehnout nešlo ani pokračující trend v místním hotelnictví. Spočívá ve zvětšujícím se rozestupu mezi ubytovacím režimem tzv. privilegovaným (nazývaným hotel od hotelu jinak) a ubytováním plus stravováním těch, kdo si (třeba i v rámci all inclusive) privilegovaný režim nezaplatili. A k privilegovanému režimu patří stravování à la carte (dle jídelníčku). I privilegovaný host se samozřejmě může napást u bufetu / švédského stolu, ale proč by to dělal? Bufet je pro hosty obyčejné, neprivilegované.

Rozestup zatím není až tak patrný ve čtyřhvězdičkovém hotelu Barceló Playa Blanca. (Funguje zhruba dva a půl roku a je dosud patrně v zaváděcí fázi.) Zde jsme letos strávili (až na dva víkendy) většinu čtrnáctidenního pobytu v rámci obyčejného režimu all inclusive (privilegovaný režim se tu nazývá „royal level / královská úroveň“). V prostorných, světlých pokojích funguje nepřetržitý (24/7) servis co do úklidu, údržby zařízení apod. K snídani formou bufetu co hrdlo ráčí (včetně čerstvých stoprocentních šťáv z vícero druhů ovoce). Ovesná kaše neslazená, lze ji ozvláštnit oříšky dle vlastního výběru. Kuchař na požádání vyrobí omeletu z vajec plněnou tím, nač si turista ukáže. Oběd formou bufetu s obsluhou zahajujeme pokaždé studenou rajčatovou polévkou (gazpacho), pro niž máme slabost.

Jediný občasný zádrhelík (stejný jako loni): Ne každý člen obsluhujícího personálu „slyší“ hned na to, že k obědu i k večeři (formou bufetu s obsluhou) v rámci předplaceného režimu upřednostňujeme oproti nabízenému rozlévanému vínu stolnímu kvalitnější víno dle hotelového vinného seznamu. Někdy je třeba složitěji vyjednávat, v jednom případě s přivoláním číšníkova nadřízeného. (Úspěšné završení jednání nastoluje precedent pro strávníky různé národnosti od vedlejších stolů. Ti nejednou ukazují k našemu stolu a domáhají se rovněž vína kvalitnějšího ...) Jde o nikoli nepodstatný prvek režimu à la carte (dle jídelníčku) v rámci hotelového bufetu (švédského stolu) s obsluhou. Jako loni zůstáváme průkopníky v jeho využívání / prosazování při obědě i večeři.

V hotelovém baru si lze bez příplatku prolévat hrdlem whiskey světových značek či jiné pitivo denně od 10 hodin do pozdního večera. Výhled z barové terasy na moře (potažmo na vedlejší kanárský ostrov Fuerte Ventura) inspirativní. Káva vynikající.

Na první víkend jsme se přesunuli do pětihvězdičkového hotelu H10 Rubicón Palace. Loni jsme zde pobývali v režimu privilegovaném. Paráda! Letos nám jako vracejícím se hostům správa hotelu k zaplacené obyčejné polopenzi nádavkem zdarma poskytla jednu návštěvu hotelových lázní plus jedno hlavní jídlo à la carte (dle jídelníčku) v oddělení privilegovaném. Snad aby šok z rozdílu nebyl tak veliký. Rozestup mezi obojím režimem je, jak konstatujeme, opravdu značný. Začíná snad už odlišnými výchozími surovinami.

Obyčejný režim odpovídá sotva třem hvězdičkám. Na snídani formou bufetu nával, hluk (při večeři formou bufetu s obsluhou pak smrad z přepálených tuků). „Frešky“ žádné, jen přeslazené džusy. Ovesná kaše nabízena sladká. Omeleta vyráběná nikoli z vajec, nýbrž z polotovaru. Tohle vše bylo tamtéž v režimu privilegovaném loni úplně jinak; snídaně à la carte byla záležitostí labužnickou, včetně kávy …

Druhý z obou víkendů jsme strávili v pětihvězdičkovém hotelu Grand Hyatt v obyčejném režimu all inclusive (privilegovaný režim se tu nazývá „Grand Club“). Oběd si lze – místo bufetu s obsluhou úrovní srovnatelného s bufetem hotelu H10 Rubicón Palace – dát v separátní restauraci à la carte (dle jídelníčku). Skvělé, leč pro neprivilegované hosty přístupné až od 15.00 hod. Restauraci à la carte lze upřednostnit před bufetem s obsluhou i při večeři. Výrazné to zlepšení oproti neprivilegovanému režimu H10 Rubicón Palace!

Rozestup mezi oběma režimy je tak v Grand Hyatt nejmarkantnější u snídaní. Manželka se synem odjíždí pronajatým autem na extra placenou snídani do kavárny, já absolvuji bufetovou snídani v hotelu. Využívám např. možnost dát si dle libosti stoprocentní rajčatovou šťávu (když už ne frešky jako v Barceló), raduji se z neslazené ovesné kaše, kterou lze obohatit alespoň lískovými oříšky (jinak jen drcenými cukrovinkami, rozemletou čokoládou, kandovaným ovocem apod., nikoli lněnými a jinými semínky jako v Barceló) …

Velký hotelový bar otvírá až večer. Objednávky jsou vyřizovány (a zároveň nenápadně přiškrcovány) jedinou číšnicí. Přes den je nicméně k dispozici venkovní bar u bazénu. Personál toleruje odnášení židlí do stínu blízkých palem …

Závěr: Švédské stoly, satiricky ztvárněné Michalem Vieweghem v 90. letech jako zrcadlo české povahy, přestávají na Lanzarote v rámci hotelů vyšší kategorie frčet. Vítězně se vrací – v lepším případě v jednotlivých prvcích uvnitř režimu neprivilegovaného (jako v Barceló a v Grand Hyatt), hlavně však v režimu privilegovaném (v Barceló, Grand Hyatt i Rubicónu) – stravování à la carte (dle jídelníčku).